"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Říjen 2009

Problémy s blogem

25. října 2009 v 8:43
Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu.
Předem se omlouvám za problémy, které narušují chod těchto stránek. Proto žádám, abyste do komentářů psali, jestli jsou problémy i u Vás a Vašich blogů nebo je to jen u mě.
Děkuji za pochopení




Krátká historie aus.silky teriéra

4. října 2009 v 12:56 Australský silky teriér
Historie tohoto plemene sahá do 19. století. Jedné se tedy poměrně mladé plemeno pocházející z Austrálie. Na vyšlechtění tohoto plemene se v minulosti podílela následující plemena: anglický teriér, yorkshire terrier a sky terrier. Tato plemena byla v Austrálii v 19 století zkřížena s dandi-dinmont terrierem. Jeho tehdejším úkolem nebyl lov škodné, tak jak to bylo u jeho předchůdců a předků ale jeho funkce byla pouze společenská. U nás patří australský silky terrier k běžným společenským plemenům, avšak obecně se jedná o málopočetné plemeno. Jeho zařazení FCI je III. Skupina - toy teriéři.


Standard aus. silky teriéra

4. října 2009 v 12:51 Australský silky teriér
Australský silky teriér neboli australský hedvábný teriér
Standard FCI č. 236
Skupina 3: Teriéři
Sekce 4: Společenští teriéři (toy)
Historie: Jak již název plemene napovídá, zemí jejich původu je Austrálie, kde se vyvinulo z osadníky dovezených malých teriérských plemen, k nimž byla později přimíchávána krev jak jokršírského teriéra, tak australského teriéra. Silky teriéři jsou z estetického hlediska jemnější než australští teriéři a více robustnější a bytelnější než jokšírští teriéři. Jako samostatné plemeno byl australský silky teriér uznán koncem padesátých let 20. století, i když již předtím byly na australském kontinentě zaznamenávány snahy o vytvoření standardu plemene. Dnes platný standard FCI je z roku 1989 a v současné době chystá se jeho úprava, která by měla směřovat zejména k vyšší povolené výšce. Do České republiky byl první silky teriér dovezen v roce 1991 a do začátku roku 2006 bylo v plemenné knize ČMKU zaregistrováno cca 300 jedinců. Jedná se o celosvětově málopočetné plemeno!
Povaha: Silky teriéři jsou čilí, temperamentní, učenliví, veselí, poslušní, snadno ovladatelní, ostražití, většinou bezkonfliktní, přizpůsobiví, i když někdy mají sklony k dominanci. Jsou to typičtí rodinní psi, lidskou přítomnost vyhledávají. Často běhají závody v agility či jiné sportovní disciplíny, které je vyloženě baví a pro jejich charakterové vlastnosti, je lze jako aktivity upřímně doporučit.
Celkový vzhled: kompaktní, přiměřeně nízký pes střední délky těla, jemné tělesné konstrukce, ale postačující hmotnosti, která je předpokladem schopnosti lovit a zabíjet domácí hlodavce. Měl by mít teriérský temperament, je ztělesněním ostražitosti, aktivity a síly. Rovná, hedvábná srst předpokládá pravidelné ošetřování.
Hlava je střední délky, s poněkud kratší vzdáleností od vrcholu nosu po spojnici očí, než je vzdálenost od spojnice očí po týl. Musí být silná a s teriérským charakterem. Mezi ušima je středně široká. Lebka se vyznačuje plochou mozkovnou bez vyplněného prostoru mezi očima, s jemným hedvábným top-knotem, který ale nesmí nespadat přes oči . Dlouhá spadající srst přes obličej a líce je velmi typická. Nos je černý, pysky přiléhavé a čisté. Oči by měly být malé, oválné, barvy co možná nejtmavší, inteligentního výrazu. Uši mají být malé, ve tvaru písmene V, jemné, vysoko nasazené, vztyčené, zbavené dlouhé srsti.
Zuby a čelisti: čelisti mají být silné, zuby v jedné řadě, nestěsnané, horní řezáky těsně přesahují řezáky dolní. K uchovnění a získání průkazu původu nesmí chybět ani jediný řezák.

Krk je středně dlouhý, ušlechtilý, lehce klenutý, dobře krytý dlouhou hedvábnou srstí.
Trup by měl být středně dlouhý, proporcionální k výšce. Horní linie těla je rovná, správně klenutá žebra vedou daleko dozadu k silným bedrům. Hrudník je přiměřeně široký a hluboký.
Ocas má být podle platného standardu krácen a nesen vzhůru, ale ne příliš vesele. Měl by být zbaven ochlupení. Oproti platnému standardu se však ve většině evropských zemí ocas - v souladu s předpisy o týrání zvířat - již nekrátí. Krácení ocasu přetrvává v zejména domovině australského silky teriéra a na americkém
kontinentě.
Končetiny:
Hrudní končetiny jsou ušlechtilé, mají jemné oblé kosti, jsou rovné a dobře umístěné pod tělem, bez jakékoli slabosti v zápěstích. Ramena směřují vzad svými vrcholy, správně kloubně spojené s pažními kostmi, přimknuté k žebrům, lokty ani nevbočené, ani nevybočené. Pánevní končetiny musí být dobře vyvinuté, kolena a hlezna náležitě zaúhlená. Při pohledu zezadu lze pozorovat nízko u podkladu umístěná hlezna, jež jsou rovnoběžná. Tlapky jsou malé, s dobře vyvinutými nášlapnými polštářky, prsty sevřené (uzavřené kočičí), drápy černé nebo velmi tmavé.
Pohyb má být volný a směřuje přímo vpřed, bez jakýchkoli známek slabosti ani v lopatkách, ani v loktech. Ani tlapky, ani zápěstí by neměly být vbočené nebo vybočené. Pánevní končetiny by měly být zdrojem dopředné hnací síly s dostatečně pružnými koleny i hlezny. Při pohledu zezadu by pohyb neměl být ani příliš zavřený ani příliš otevřený.

Srst a zbarvení

Srst musí být rovná, jemná, lesklá, na pohmat hedvábná s délkou srsti od 13 do 15 centimetrů (pět až šest palců) od meziuší až po nasazení ocasu, ale nesmí bránit psovi v pohybu. Končetiny od loktů a hlezen dolů k tlapkám jsou jen krátce osrstěné.
Zbarvení je modro?tříslové nebo šedomodro?tříslové, sytý odstín těchto barev je lepší. Modrá na ocase je velmi tmavá. Stříbřitě modrá nebo plavá delší srst top knotu je žádoucí. Rozdělení modré a tříslové je následující: tříslová kolem základny uší, na čenichu a po stranách na lících, modrá se táhne od temena lebky po špičku ocasu a spadávájí dolů na hrudní končetiny až k zápěstí a dolů od stehen k hleznům; tříslová linie se táhne na hrudních končetinách od loktů směrem dolů, na pánevních končetinách od hlezen dolů, až na prsty, kolem řiti. Modře zbarvená srst na těle nesmí být promíšena tříslově nebo bronzově zbarvenými znaky, tříslové odznaky zase nesmí mít černé čmouhy ani tmavé stínování. Černé zbarvení je povoleno u štěňat; modrá barva se vyžaduje od 18 měsíců věku psa.
Velikost a hmotnost: kohoutková výška činí průměrně 23 cm (9 palců), u fen je to o něco méně. Tělesná hmotnost je od 3, 5 do 4, 5 kg (8 ? 10 liber).
Vady: jakékoli odchylky od předcházejících bodů by měly být považovány za vadu a vážnost, se kterou by měl být na vady brán zřetel, by měla být úměrná jejich stupni. Psi musejí mít dvě normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata


Standard aus. teriéra

4. října 2009 v 12:49 Australský teriér
Země původu: Austrálie
Datum zveřejnění původního platného standardu: 14.02.1995
Využití: teriér
Klasifikace FCI: skupina 3 teriéři, sekce 2 nízkonozí teriéři, bez pracovní zkoušky.
Celkový vzhled: Statný nízký pes, v poměru k výšce poněkud dlouhý, se silnou povahou teriéra, ostražitý, aktivní a houževnatý. Jeho netrimovaná tvrdá srst s výrazným okružím kolem krku, které sestupuje až k hrudní kosti, a jeho dlouhá silná hlava dodávají psovi houževnatý a drsný vzhled.
Chování/povaha: V podstatě pracovní pes, avšak jeho oddaná a vyrovnaná povaha z něho činí naprosto vhodného společníka.
Lebka: Dlouhá, plochá, přiměřeně široká, mezi očima plná. Pokrytá měkkou čupřinou.
Nos: Černý, středně velký, kůže zasahuje do nosního hřbetu.
Morda: Silná a mocná, její délka se rovná délce lebky. Morda musí být silná a pod očima nesmí být vpadlá. Síla a délka mordy je rozhodující pro sílu čelistí a jejich schopnost uchopení.
Pysky: Černé, přiléhavé a čisté.
Čelisti/zuby: Silné čelisti se schopností uchopení; velké, rovnoměrně rozložené zuby; horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky (nůžkový skus).
Oči: Mají být malé, oválné, s ostražitým výrazem, tmavě hnědé barvy, posazené náležitě od sebe a nevystouplé.
Uši: Malé, vztyčené, špičaté, dobře nesené, nasazené přiměřeně od sebe, bez dlouhé srsti, citlivě používané (s výjimkou štěňat do šesti měsíců).
Tělo: V poměru k výšce dlouhé, silně stavěné. Pokud se týče těla, je nutno věnovat pozornost úvodnímu popisu: "statný nízký pes, v poměru k výšce poněkud dlouhý".
Hřbet: Rovná hřbetní linie.
Bedra: Silná.
Hrudník: Přiměřeně hluboký a široký, s dobře klenutými žebry. Hruď správně vyvinutá, hrudník poměrně hluboký.
Ocas: Kupírovaný, vysoko nasazený, správně nesený, ne však nad hřbetem.
Hrudní končetiny: Se silnými kostmi, rovné a při pohledu zepředu souběžné, směrem k zápěstí porostlé mírně delší srstí (nepatrné praporce).
Nadprstí: Silné, ne strmé.
Pánevní končetiny: Přiměřeně dlouhé, fronta široká. Při pohledu zezadu by části od hlezen k tlapkám měly být souběžné a postavené ani příliš daleko, ani příliš blízko u sebe.
Stehna: Silná a svalnatá.
Kolenní klouby: Dobře úhlené.
Hlezna: Správně zaúhlená a nízko uložená.
Tlapky: Malé, okrouhlé, s náležitými polštářky, prsty sevřené a přiměřeně klenuté. Nevybočené, ani vbočené, se silnými černými nebo tmavými drápy.
Srst: Osrstění se skládá z tvrdé rovné a husté krycí srsti, dlouhé zhruba 6 cm, a krátké měkké podsady. Na mordě, spodní části nohou a na tlapách nemá být srst dlouhá.
Barva:
  1. Modrá, ocelově modrá nebo tmavě šedomodrá, se sytou tříslovou (ne pískovou) na lících, uších, pod tělem, spodních částech nohou a na tlapkách a kolem řitního otvoru (s výjimkou štěňat). Čím je barva sytější a jasněji definovaná, tím lépe. Zbarvení dočerna je nežádoucí. Čupřina modrá, stříbrná nebo ve světlejším odstínu než zbarvení hlavy.
  2. Čistě písková nebo červená, jakékoli zbarvení dočerna nebo tmavé odstíny jsou nežádoucí. Čupřina, která má světlejší odstín, je přípustná.
  3. U všech barev musí být penalizovány bílé znaky na hrudníku nebo tlapkách.
Výška: Požadovaná výška činí zhruba 25 cm v kohoutku, feny jsou mírně nižší.
Hmotnost: Požadovaná hmotnost činí u psů zhruba 6,5 kg, u fen poněkud méně.


Historie au. teriéra

4. října 2009 v 12:45 Australský teriér
Většinu původních osadníků australského kontinentu tvořili Angličané, Irové a Skoti.
Ne všichni však příliš dobrovolně. Do roku 1860 sem totiž vláda Jejího Veličenstva anglické královny deportovala trestance,
a nedá se tudíž předpokládat, že již s první výpravou jedenácti lodí guvernéra Artura Phillippa v roce 1788 by si některý ze 757 zločinců přivážel s sebou psa. Daleko pravděpodobnější to bylo až od roku 1836, kdy byla založena Jihoaustralská kolonizační společnost, která začala v Londýně levně - vlastně za úhrady cesty - prodávat pozemky u protinožců, a to se znamenitými výsledky. Australská vláda sice dbala na to, aby se obyvatelstvo pocházející ze zločinců příliš nevzmáhalo, časem však přibývalo propuštěných, a svobodní osadníci se bránili příchodu dalších trestanců.

Hlavním výrobním odvětvím se vedle hornictví stal chov dobytka, pro něž zde byly mimořádně výhodné podmínky v klimatu, i v absenci šelem, vyjma "divokého" psa dingo. Uplatnění zde tedy našli psi ovčáčtí a honáčtí, potomci anglické kolie a bordur kolie, ze kterých zde vznikla nová plemena AUSTRALSKÝ HONÁCKÝ PES a AUSTRALSKÝ KELPIE. Na něco však tito psi, stejně jako ve starém světě, nestačili,
a to na hubení hlodavců na farmách a v dolech.

Prudce proto vznikl zájem o malé, hrubosrsté teriéry, které si přiváželi hlavně přistěhovalci ze Skotska. V této době lze však skutečně hovořit spíše o teriérech ze Skotska než o plemeni skotský teriér, a to nejen proto, že jednotlivá plemena britských teriérů ještě nebyla v podobě moderní vyhraněna. O australském teriéru se navíc říká, že je podivuhodnou směsicí teriérských plemen, psím koktajlem, ovšem takové kvality, že vedle domácího uznání se mu dostalo této cti i mezinárodně. Stojí tedy rovnocenně po boku CAIRN TERIÉRA, WEST HIGHLAND WHITE TERIÉRA, SKYE TERIÉRA, v příbuzenstvu je uváděn i DANDIE DINMONT TERIÉR, vzhledem podobný YORKSHIRE TERIÉR, v prostředí anglických dolů působící BEDLINGTON TERIÉR a dokonce i starší typ MANCHESTER TERIÉRA, Black and Tan Terrier.

Plemenná nepřehlednost se na prvních výstavách psů v Austrálii mezi lety 1872 - 1876 obrážela i v tom, že všichni drsnosrstí teriéři byli posuzováni ve společné třídě. Jako tzv. broken-haired, což je také jedno ze starších označení dnešního australského teriéra, byli předvedeni v roce 1869 na Royal Queensland Show a pod jménem Australan Rough (drsnosrstý) Terrier v roce 1885 v Melbourne; jako australští teriéři vystoupili poprvé roku 1889 na Sydney Royal Easter Show. V témže roce byl v Melbourne založen speciální chovatelský klub.

Srdce australských farmářů si tento teriér získal v okamžiku, kdy se ukázalo, že stejně schopný jako při hubení hlodavců je v boji s obávanými hady. Loví je zvláštním způsobem: napadá je zezadu, zakousnutím za krk. Výhodou mu je zvlášť husté a silné obočí, které chrání a zároveň stíní oči. Tvrdá srst je navíc dokonale přizpůsobena pro pohyb v neprostupném buši a v klimatu s výrazným střídáním teplot.
V australském teriérovy se prý kloubí všechny žádoucí vlastnosti a přednosti teriérů: přátelská, společenská a citlivá povaha, inteligence, síla, vytrvalost a rychlost (ve své době musel stačit i jezdcům na koních), vrozená ostrost na škodnou, je to prostě skvělý lovec i společník.


Obecně o australském teriérovi

4. října 2009 v 12:33 Australský teriér

Australský teriér je malý lovecký pes milující pravidelné aktivity a dlouhé procházky

ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Terrier
PŮVOD:
Původem z Austrálie z 19.století. Do roku 1889 bylo toto plemeno známo pod různými názvy. Svým původem pes zastupuje anglického teriéra, přivezeným do Austrálie kolonialisty. Počítá se, že čistokrevní australští teriéři jsou potomky Jorkšírského teriéra a Kern-teriéra. Ve Velké Británii toto plemeno uznávali pouze v roce 1936.
POPIS:
Australský teriér je užitečný, přízemní pes s obhroublým a upřímným zevnějškem a velkou tažnou silou. Hlava je dlouhá, čelo ploché s hedvábným čumákem. Čenich čumáčku je černý. Oči oválné, temné. Výška v kohoutku kolem 25,5 cm a váha 5,5 až 6,5 kg. Srst je hrubá, rovná a hustá. Hruď přiměřeně hluboká a široká. Barva nazrzle-hnědá s modravým nádechem nebo plošně pískový.
VÝŠKA:
V kohoutku má 25,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 5,5 až 6,5 kg.
SRST:
Hrubá, rovná a hustá.
CHARAKTER:
V charakteru australského teriéra se projevuje soubor nepromarněné síly a energie. Na farmě se projevuje jako citlivý hlídač a neúnavný dříč. Má dobře vyvinuté smysly, což ho dělá vynikajícím lovcem ondater, nebojí se však zaútočit dokonce i na zmije.
PÉČE:
Při jeho chovu doma se přihlíží i k tomu, že tento pes miluje pravidelné aktivity a dlouhé procházky. Pravidelné rozčesávání srsti dobře stimuluje krevní oběh a přispívá k růstu srsti, která chrání teriéra před špatným počasím.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Malí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AUT
ČÍSLO STANDARDU:
8 / 14.02.1995 (Austrálie)



Obecně o australském silky teriérovi

4. října 2009 v 12:31 Australský silky teriér

Australský silky teriér je reprezentativní, veselý rodinný pes

ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Silky Terrier
PŮVOD:
Silky-teriér je původem z 19. století z Austrálie. Vyšlechtěn byl spojením plemene Anglického teriéra, včetně Jorkšírského teriéra a Skaj-teriéra. První teriéři byli předvedeni v Austrálii v roce 1872. Odkazujeme na domněnku, že tito teriéři byli zavezeni do Austrálie a výsledkem křížením s Dandi-dinmont teriéry vznikly první současní Silky teriéři.
Od počátku se Silky-teriéři chovali jako dekorativní psi. Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Australský silky teriér je dobře stavěný, kompaktní a přiměřeně rostlý pes. V kohoutku je vysoký 23 cm, váhy 3,5 až 4,5 kg. Hlava je silná, lebeční část mezi ušima přiměřeně široká.
Lesklý krk plynule přechází v plece. Ocas je položen vysoko. Srst je hedvábná a splývavá, potřebující však stálou péči.
Nejčastější barva je modravá.
VÝŠKA:
Asi 23 cm.
VÁHA:
V rozmezí 3,5 až 4,5 kg.
SRST:
Rovná, jemná, lesklá, na pohmat hedvábná s délkou srsti od 13 do 15 centimetrů.
CHARAKTER:
Charakter psa je reprezentativní, je to vzorný společník, velice dobře se snáší se všemi členy rodiny a miluje děti. Pejsci jsou čilí, temperamentní, učenliví, veselí, poslušní, snadno ovladatelní, ostražití, většinou bezkonfliktní, přizpůsobiví.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Toy teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SIT
ČÍSLO STANDARDU:
236 / 27.10.1995 (Austrálie)



Vzhled a péče

4. října 2009 v 12:27 Velššpringršpaněl
Vzhled:
Pes má v kohoutku přibližně 48 cm. Fena má v kohoutku přibližně 46 cm. Velššpringršpaněl váží v rozmezí 16 až 20 kg, avšak standard FCI hmotnost neuvádí. Srst je dlouhá jemná dobře přiléhající k tělu, rovná. Zbarvení je vždy bílé s hnědými skvrnami, žádná jiná barva se nepřipouští. Dlouhá srst tvoří na ocase praporec, delší srst se vyskytuje i na uších a končetinách.


Péče:
V průměru se plemeno dožívá úctyhodných 12ti až 14ti let. Vyžaduje mírné a citlivé zacházení, avšak díky své živé povaze musí být výchova i zvláště důsledná. Velššpringršpaněl miluje vodu a je naprosto nezbytné nechat jej vybít svou energii. Vyžaduje dlouhé procházky a hodí se pro sportovně založené majitele a rodiny. Dlouhá srst vyžaduje pravidelnou péči.


Historie veššpringršpaněla

4. října 2009 v 12:27 Velššpringršpaněl
Velššpringršpaněl je potomkem skupiny španělů, kteří jsou známí již od 14. století. Konkrétně toto plemeno bylo vyšlechtěno v 17. století v Anglii. Avšak ne vždy se tomuto dlouhosrstému španělu říkalo velššpringeršpaněl (welsspringerspaniel), zahloubáme li se do historie plemene najdeme i jména jako Welshcocker či Landspaniel. V průběhu 18. století bylo plemeno zatlačeno do pozadí a bylo chováno snad již jen ve Walesu. Jako samostatné plemeno byl velššpringeršpaněl uznán roku 1902 a začal se postupně rozšiřovat i za hranice své původní vlasti.


Standard veššpringršpaněla

4. října 2009 v 12:25 Velššpringršpaněl
Země původu : Velká Britanie
Celkový vzhled: Symetrický, kompaktní, nepříliš nohatý, stavěn pro odolnost a tvrdou práci. Rychlý a pohyblivý, vykazuje množství energie a pohybu.
Charakteristika: Velice starodávné a nevšední plemeno, čistého původu. Silné, veselé a velmi aktivní.
Povaha : Přítulný, nevykazuje agresivitu ani nervozitu.
Hlava a lebka: Lebka je úměrné délky, lehce vyklenutá s výrazným stopem,dobře tvarovaná pod očima. Nosní část je středně dlouhá, přímá, téměř čtvercová. Nosní otvory jsou dobře vyvinuty, hnědé až tmavé.
Oči: Oříškově hnědé nebo temné, středního rozměru, nejsou vystouplé ani zapadlé, bez třetího víčka.
Uši: Jsou posazeny poněkud nízko a visí podél zadní části líce. Poměrně malé a postupně se zužující směrem ke špičce, mají tvar vinného listu.
Morda: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelisti.
Krk: Dlouhý, svalnatý, suchý, dobře vsazený do šikmých ramen.
Přední končetiny: Jsou středně dlouhé, rovné, dobrých kostí.
Trup: Nepříliš dlouhý, silný, svalnatý. Hluboký hrudník, dobře pružící žebra. Délka trupu musí být úměrná délce končetin. Bedra jsou svalnatá a lehce klenutá, dobře spojená.
Zadní končetiny: Silné a svalnaté, široko postavené a dobře vyvinuté s hlubokými lýtky. Hlezna velmi nízká, kolena mírně ohnutá, ani vbočená ani vybočená.
Tlapy: Kulaté se silnými polštářky. Pevné, kočičí, ne příliš veliké nebo rozevřené.
Prut: Dobře a níže nasazený, nikdy není nesen nad úrovní hřbetu, úměrně kupírovaný, živý v akci.
Pohyb: Plynulý, živý, prostorný, pohyb vychází ze zadních končetin.
Osrstění: Srst je rovná a přiléhavá, hedvábná, hustá, nikdy není hrubá nebo zvlněná. Kadeřavá srst je vysoce nežádoucí. Přední končetiny a zadní končetiny nad hleznem. Jsou úměrně osrstěny, uši a proutek jsou obrostlé jemnou srstí.
Zbarvení: Pouze sytě červené a bílé.
Velikost: Přibližná kohoutková výška : pes 48 cm ( 19 palců = 48,26 cm), fena 46 cm ( 18 palců = 45,72 cm)
Vady: Jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.
Poznámka : Psi musí mít dvě zřetelná varlata, zcela sestouplá do šourku

Zdroj: http://www.kchls.cz/standardy/stand_wss_cz.htm

Obecně

4. října 2009 v 12:21 Velššpringršpaněl

Velššpringršpaněl je velmi prastaré plemeno, čistého původu. Je to silný, aktivní a veselý pes. Velššpringršpaněl bývá přítulným, poslušným a optimistickým společníkem

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Welsh Springer Spaniel
PŮVOD:
Velššpringršpaněl byl vyšlechtěn v 17. století ve Velké Británii. Je to silný a kompaktní pes, určený především pro vytrvalý běh a tvrdou práci.
POPIS:
Velššpringršpaněl má za svého předka pravděpodobně psa, který se vyskytoval na území Walesu, a o němž máme zmínky již ze začátku 14. století. Velššpringršpaněl se jako samostatné plemeno utvářel ve druhé polovině 19. století a nazýval se Welsh Cocker. K jeho oficiálnímu uznání došlo ve Velké Británii až roku 1902. Je chován nejen ve své vlasti, ale i v jiných evropských zemích, mj. také také v USA a Kanadě.
Velššpringršpaněl je silný a odolný pes, s pevnou stavbou těla, velmi podobný anglickému Špringršpanělovi, avšak menšího vzrůstu. Hlava má kupolovitý tvar, s ostrým přechodem od čela k čenichu. Čenich je rovný a hranatý. Nevelké oči jsou zbarvené hnědě až tmavě hnědě. Nos je tmavý nebo tělové barvy. Uši jsou hruškovité, středně dlouhé, těsně přiléhající k lícním kostem. Souměrné tělo je silné a svalnaté. Ocas má poněkud spuštěný, nízko posazený, nikdy není nesený nad úrovní hřbetu, dříve se kupíroval na 1/3. Většinou je chován jako společník, je však třeba mít na paměti, že se jedná o loveckého psa, který neví, co je únava, a proto se nedoporučuje chovat ho v městském bytě.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku přibližně 48 cm.
Fena má v kohoutku přibližně 46 cm.
VÁHA:
Velššpringršpaněl váží v rozmezí 16 až 20 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
Hmotnost plemene se vypočítává podle kohoutkové výšky.
SRST:
Velššpringršpaněl má rovnou, na pohmat hedvábnou srst, která k tělu pevně přiléhá. Zbarvení je: sytě rezavé s bílou.
CHARAKTER:
Velššpringršpaněl je velmi prastaré plemeno, čistého původu. Je to silný, aktivní a veselý pes. Bývá laskavě naladěný, není agresivní ani nervózní. Je to přítulný, poslušný a optimistický pes. Je velice dobrým společníkem, hodí se především k dětem.
PÉČE:
Velššpringršpaněl vyžaduje slušné a jemné zacházení. Nezbytné jsou dlouhé procházky na dlouhé vzdálenosti a fyzická zátěž, velice rád se koupe.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Velššpringršpaněl se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Mnohostranný lovecký pes, byl určený k plašení a přinášení pernaté zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
WSS
ČÍSLO STANDARDU:
126/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003