"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Leden 2008

Další pokrok v petce

29. ledna 2008 v 19:54
Prosím podepisujte se ! Nebo stačí písnout do komentářů, že souhlasíte s podpisem a já vás ihned podpísnu a zveřejním aktuál . Prosíííím

Belyna

29. ledna 2008 v 14:12 Případy
Vy, kteří máte zvířata za kamarády a členy rodiny!! Chci Vás upozornit na smutnou skutečnost, která se stala nám. A především, která se může stát komukoli z Vás! Stačí k tomu velice málo a vůbec Vy ani Váš pes nemusíte dělat nic špatného a protizákonného!!!
Vážení LIDÉ.
Dnes jsem se vrátil po náročném pracovním dni z práce domů až kolem půl osmé. Pozdravil jsem svou celou lidskou i zvířecí rodinu a o půl deváté jsem vyrazil na krátkou procházku se svými fenkami border kolií Belynou Hafkins a německým ovčákem Asterou získanou v psím útulku. Byla nádherná noc prosvětlená měsícem, milióny hvězd svítily na obloze a třpytily se v bílém sněhu. Bylo ticho a klid. Rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat do údolí k řece Chvojnici. Fenky poslušně běhaly kolem mě. Občas jsme se všichni zastavili a mlčky poslouchali "lesní ticho". Vždy se chováme v lese tiše a vážíme si klidu přírody. Sešli jsme modřínovou alejí prudký kopec dolů, když nejednou obě fenky 10 metrů přede mnou zahlásily, že tam někdo je. Seděly na místě a štěkaly doprava na cestu. Za cca 3-4 sekundy se ozval výstřel! Zvolal jsem povel: "Bely, Aster, k noze!" Ihned přišla už pouze Aster a ozval se cizí mužský arogantní a pohrdavý hlas: "Ta už nepřijde!" Během 8 sekund jsem byl u již mrtvé Belynky. Řekl jsem: "Vy jste mě zabil mého psa!"; odpověď: "Jo zabil jsem tohoto psa!" Řekl jsem: "Zavolám policii", odpověď: "Klidně zavolejte" a tak jsem také učinil a vytočil 112. Byla to moje povinnost, i když jsem věděl, že už nikdo tomuto štěněti život nevrátí. Pak jsem s vypětím všech sil odnesl moji fenku zpět do prudkého kopce a o půlnoci ji pohřbil.
Zdá se Vám to jako výňatek ze špatného filmu? Dne 25.ledna 2007 v 21:00 hodin se toto opravdu stalo. Naše štěně border kolie, jednoho z pasteveckých nejinteligentnějších plemen na světě zastřelil před mýma očima člen myslivecké stráže Ing. Aleš Svoboda z obce Žabčice! Je na sebe pyšný a je zřejmá jeho vášeň střílet. Příště si za cíl může zvolit právě Vašeho čtyřnohého člena rodiny!!!
Tento člověk nám moc ublížil, ale tímto také jednoznačně porušil Myslivecký zákon 449/2001 Sb. § 14, ze kterého uvádíme tento výňatek: Oprávnění myslivecké stráže
e) usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební; usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení.
Uvědomte si, co všechno tento člověk porušil:
1) Mohou se střílet pouze toulavý psi, ale tento pes jednoznačně toulavý NEBYL!!
2) Mohou se střílet pouze psi, kteří prokazatelně nejsou pod vlivem svého pána, pes však jednoznačně BYL pod vlivem svého pána.
3) Pes musí prokazatelně lovit nebo pronásledovat zvěř, čili škodit, což jednoznačně NEČINIL!
4) Border kolie je ovčácké plemeno, které je v zákoně ZAKÁZÁNO USMRTIT!
JINAK ŘEČENO, TENTO ČLEN MYSLIVECKÉ STRÁŽE ROZHODNĚ NEMĚL ŽÁDNÝ DŮVOD STŘÍLET! JEDNOZNAČNĚ PORUŠIL ZÁKON!
Tato věc je ovšem ještě mnohem Vážnější, než si nyní domýšlíte! Přestavte si, že bych šel na procházku se svým hříbětem (což chodívám), nebo svým dítětem. Nebo bych šel na již zmíněné vycházce 10 metrů nikoli za, ale před svými psy!
Bojujme společně proti těmto "lidem" dřív, než se stane ještě horší tragédie.
Belynda Hafkins byla náš velký zvířecí kamarád, neškodný společník, hlídač stáda koní, inteligentní nezáludná bytost paradoxně milující všechny lidi - takové totiž border kolie od přírody jsou!
Opatrujte si svoje čtyřnohé kamarády, protože, jak je vidět, jsou mezi námi i zlí a bezohlední lidi, kteří bez mrknutí oka ublíží, i když mnozí z Vás tomu stejně jako my nechtěli uvěřit!!!
Draha a Petr z Kuroslep
NEZAPOMEŇTE ŠÍŘIT TENTO ČLÁNEK, AŤ VŠICHNI VĚDÍ...

Greyhound

25. ledna 2008 v 15:14 Greyhound

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Greyhound
PŮVOD:
Předci Anglického chrta byli známí již před pěti tisíci lety a pocházejí ze severní Afriky. Dávná vyobrazení psů, velice podobných Anglickému chrtovi, nacházíme již na basreliéfech ze starověkého Egypta. Plemeno, které se vyvinulo v izolaci pouštní krajiny, bez míšení s jinými plemeny, se totiž od starověku téměř nezměnilo. V Anglii se objevilo v raném středověku a jeho smečky, používané ke štvaní zvěře a později k chrtím závodům, se staly velmi oblíbené.
POPIS:
První klub organizující chrtí dostihy byl založen roku 1776 v Norfolku. Anglický chrt je chován i v jiných evropských zemích a také v Severní a Jižní Americe, poměrně hodně jejich také v Rusku. Anglický chrt (Greyhound) je elegantní a nápadně štíhlý pes, pevné konstituce, ušlechtilých proporcí i linie. Při běhu dosahuje rychlosti 60 km/h. Disponuje nevyčerpatelnou zásobou energie. Hlavu má dlouhou a suchou, s plochou mozkovnou. Oči jsou tmavé, s klidným výrazem. Uši má malé, úzké, ve tvaru plátků růže, s krátkou a měkkou srstí. Hruď je hluboká a mohutná. Hřbet protáhlý, široký a rovný. Ocas je dlouhý, šavlovitě zahnutý, nízko nasazený, u kořene silný, postupně se zužuje.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 71 až 76 cm.
Fena má v kohoutku 68 až 71 cm.
VÁHA:
Standard FCI váhu neuvádí.
SRST:
Anglický chrt má srst jemnou a přiléhající. Zbarvení je: černé, bílé, rezavé, rezavě hnědé, modré, plavé, žíhané nebo kterákoliv z těchto barev kombinovaná s bílou.
CHARAKTER:
Je charakteristický pozoruhodnou životní sílou a výdrží. Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem, milujícím děti.
PÉČE:
Pro zachování dobré kondice je nezbytný pravidelný trénink a fyzická zátěž.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
G
ČÍSLO STANDARDU:
158/ 03. 06. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987


Poradce chovu

22. ledna 2008 v 11:52 Stafordšírský bulteriér
PORADCE CHOVU
V odborné literatuře i v kynologickém tisku se setkáváme s termínem poradce chovu. Kdo to vlastně je poradce chovu? Z touto funkcí je spojeno mnoho otázek, na které budeme hledat odpovědi. Zkusíme si porovnat co takový poradce chovu musí a jaké jsou jeho reálné pravomoci.
Chov jednotlivých plemen psů v ČR je řízen chovatelskými kluby. Jednotlivé kluby mohou mít různé dodatky k Chovatelskému řádu ČMKU, ale ty s ním nesmí být v rozporu. Každý klub má svého poradce chovu, ten má na zodpovědnost za dané plemeno. Někdy je v klubu sdruženo více plemen, pak je i poradce pro více plemen, nebo má každé plemeno i v rámci jednoho klubu poradce svého.
Hned na úvod si přiznejme, že takový ideální poradce chovu by měl mít nad hlavou svatozář.
Už sám název jeho funkce totiž napovídá, co je jeho povinností. Má chovatelům poradit v otázkách chovu, za který je do jisté míry zodpovědný. Jsou na něj kladena přísná kritéria a jeho pravomoci oproti tomu nejsou velké.
  • Musí striktně dodržovat pravidla chovu stanovená klubem.
  • Musí to být člověk nesporných kvalit a to jak odborných, tak lidských se zápalem pro věc a chutí se stále učit. Pokud chov nestagnuje, chovní jedinci se stále obměňují, jedni končí a druzí začínají. Avšak žádné odborné znalosti a zkušenosti poradci chovu nepomohou k popularitě a respektu mezi chovateli, postrádá-li schopnost jednat s lidmi. Nesmí nikdy čekat žádný vděk, naopak si musí stále uvědomovat, že každá volební schůze ho může odvolat a jeho někdy i dlouholetá práce, které věnoval mnoho času, skončí ze dne na den.
  • Musí znát dobře chovatelskou základnu plemene. V praxi to znamená účast na akcích klubu i výstavách. Jedině tam má možnost vidět co nejvíce psů. Mimo výstavní kruh si pak může se svolením vystavovatele psa do detailů prohlédnout. Tak se mimoděk i osobně seznámí s novými vystavovateli, z niž se někteří v budoucnu stanou i členy klubu. Jde zde o první kontakt s novými majiteli psů a poradce chovu by měl svým vystupováním klub reprezentovat. Je ještě další důvod proč se má poradce chovu účastnit těchto akcí a to je ten, že chovatelé se chtějí se svým poradcem osobně setkávat, sdělovat mu dobré a radit se o problémech. Kynologie je sice záliba, ale většina chovatelů (tuto skutečnost si veřejnost neuvědomuje) ji bere jako životní náplň.
  • Musí mít svatou trpělivost, dostatek taktu a schopnosti diplomata. Chovatelé si pro své dotazy čas nevybírají. Telefonují ve všední den jako ve svátek, pozdě večer i brzy ráno. Všichni předpokládají, že jim bude poradce k dispozici vždy. Dobrý poradce chovu by nikdy neměl dát chovateli najevo, že ho zrovna ruší, nebo obtěžuje. Je totiž tisíc možností, jak se slušně omluvit a hovor přesunout na příhodnější čas. Poradce musí někdy sdělovat chovatelům i zprávy špatné a pro ně velmi nepříjemné. Zde záleží na jeho schopnosti zachovat si chladnou hlavu a vše řešit věcně, s taktem a bez emocí. Přiznejme si, že ne každý kritiku, kárné opatření či jiné sankce přijme v klidu a atmosféra takového jednání může být i velmi zjitřená a napjatá.
  • Musí mu být cizí intriky a pomluvy a zaslechne -li je, zásadně si je nechá pouze pro sebe, neboť dobře ví, že to co se špitne dnes v Aši, již druhý den štěbetají vrabci až u slovenských hranic. Poměry v klubech totiž nejsou vždy ideální a byla by chyba přilívat olej do ohně.
    Musí umět chovatele pochválit za dosažené výsledky v chovu, na výstavách i při propagaci plemene. Naopak dodat odvahu a povzbudit, když se chovateli nedaří a to i v těch případech (to bývá pro poradce nejtěžší), kdy sám neúspěch chovateli předpovídal. Arogance a povyšování se nad chovatele není nikdy na místě.
  • Musí v praxi ovládat techniku krytí, aby mohl chovateli případně pomoci.
  • Musí umět poradit chovateli před porodem feny. Porod samotný, pokud ho chovatel sám nezvládne patří výhradně do rukou veterinárního lékaře (ne poradce chovu).
  • Musí zodpovědně navrhnout spojení chovných jedinců, pokud o to chovatel požádá.
Když se pak podíváme na "Práva a povinnosti poradce chovu" zjistíme ještě další povinnosti. Ty ovšem nelze paušalizovat (jednotná norma neexistuje), protože jsou v každém klubu odlišné podle způsobu chovu. Vezmeme-li tedy konkrétně klub "Staffordshire Bull Terrier Club CZ", zjistíme práva a povinnosti poradce chovu v tomto klubu:
  • Povinnost vystavit krycí listy na žádost chovatele do 14 dnů po obdržení žádosti. Na krycí listy uvede psy navržené chovatelem, eventuálně doporučí užití dalších krycích psů.
  • Povinnost předávat Plemenné knize doklady k zápisu štěňat v termínech stanovených ČMKU.
  • Povinnost označit průkazy původu jedinců, kteří splnili podmínky pro zařazení do chovu a předat je plemenné knize k zápisu do rejstříku chovných psů a fen .
  • Povinnost dodávat redakci Zpravodaje SBT průběžně zprávy týkající se chovu, výstav apod.
  • Povinnost spolupracovat při personálním obsazení výstavního kruhu na klubové a speciální výstavě.
  • Povinnost poradit chovatelům, členům klubu v otázkách týkajících se chovu, péče a držení zvířat.Povinnost dodržovat všechna ustanovení FCI, ČMKU, chovatelského klubu a zákona na ochranu zvířat proti týrání, týkajících se chovu a držení psů.
  • Povinnost řešit závažné problémy vždy ve spolupráci s vedením klubu.
To by byly ve zkrácené verzi povinnosti a teď si rovněž zkráceně prohlédneme pravomoci poradce chovu.
  • Má právo odmítnout vystavit krycí listy, pokud o ně chovatel nepožádal předepsanou formou.
  • Má právo odmítnout povolit opakované spojení dvou jedinců, kteří spolu již dali potomky se závažnými dědičnými vadami nebo mezi takovými jedinci, kteří sami vykazují stejné nežádoucí vady a nedostatky.
  • Má právo zamítnout krytí feny ve špatném zdravotním stavu nebo takové u které není vzhledem k ustájení, krmení a ošetřování záruka, že odchová standardní zdravé potomstvo.
  • Má právo nepředat k dalšímu zpracování dokumentaci vrhu pokud byla dodána nečitelná, neúplná, nedbale vyplněná a vrátit ji chovateli k doplnění.
  • Má právo na průběžnou kontrolu stavu, držení a výživu vrhu štěňat. Pokud zjistí nedostatky, je povinen o tom u chovatele udělat zápis a seznámit se situací vedení klubu. To rozhodne o postihu chovatele. Cestovní výlohy hradí chovatel, kontrola je zdarma.
  • Má právo kontrolovat zdravotní stav, držení a výživu chovných jedinců. O zjištěných závadách sepsat zápis s majitelem těchto zvířat a seznámit se situací vedení klubu. To rozhodne o nápravných opatřeních.
Teď si můžeme porovnat práva a povinnosti poradce chovu v tomto klubu a hned zjistíme, že čtyři z těchto šesti pravomocí jsou vlastně morální povinnosti každého chovatele vůči zvířatům, která vlastní, chce- li se vůbec chovatelem nazývat. Práce poradce chovu spočívá též z velké části v administrativní činnosti a neustálé kontrole všech formulářů, aby nedošlo k chybě v zápisu štěňat do plemenných knih. Funkce poradce chovu je dobrovolná a bezplatná.
Závěrem je možno konstatovat, že jsme pouze lidé a k ideálům máme všichni dost daleko, špatný poradce se dá vyměnit, ale pokud máme dobrého poradce chovu, jeho práce bychom si měli všichni velice vážit.


Standard staf.bulteriéra

22. ledna 2008 v 11:47 Stafordšírský bulteriér
Výška 35,5 - 40,5 cm
Váha psa 12,5 - 17,5 kg
Váha feny 11-15,5 kg
Země původu - Velká Británie
Celkový vzhled
Krátkostrstý, dobře vyvážený a velmi silný na psa takové velikosti. Je svlanatý, pohyblivý a čilý.
Charakteristika
Tradičně nezdolně odvážný a houževnatý. Vysoce inteligentní a oddaný. Přívětivý, zvláště k dětem.
Povaha
Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý.
Hlava a lebka
Krátká, v mozkovně široká a hluboká, lícní svaly nápadně vystupují, stop je výrazný. Čenichová partie je krátká, nos je černý.
Oči
Středně velké, kulaté, uložené tak, že hledí přímo vpřed. Přednost se dává tmavým, ale mohou být i světlejší barvy odpovídající srsti. Okraje očních víček jsou tmavé.
Uši
Složené do růžice nebo polopřeklopené, nepříliš velké nebo vztyčené. Úplně dolu zavěšené nebo postavené ucho je krajně nežádoucí.
Morda
Chrup - pysky jsou přiléhavé, čelisti silné, zuby velké, skus nůžkový, což znamená, že horní řezáky tešně překrývají řezáky dolní čelisti, zuby jsou do čelisti zasazené svisle.
Krk
Svalnatý, kratší, s čistým obrysem rozšiřujícím se směrem k tělu.
Trup
Kompaktní, s rovnou hřbetní linií. Přední fronta je široká, hrudník hluboký, žebra jsou správně klenutá. Celé tělo je výrazně osvalené.
Hrudní končetiny
Rovné, silných kostí, dost daleko od sebe postavené, zápěstí nejsou ani trošku slabá, tlapky jsou trošku ven vytočené. Lopatky jsou správně uložené, s vrcholy směřujícími vzad. Lokty jsou pevné.
Pánevní končetiny
Náležitě osvalené, hlezna jsou nízko u podkladu, správně zaúhlená. Při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
Tlapy
Mají silné nášlapné polštářky, jsou silné, středně velké. U tmavě zbarvených psů jsou drápy černé.
Ocas
Přiměřeně dlouhý, nízko nasazený, ke konci se zužuje. Nesen je spíše dolů. Nemá být příliš zatočený, ale může být lehce prohnutý. Připomíná táhlo staré pumpy.
Pohyb
Volný, vydatný, hbitý. Končetiny se pohybují rovnoběžně s podélnou osou těla, a to při pohledu zezadu i zepředu. Dopředná hnací síla vychází z pánevních končetin.
Srst
Hladká, krátká, přiléhlá.
Zbarvení
Červené, plavé, bílé, černé nebo modré. Kterákoliv z uvedených barev může být kombinovaná s bílou. Možné je i žíhané zbarvení nebo žíhané s bílými znaky. Zbarvení černo-červené (black and tan) a játrově hnědé je nežádoucí.
Pes
Musí mít sestouplá obě varlata

Povaha

22. ledna 2008 v 11:34 Americký pitbulteriér
Pitbull je především neuvěřitelně oddaný pes. Velice se upíná ke své lidské rodině a vůči ostatním bývá v první chvíli nedůvěřivý, dokud nenabude dojem, že jsou doma vítáni. Vzhledem k této vlastnosti je i dobrý ochránce a jako silný obranář, byť nepříliš veliký, dokáže být ve správných rukou zodpovědného majitele velice užitečný.

Jsou i pitbulové kteří díky své přátelské povaze ukáží příležitostnému zloději co kde páníčkové mají.PITŮ JE TAKOVÁ VĚTŠINA!

Především jsou však pitbulové dobrými společníky. Ti kdo toto plemeno znají,vám často řeknou, že podle jejich názoru neexistuje lepší pes jak je APBT.

Miluje návštěvy přátel, které zná a bouřlivě jim dává najevo svou radost. Je to mírumilovné ( u zodpovědného majitele), nesmírně věrné, se smyslem pro humor a přítel na celý život.

NIKDY NEZAPOMÍNEJTE NA TO, NA CO BYL PŮVODNĚ APBT ŠLECHTĚN A VŽDY, KDYKOLIV JSTE NA VEŘEJNÉM MÍSTĚ MĚJTE SVÉHO PSA ZABEZPEČENÉHO.

ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMĚNÍ, APBT BYL ŠLĚCHTĚN NA BOJ PSA PROTI PSU A NE NA BOJ PSA PROTI ČLOVĚKU!

Standard

22. ledna 2008 v 11:33 Americký pitbulteriér
Americký pitbullteriér není šlechtěn na krásu, ale především pro svoji povahu!

HLAVA:
středně dlouhá, hranatá, obdélníková.Lebka plochá, nejširší mezi ušima s výraznými lícemi.

OČI:
kulaté, měly by být daleko od sebe, zasazené poměrně nízko ve spodní části lebky, přípustná je jakákoliv barva.

UŠI:
měly by být posazené vysoko na hlavě a bez záhybů.

NOS:
široce rozevřené nozdry, různých barev.

ČENICH:
výrazné čelisti vyzařující sílu, skus má být těsný nůžkový, horní zuby přesahují přes spodní.

KRK:
svalnatý, mírně klenutý, zužuje se od plecí k hlavě, přiléhavá kůže bez záhybů.

HRUDNÍK:
hluboký, ale ne příliš široký s klenutými žebry, plece pevné a svalnaté s šikmo položenými lopatkami.

NOHY:
mohutné poměrně silné, chůze má být lehká a pružná, ne kolébavá a ne mimo osu, stehna dlouhá, svalnatá, hlezna rovná směřující dolů.

HŘBET:
krátký a silný.

ŽEBRA:
dobře klenutá, poslední žebra zasahují daleko dozadu.

SRST:
lesklá, krátká a na dotek tvrdá, přípustná jakákoliv barva a znaky.

VÁHA:
u fen se doporučuje od 13 do 22 kg, u psů od 16 do 30 kg.

OCAS:
nízko nasazený, nesmí být nesen přes hřbet.

Americký pitbulteriér

22. ledna 2008 v 11:29 Americký pitbulteriér
Originální název plemene : American Pit Bull Terrier

Země původu : U.S.A.

Doba vzniku : 19. století

Původní využití : Zápasy se psy

Využití dnes : Všestranné, společník

Průměrná délka života : 12 let

Hmotnost : 14-30 kg

Výška : 46-56 cm
Historie
Neexistují žádné písemné záznamy o původu tohoto plemene, proto nelze přesně zjistit. Část přívrženců tohoto psa se domnívá, že pochází ze staffordšírského bulteriéra, jiní si myslí, že je moderní obdobou původního anglického buldoka. Nelze s jistotou určit ani původní domov, protože do Ameriky byl dovážen z různých evropských zemí. Přesto je nutné uznat, že především díky chovatelům z U.S.A. se dnes můžeme těšit z vynikajících pitbulů.
Typy
Lze rozeznat více druhů pitbulů, kteří se od sebe liší velikostí a mohutností kostry. Pes v pracovní formě je menší, s drobnější kostrou, pitbulteriéři hlídacího typu bývají větší než pracovní a jsou celkově mohutnější.
Všeobecný vzhled
Pitbulteriér byl od samého počátku existence tohoto plemene šlechtěn ne pro vzhled, nýbrž pro povahu, proto se mnozí jedinci od sebe napohled velmi liší. Obecně platí, že má hranatou hlavu s výraznými lícemi a rovněž hranatým, širokým čenichem. Tělo je pevné a svalnaté. Oči jsou kulaté, daleko od sebe, přípustná je jakákoli barva. Uši mohou být kupírované i nekupírované, mnozí však preferují přirozený vzhled psa. Váha a výška nejsou důležité.
Srst a barva srsti
Srst je krátká, lesklá a na dotek tvrdá. Barva srsti je přípustná jakákoli s jakýmikoli znaky.
Povaha
Pitbul je společenský a přátelský, svému pánovi je nesmírně oddaný. Je velmi odvážný a silný, je to pravý bojovník, není však agresivní. Je to velmi vyrovnaný a inteligentní pes.
Společenská charakteristika
Americký pitbulterér je společenský pes, který miluje lidi, a má k nim velmi přátelský vztah. Svému pánovi je bezmezně oddaný a vyžaduje jeho společnost a pozornost. Známé návštěvy nadšeně vítá. K cizím lidem bývá zpočátku trochu nedůvěřivý, je nutné dobré seznámení, aby získal důvěru. Při kontaktu s jinými psy můžou nastat problémy, pokud je napaden, většinou v něm zvítězí duch bojovníka. Není však agresivní, bezdůvodně nezaútočí ani na jiného psa, natož na člověka.
Vztah k dětem
Děti pitbulteriér miluje a je jim dobrým a trpělivým kamarádem. Při styku s velmi malými dětmi je však, jako i u jiných psů, nutný dohled dospělé osoby. Je ideální do rodiny s odrostlejšími dětmi.
Výchova
Pitbulteriér potřebuje dominantního, spravedlivého a pevného pána. Výcvik poslušnosti by měl začít mezi 13. a 16. týdnem věku štěněte. V pozdějším věku má pes pomalejší schopnost učit se, ale pokud majitel vynaloží dostatek trpělivosti, lze dosáhnout téměř stejných výsledků, jako při výchově od štěněčího věku. Každý pes kladně odpovídá na povzbuzování a upřímnou pochvalu. Jako štěně pitbul potřebuje hodně styku s lidmi i ostatními zvířaty, a hodně lásky a pozornosti.
Držení
Amerického pitbulteriéra je možno chovat jak ve velkém domě s oplocenou zahradou, tak i v menším bytě. Dobře se cítí i v městském bytě, důležité však je, aby většinu času byl někdo doma, a psovi se věnoval.
Pracovní využití
Americký pitbulteriér je, lze říci, všestranně využitelný pes. Je to nejzkušenější bojový pes, jaký byl kdy vyšlechtěn. Je také známá jeho dobrá využitelnost na pastvinách, kde dokáže dostihnout a zadržet dobytek, aniž by ho jakkoli poranil. Pitbula je možné využít k ochraně osob a majetku, to však především díky jeho vzhledu a pověsti. V tomto případě pravděpodobně vystraší vetřelce štěkotem a prudkým výpadem proti němu, útok však nemusí dovést do konce. Je také využitelný jako domácí hlídač, kdy oddaně chrání svého pána a jeho majetek.
Pohyb
Pitbul je aktivní, hravý pes, kterého je nutné udržovat v kondici. Jsou nutné každodenní dlouhé vycházky ve svižném tempu. Tito psi se hodí ke cvičení, které vyžaduje sílu a vytrvalost.
Péče
Péče o srst tohoto psa není náročná. K pravidelnému kartáčování stačí kartáč z přírodních štětin nebo gumový kartáč. Krátkosrstého psa není potřeba příliš často koupat, stačí otření srsti od prachu vlhkým hadříkem. Pokud se rozhodnete psa vykoupat, použijte kvalitní šampon, určený pro psy. Při šamponování psovi prohlédněte kůži a poté ho velmi pečlivě vysprchujte. Psovi je nutné pravidelně prohlížet a čistit uši. Pozornost věnujte i drápkům, pokud jsou přerostlé, je nutné je ostříhat.
Využití ke hlídání
Pro svou vrozenou lásku k lidem není tento pes příliš využitelný jako hlídací, i když si své teritorium dobře ochrání a rozpozná, který návštěvník je vítaný, a který nikoli.
Vhodné sporty
agility, duatlon, frisbee, frenchring, mondioring, obratnost, triatlon, vis na pešku, výskok na peška, weight pooling
Nejčastější onemocnění
"Rozštěpy patra a pysků; katarakty; entropium; kožní problémy; dysplazie kyčelního kloubu u pracovních psů"
Zvláštnosti plemene
Toto plemeno je v poslední době velmi kritizované pro svůj bojový původ. Je však spíše obětí médií než dřívějšího šlechtění na bojovníka. V dřívějších dobách se využíval tento pes k zápasům. Šlo však vždy výhradně o boj mezi psy, a to téměř výhradně mezi pitbuly. Tento pes je vytrvalý a silný bojovník, není však agresivní. (Jako všude, i zde mohou samozřejmě existovat výjimky, špatná výchova může mít velice zlé následky.) Agresivita je většinou projevem strachu psa, a kvalitní pitbul je vyrovnaný a statečný pes, který nemá potřebu si svou sílu dokazovat. Incidenty, ke kterým došlo díky agresivitě psů, a které byly často nepodloženě přisuzovány tomuto plemeni, by měly být vždy jasně vyšetřeny a doloženy. Agresivní pes je vždy důsledkem špatné výchovy majitele a v současné době je zájem zaměřen na ustanovení zákona, který by zodpovědnost za psa přenesl na majitele.
Příprava na výstavu
Svého psa můžete předvést na výstavě, která je zaměřena pouze na toto plemeno. Na výstavě by váš pes měl být v dobré kondici, a důležité je, aby se uměl pohybovat mezi ostatními psy, aniž by vyvolával zbytečné konflikty. Na výstavě se pes hodnotí bodováním, nejvyšší počet možných dosažených bodů je 100, z čehož celkový vzhled, osobnost a poslušnost činí max. 20 bodů, hlava, čenich, oči a uši max. 25 bodů, krk, ramena a hrudník max. 15 bodů, tělo max. 15 bodů, nohy a tlapy max. 15 bodů a ocas, srst a barva max. 10 bodů.
Výživa štěněte
Štěně krmíme zpočátku stravou, na kterou je zvyklý od chovatele. Ten by měl budoucímu majiteli poskytnout několikadenní dávku. K vývoji kostí a svaloviny potřebuje pitbul dostatek proteinů, nelze ho krmit zbytky od stolu.
Výživa dospělého psa
Pitbul není vybíravý pes, a nemá velké nároky na množství stravy. Je však potřeba, aby byl správně živen, při špatné výživě by mohly vzniknout problémy s kůží. U pracovních, pohybově více zatížených psů lze doporučit krmivo pro aktivní psy, např.
Aport Professional Energy, které je na trhu volně k dostání, a které dostatečně pokryje jejich zvýšené nároky na výživu.
Výživa starého psa
Každému staršímu psovi vyhovuje jiná dieta, některým vyhovuje lehké krmivo pro seniory, což může být například, jiným krmivo pro štěňata, z něhož lze doporučit například. Každému psovi je potřeba najít takové krmivo, které mu bude co nejvíce vyhovovat.
Dovětek pro budoucí majitele
Pokud tomuto psovi dáte dostatek lásky, povedete dobře jeho výcvik a jste schopni věnovat mu dostatek času a prostoru k jeho aktivitám, bude vám tím nejlepším psím přítelem a společníkem.

Krmení

22. ledna 2008 v 11:26 Americký stafordširský teriér
KRMENÍ
Ten, kdo "pracuje", musí také jíst, a to pochopitelně platí i pro psa. Každý majitel psa dává přednost jiné potravě. Liší se i v názoru, zda je pro psa správnější doma připravené nebo průmyslově vyráběné krmivo.

Průmyslově vyráběné krmivo obsahuje všechny živiny, které pes potřebuje ve správném složení. Jeho předností je, že lze rychle připravit, je na cestách jednoduše praktičtější než doma připravené jídlo. Nevýhodou je, že někteří psi je žerou neradi, a že mnozí odborníci na výživu se právem obávají, že výživa trvanlivým, už ne čerstvým krmivem je oproti přírodním potravinám méně hodnotná.

Rozumným kompromisem je kombinování tohoto hotového krmiva s potravou, kterou doma sami připravíme. Poměr mezi stravou bohatou na bílkoviny a množstvím sacharidů by měl být pro mladého a temperamentního psa zhruba 2:1, v případě klidného staršího zvířete 1:2.

Velmi důležité je rozumné krmení. Nepřekrmujte. Staford by měl dostávat raději méně než moc. Žebra se musejí na jejich kožíšku vždy zřetelně rýsovat! Ještě pár slov k otázce kostí. Snad každý si buď myslí, že pes kosti potřebuje nebo že mu škodí. Nic z toho není pravda! Nadměrné (!) krmení velkými telecími či hovězími kostmi psu v žádném případě neuškodí, ale není to nutné. Při zdravém krmení nejsou kosti nezbytné. Pochopitelně zpevňují skus psa a působí při čištění jeho chrupu. Psa můžeme mimoto takovou kostí zabavit na několik hodin, když jej někdy musíme nechat doma samotného. Musíme jen dbát na to, aby kosti byly tak velké, že pes nemůže ani kousek z nich polknout. To by mohlo způsobit poranění nebo dokonce propíchnutí střev. Měli byste také prohlížet výkaly svého psa. Jsou-li příliš světlé nebo dokonce bílé, pak krmíte kostmi příliš. Pes v tom případě vypuzuje typické bílé výkaly z přemíry kostí v potravě a to může způsobit i ucpání střeva. Nemůžete-li psa z jakýchkoli důvodů krmit kostmi, dávejte mu častěji buvolí kůži nebo hovězí paznehty. Také kůže z oslího hřbetu a prasečí uši mohou pomoci, aby se psu upravil a zesílil skus.

Ještě zásadní poznámka ke krmení masem! Syrové vepřové maso může vést u psa k smrtelným virózám. Když je uvaříme, nebezpečné není. Vařené maso nemůže nikdy škodit.

Chování a výchova

22. ledna 2008 v 11:25 Americký stafordširský teriér
CHOVÁNÍ A VÝCHOVA
Stali jste se šťastným majitelem mladého psa, kterého musíte vychovat v příjemného a snášenlivého průvodce. Každý pes jakéhokoli plemene vyžaduje základní výcvik a vy jako odpovědní majitelé staforda jste povinni vychovat toho poněkud tvrdohlavého tvora tak, aby neohrožoval lidi ani zvířata, tedy aby nebyl nebezpečný, a abyste jej mohli bez problémů vodit kamkoli na veřejnost. Není přece možno ještě "přilévat vodu na mlýn" toho bojovného psa!

K úspěšnému výcviku patří uposlechnutí rozkazů Ke mně!, Sedni!, Lehni!, Zůstaň!, K noze! a Volno!. Mnohem důležitější ale je výchova psa, aby se přizpůsobil svému okolí a náležitě reagoval.

Přirovnání štěněte k nepopsanému listu papíru je naprosto příhodné. Na Vás totiž záleží, napíšete-li tam správný text. Chování dospělého psa závisí hlavně na jeho výchově a socializaci v době, kdy byl štěnětem. Štěně a mladý pes musejí být ve stálém kontaktu s přátelsky se chovajícími psy různých plemen a různého stáří. V ideálním případě byste měli se štěnětem navštěvovat skupinu hrajících si štěňat, s jakými se setkáte například u sportovních svazů a kynologických cvičišť. Nesmíte přitom být příliš citliví. Je to úplně normální, že psíci jsou navzájem často velmi hrubí. Můžete se též setkat s jevem, že si dospělý pes vynucuje na vašem štěněti respekt vrčením a chňapáním. Aby byl výcvik staforda správný, musíme jej seznámit se světem, v němž bude žít. Berte sebou např. štěně po očkování na nákup, jezděte s ním autobusem, vlakem a autem, uvádějte je do nejrůznějších situací. Choďte s ním do městského centra a do míst, kde je hodně lidí. Zvykněte je na kočky, koně, ovce, kozy, prostě na všechno, s čím se bude později setkávat. Naučte je také opatrně a ohleduplně jednat s dětmi.

Když si pořizujete staforda, asi bystě měli před očima neustále mít papír, na kterém je velkými písmeny napsáno slovo, klíč k úspěšné výchově psa: důslednost!

Charakteristické znaky

22. ledna 2008 v 11:25 Americký stafordširský teriér
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY
V každém případě nám musí být jasno, že staford vděčí za své charakterové vlastnosti původnímu pitbulovi. Jen díky jemu máme dnes tohoto znamenitého psa. Amstaf je velice smělý pes, přičemž však nesmíme zaměňovat smělost s útočností! Ve skutečnosti je jeho smělost opravdovou, důstojnou a klidnou schopností odhadnout správně nebezpečné situace a přiměřeně na ně reagovat. Staford má vysoký práh citlivosti, stěží jej můžeme vyvést z klidu, a proto je vysloveně příjemným společníkem člověka. Díky psím zápasům tak vznikl pes, který je schopen rozhodovat se nezávisle na člověku a přitom je neobyčejně inteligentní. Dovede rozlišit opravdové ohrožení od domnělého nebezpečí a nepotřebuje žádný zvláštní výcvik k tomu, aby v ohrožení bránil svého pána.

Jeho tvrdohlavost však při výcviku nelze vždy snadno překonat. To ovšem vůbec neznamená, že jej nelze řádně vychovat. I když pitbul patřil k srdnatým bojovníkům s jinými psy, byl zároveň velmi dobrým a věrným přítelem člověka. Ten ostatně musel během zápasů stále znovu a znovu holýma rukama od sebe oddělovat rvoucí se psy. Pokud byli tito psi útoční vůči člověku, byli bez výjimky vylučováni z chovu. Tak se stalo, že právě tento bojovný a rvavý pes je velkým přítelem člověka. Standard amstafa vyžaduje klidného, vyrovnaného psa, který se pro výcvik hodí lépe, než jiní teriéři.

Anatomicky by měl také být někde uprostřed mezi buldokem a teriérem. Z teriéra měl zdědit silný, krátký hřbet, rovné nohy a úzké boky. Zdědil jeho dobře vyvinuté záprstní kosti, dokonalý skus a značnou obratnost. Po buldokovi získal tvar uší, mohutnou a širokou hruď, silnou lebku a čelisti a značně vyvinuté svalstvo.

Tak by ovšem měl vypadat v ideálním případě. Ve skutečnosti ale toto plemeno stále ještě bojuje se zápornými znaky obou plemen výchozích, jindy psi příliš připomínají jedno z obou výchozích plemen. Tak je zde buldočí typ o hmotnosti až 45 kg s vybočenými lokty, předkusem, rozkročenýma nohama a mohutně stavěným tělem. Jeho pravým opakem je typ teriéra, těžký v průměru jen 25 kg. Má dlouhou úzkou mordu, vztyčené uši a slabší kostru. I jeho hruď je slabá a příliš úzká.

Vznik plemene

22. ledna 2008 v 11:24 Americký stafordširský teriér
VZNIK PLEMENE
Už od pradávna vybírali lidé zvlášť vhodné psy pro nejrůznější účely. Spářili například dva rozdílné lovecké psy, z jejich potomstva opět spářili ty nejvhodnější, až se v této linii ustálila vlastnost "dobrého loveckého instinktu". Během doby specializovali tito staří chovatelé své psy na určité úkoly. Brzy tak vznikla "plemena", lépe řečeno ustálené linie vhodné pro lov, jako psi hlídací nebo psi pastevečtí, či psi tažní vhodní pro přepravu nákladů. Vznikla plemena zvlášť vhodná pro nejrůznější práce.

I náš současný pes má vrozeny úkoly, které mu člověk od pradávna určoval, které však ovšem často zeslábly, když se ze psa stával rodinný mazlíček. Proto je např. ještě dnes obtížné pustit chrty z vodítka. Své původní povolání, tj. štvaní zvěře, mají ještě v krvi. Výchova však může všechno změnit. Známe-li původní určení psího plemene a s ním spojené potřebné vlastnosti, můžeme porozumět chování psů a účinně je ovlivňovat.

Porovnání s jinými plemeny (bulteriér...)

22. ledna 2008 v 11:23 Stafordšírský bulteriér
AMERICKÝ PITBULTERIÉR
Nemá žádný exteriérový standard, protože se historicky chov a selekce prováděla podle bojových schopností a vyrovnané povahy nikoli podle vzhledu. V současné době se klade důraz na bezkonfliktní, klidnou a přátelskou povahu.

Pitové jsou různých barev a velikostí. Dosahují výšky a váhy staf. bulteriéra, ale také Am. staf. teriéra, výška musí vždy být k poměru tělesné hmotnosti (psi váha přibližně 17 - 28 kg a feny 15 - 25 kg).
AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
Dalo by se říci "výstavní verze" Amerického pitbulteriéra.

Vzhled je určován standardem - stanovena barevnost, velikost a hmotnost, vzhled od hlavy přes končetiny až po srst.

Výška 46 - 48 cm v kohoutku u psů a u fen 43 - 46 cm, přičemž velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Standard nepředepisuje žádný váhový limit, ale pohybuje se asi okolo 20 - 35 kg
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Oproti výše popsaným plemenům je Stafordšírský bulteriér menší, zato svalově vybavenější.

Vzhled je také určován standardem. Výška přibližně 35 - 40 cm v kohoutku, váha psa asi 13 - 18 kg a feny 11 - 16 kg.

Je dobře vyvážený a velice silný na psa takovéto velikosti.
ANGLICKÝ BULTERIÉR
Silný a svalnatý pes s charakteristickou klabonosou hlavou.

Vzhled opět určován standardem. Nejsou výškové ani váhové limity, ale bulteriéři bývají velcí kolem 35 - 45 cm s hmotností 20 - 25 kg.

Výborně se hodí do rodiny i pro práci ostatně jako všechna porovnávaná plemena.

Porovnání s jinými plemeny

22. ledna 2008 v 11:23 Anglický bulteriér
AMERICKÝ PITBULTERIÉR
Nemá žádný exteriérový standard, protože se historicky chov a selekce prováděla podle bojových schopností a vyrovnané povahy nikoli podle vzhledu. V současné době se klade důraz na bezkonfliktní, klidnou a přátelskou povahu.

Pitové jsou různých barev a velikostí. Dosahují výšky a váhy staf. bulteriéra, ale také Am. staf. teriéra, výška musí vždy být k poměru tělesné hmotnosti (psi váha přibližně 17 - 28 kg a feny 15 - 25 kg).
AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
Dalo by se říci "výstavní verze" Amerického pitbulteriéra.

Vzhled je určován standardem - stanovena barevnost, velikost a hmotnost, vzhled od hlavy přes končetiny až po srst.

Výška 46 - 48 cm v kohoutku u psů a u fen 43 - 46 cm, přičemž velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Standard nepředepisuje žádný váhový limit, ale pohybuje se asi okolo 20 - 35 kg
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Oproti výše popsaným plemenům je Stafordšírský bulteriér menší, zato svalově vybavenější.

Vzhled je také určován standardem. Výška přibližně 35 - 40 cm v kohoutku, váha psa asi 13 - 18 kg a feny 11 - 16 kg.

Je dobře vyvážený a velice silný na psa takovéto velikosti.
ANGLICKÝ BULTERIÉR
Silný a svalnatý pes s charakteristickou klabonosou hlavou.

Vzhled opět určován standardem. Nejsou výškové ani váhové limity, ale bulteriéři bývají velcí kolem 35 - 45 cm s hmotností 20 - 25 kg.

Výborně se hodí do rodiny i pro práci ostatně jako všechna porovnávaná plemena.

Porovnání plemen (bulteriér, staf.teriér...)

22. ledna 2008 v 11:22 Americký stafordširský teriér
AMERICKÝ PITBULTERIÉR
Nemá žádný exteriérový standard, protože se historicky chov a selekce prováděla podle bojových schopností a vyrovnané povahy nikoli podle vzhledu. V současné době se klade důraz na bezkonfliktní, klidnou a přátelskou povahu.

Pitové jsou různých barev a velikostí. Dosahují výšky a váhy staf. bulteriéra, ale také Am. staf. teriéra, výška musí vždy být k poměru tělesné hmotnosti (psi váha přibližně 17 - 28 kg a feny 15 - 25 kg).
AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
Dalo by se říci "výstavní verze" Amerického pitbulteriéra.

Vzhled je určován standardem - stanovena barevnost, velikost a hmotnost, vzhled od hlavy přes končetiny až po srst.

Výška 46 - 48 cm v kohoutku u psů a u fen 43 - 46 cm, přičemž velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Standard nepředepisuje žádný váhový limit, ale pohybuje se asi okolo 20 - 35 kg
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Oproti výše popsaným plemenům je Stafordšírský bulteriér menší, zato svalově vybavenější.

Vzhled je také určován standardem. Výška přibližně 35 - 40 cm v kohoutku, váha psa asi 13 - 18 kg a feny 11 - 16 kg.

Je dobře vyvážený a velice silný na psa takovéto velikosti.
ANGLICKÝ BULTERIÉR
Silný a svalnatý pes s charakteristickou klabonosou hlavou.

Vzhled opět určován standardem. Nejsou výškové ani váhové limity, ale bulteriéři bývají velcí kolem 35 - 45 cm s hmotností 20 - 25 kg.

Výborně se hodí do rodiny i pro práci ostatně jako všechna porovnávaná plemena.

Porovnání plemen

22. ledna 2008 v 11:20 Americký pitbulteriér
AMERICKÝ PITBULTERIÉR
Nemá žádný exteriérový standard, protože se historicky chov a selekce prováděla podle bojových schopností a vyrovnané povahy nikoli podle vzhledu. V současné době se klade důraz na bezkonfliktní, klidnou a přátelskou povahu.

Pitové jsou různých barev a velikostí. Dosahují výšky a váhy staf. bulteriéra, ale také Am. staf. teriéra, výška musí vždy být k poměru tělesné hmotnosti (psi váha přibližně 17 - 28 kg a feny 15 - 25 kg).
AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
Dalo by se říci "výstavní verze" Amerického pitbulteriéra.

Vzhled je určován standardem - stanovena barevnost, velikost a hmotnost, vzhled od hlavy přes končetiny až po srst.

Výška 46 - 48 cm v kohoutku u psů a u fen 43 - 46 cm, přičemž velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Standard nepředepisuje žádný váhový limit, ale pohybuje se asi okolo 20 - 35 kg
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Oproti výše popsaným plemenům je Stafordšírský bulteriér menší, zato svalově vybavenější.

Vzhled je také určován standardem. Výška přibližně 35 - 40 cm v kohoutku, váha psa asi 13 - 18 kg a feny 11 - 16 kg.

Je dobře vyvážený a velice silný na psa takovéto velikosti.
ANGLICKÝ BULTERIÉR
Silný a svalnatý pes s charakteristickou klabonosou hlavou.

Vzhled opět určován standardem. Nejsou výškové ani váhové limity, ale bulteriéři bývají velcí kolem 35 - 45 cm s hmotností 20 - 25 kg.

Výborně se hodí do rodiny i pro práci ostatně jako všechna porovnávaná plemena.


Soukromý život psů-Elizabeth Marshall Thomasová

16. ledna 2008 v 19:54
Soukromý život psů
Ještě jsem nezačala číst. Ale věřim, že bude krásná

Kolja...to neznáte mého psa- Židek, Kubešová...

16. ledna 2008 v 19:39
Zavřít náhledTak to teprve začínám číst. Je to docela pěkná knížka. Tak trochu smutná a hodně legrační :)