"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Překrmování psů

9. října 2007 v 17:25 |  Výživa psa
Londýnský tribunál odsoudil dva bratry za to, že nechali příliš ztloustnout svého psa. Jejich labrador vážil dvakrát tolik, co by měl vážit pes této rasy v dospělosti. Čokoládově hnědý Rusty byl údajně tak tlustý, že už nedokázal ujít ani pár kroků, aniž by si odpočinul. Vážil 70 kilogramů, asi dvakrát tolik, kolik má dospělý labrador vážit. Veterináři z Královské společnosti pro prevenci krutosti vůči zvířatům proto jeho majitele zažalovali. Psa jim odebrali a Rustyho váhu se podařilo o dvacet kilo snížit. Labrador se nyní může k bratrům vrátit, ovšem pod podmínkou, že ho nebudou překrmovat (z denního tisku).

Otylost -snížení kvality i délky života

Aby dospělý pes vážil dvojnásobek své váhy podle standardu, musí být překrmován skutečně dlouhodobě. Paradoxem je, že majitelé, kteří to způsobí, jsou (mimo naši republiku) trestáni za krutost, i když je tloušťka jejich psa "jen" výsledkem lásky(u lidí zvané opičí) a povolnosti.
Obezita je častější u starších psů, zejména u fen, což souvisí s hormonálními změnami ve stáří. Otylost jako důsledek hormonání poruchy v mladším věku je u lidí i u psů výjimečná, spíše tu působí zděděné rodové zatížení; u psů navíc i plemenná dispozice. Známá je náchylnost k obezitě například u labradorů, kokršpanělů, jezevčíků, basetů či bíglů. Ovšem zcela jasná je společná příčina nadváhy: nadbytečný příjem energeticky bohaté potravy spojený s nedostatečnou aktivitou, čili s malým výdejem energie.
Otylost může způsobit vážné zdravotní problémy a ve svém důsledku zkrátit psí život; a navíc, vůbec to není hezké. Riziko zdravotních problémů přináší překročení ideální váhy o 20 až 30 %, 40 až 50 % už znamená nástup úporných problémů, při 60 až 70 % už hrozí vážné obtíže a 80 až 100 % nadváhy je předznamenáním smrti - a je třeba okamžitě začít hmotnost redukovat.

Moderní je netloustnout

Obezita je ve vyspělých zemích běžným jevem jak u lidí, tak u psů. Uvádí se, že v prosperujících státech je podíl obojí populace trpící nadváhou v rozmezí od 24 do 44 procent.
Mezi nejčastější choroby a obtíže, se kterými se lze u otylých psů setkat, jsou nemoci oběhové a dýchací s hypertenzí a městnavou srdeční chorobou - více než dvakrát častější než u psů s ideální váhou. Více než čtvrtina obézních psů mívá také vážné pohybové potíže v důsledku zánětů kloubů, poškození vazů či plotýnek v páteři. Na první pohled patrné to bývá zejména u jezevčíků, kteří se na procházkách se svými nedůslednými páníčky plouží s prověšenou páteří a s břichem těsně u země. A to, že každá změna mezi obratli je bolestivá, vědí přece i mnozí z chovatelů "na vlastní záda".
Obezita poškozuje játra, způsobuje záněty slinivky břišní, plynatost a zácpy, u starších obézních fen malých plemen není vzácná ani cukrovka. O padesát procent častější jsou i nádorová onemocnění a o čtyřicet onemocnění kůže. Obezita snižuje pravděpodobnost zabřeznutí feny při jejím připuštění, má vliv i na sníženou hladinu sexuálního hormonu, na malou životnost spermií i na zhoršenou funkci svaloviny dělohy u fen.
Pokud je z jakéhokoli důvodu nutná operace psa, musí se mu podávat vyšší dávka anestetik, která se pak vážou na tukovou tkáň. A při zákroku existuje reálné riziko selhání základních životních funkcí.

Jak hubnout a zhubnout

Dnes už existují veterináři, kteří se cíleně zabývají dietetikou psů. Nestačí odhodlání a dobrá vůle chovatele, protože amatérské pokusy by mohly psovi ještě více ublížit. Před zahájením razantních opatření je vhodné nechat psa důkladně interně vyšetřit, aby se vyloučila případná jiná onemocnění, která se mohla na vzniku otylosti psa spolupodepsat a nebo která by se dietou a zvýšeným pohybem mohla teprve projevit.
To, jak zhubnout, teoreticky zná každý člověk, aniž by nutně musel být chovatelem. Teď bude třeba tyto notoricky známé zásady dodržovat: zvýšit tělesný pohyb a snížit příjem potravin s množstvím tuků a uhlovodanů (tj. cukrů a škrobů) a naopak zvýšit přísun nestravitelné vlákniny a kvalitních bílkovin. Vláknina zrychlí pohyb obsahu trávicího ústrojí, čímž se sníží vstřebávání cukrů, a dostatek bílkovin v těle zase podporuje spalování tuků.
Dieta ale musí odpovídat výživné hodnotě jednotlivých složek potravy tak, aby byl poměr živin v ní vyvážený. K tomu jsou dnes běžně dostupné průmyslově vyráběné kompletní diety, značené anglickým "light" nebo "low calorie". U renomovaných firem existují i diety pro starší psy značené "senior", které však slouží spíš k prevenci obezity.
Může se stát, že přechod z tradiční na dietní stravu může být zvláště u staršího psa obtížný, někdy dokonce nemožný. Pak se bohužel musí vypočítat domácí dieta z potravin, na které je pes celý život zvyklý. Ale na každou dietu - domácí, konzervovanou i suchou - se musí pozvolna přecházet po dobu jednoho až dvou týdnů, kdy postupně zvyšujeme její podíl na úkor stávající stravy.

Nezbytná je kázeň

Nejen počítané kalorie zaručí úspěch. Důležitý je i program hubnutí a jeho dodržování. Chovatel si ve spolupráci s veterinářem musí stanovit reálný cíl, spočívající v určení cílové hmotnosti a doby, za kterou jí chce dosáhnout. Obvykle se počítá s dvou- až čtyřprocentním poklesem hmotnosti týdně, takže většina běžně otylých psů se dostane na ideální váhu za osm až dvanáct týdnů.
Chovatel včetně rodiny, známých, sousedů ap. nesmí podlehnout upřeným psím pohledům, významnému potřásání miskou a žebrání.
Také případné odměny v podobě pamlsků musejí být započítány do celkové povolené denní dávky kalorií. Pokud si chovatel sám v tomto smyslu příliš nedůvěřuje, musí své vlastní jídlo odbývat za zavřenými dveřmi.
Velkým nebezpečím je právě letní období, které psi často tráví na chatách a chalupách s dalšími členy rodiny, bez každodenního dozoru chovatele. Takové příležitostné "chůvy" běžně neodolávají psím očím a ani neuhlídají psa, který si na zahradě nebo v nejbližším okolí brzy najde zdroj přilepšení k poskytované stravě. A po dvou nebo třech měsících je obezita tzv. na cestě.
Počítat kalorickou hodnotu a množství potravy ale nestačí. Nutností je také obětovat něco z vlastního pohodlí a chodit se psem na delší a častější procházky, dopřávat mu hry spojené s pohybem a kdoví, třeba se po oněch dvanácti týdnech dát společně na nějaký psí sport.

Kdo má skutečně rád svého psa...

... nenechá ho trápit se s kily navíc. Pes zbavený handicapu doslova omládne svému pánovi před očima, bude se pohybovat s radostí a bez námahy a bolesti a na zmenšené dávky krmení i nový stravovací režim si po čase zvykne. Chovatel tak prodlouží společný život se svým psem o několik dalších šťastných let.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama