"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Říjen 2007

Arnoštek

24. října 2007 v 18:06
Tohle je můj Arnoštek. Nejkrásnější pejsek v celým mým životě. Poznala jsem ho asi před 3roky. Nevim jak ho mám popsat, byl prostě dokonalý - aspoň pro mě. Byl křížený s rotvajlerem a labradorem.
Žil u jednoho staršího pána, který žil v chatičce na kopci v "parku". I když ho ten pán uvazoval, tak se Arnošt vždy nějak rozvázal a utekl, ale vždy se zase vrátil domů. U toho "parku" je Klub důchodců (nebo něco takového), kde chovají pár ovcí. A nebyl by to Arny, kdyby nedělal neplechy. Vždycky si nějakou ovečku odchytil a..... to si domyslete. Nebyl vůbec vychovaný a tak to dopadá. Starý pán už na Arnyho nestačil a tak sháněl někoho, kdo by si Arnoštka vzal. A čistou náhodou nadřízený mého táty vzal Arnošta a nechal ho tátovi a jeho kolegům v práci. Pořád jezdil s tátou na na pracovní celodenní cesty. Měl se docela dobře. Ale asi se mu stýskalo po starém pánovi - bývalému majiteli. Vždy když zůstal sám přivázaný přes noc u táty v práci, tak místo toho, aby si zalezl do boudy a spinkal, tak se utrhnul a běžel zpět ke svému pánovi. Bylo to několik kilometrů, ale Arnoštek byl natolik inteligentní, aby si našel ceslu. Nejhorší na tom bylo, že se vracel k pánovi do chaupy po kolejích, kde jezdily vlaky. Naštěstí se mu nic nestalo. Ale pokaždé to bylo stejné... Musel pryč, nemohl zůstat u bývalého majitele, ale odjet s mým tátou. Opakovalo se to pořád dokola. Skoro každý den jsem prosila tátu, aby mě vzal s sebou do práce, že chci Arnošta vidět. Máma se o mě samozřemně bála a táta nevěděl jestli jo nebo ne. Nakonec jsem je uprosila a táta nás všechny odvezl za Arnym. Stačil mi jediný pohled na to krásný, černý, statný a silný zvíře a věděla jsem, že ho chci, že bych se o něj starala a zvládla ho. Byl strašně moc šťastnej, že za nim někdo přišel a nebyl sám. Strávila jsem s ním asi 2 hodiny. Dvě překrásné hodiny. Když si někoho oblíbil, tak byl oddaný a věrný přítel. Pak jsem za ním jezdila vždy, když to šlo. Ale nastaly menší komplikace. Táta mě tam pomalu, ale jistě přestal vozit. Než jsem zjistila proč, tak to pro mě byla hrozná chvíle napětí a očekávání, kdy zase pojedu. Asi po týdnu mi táta řekl, že Arnošt začal kousat. Já tomu nevěřila. Máma mě nechtěla za Arnoštem pouštět, ale přeci jsem tam jela. Nic mi neudělal. Ani se nepokusil. Byl hodný jako beránek. Nechal se ode mě celé hodiny česat a hladit.... Když jsme s tátou odjížděli, tak štěkal a vyl lítostí. Bylo mi ho strašně líto, ale co jsem mohla dělat. Prostě nic. Stále jsem všechny doma přemlouvala, ať soí ho vezmeme, že se budu starat, ale všechno bylo na nic. Utratila jsem za něj spoustu peněz a nelituji toho. Měla jsem ho ráda.
Jednoho dne mi táta řekl, že kousnul aspoň jednou každýho v práci, a že dnes vyjel i po tátovi. Já to nechápala. Jak to bylo možný, když byl tak nevinný? Nevim. Když jsem ale vždycky přijela, tak byl normální a neagresivní. Ani nevím, kolikrát jsem celkem za Arnym byla. Máma mi to později zatrhla, protože se bála a táta nebyl ochotný mě odvézt. Každý den jsem na Arnoštka myslela a každý večer jsem pořád a pořád tátu prosila. Zbytečně. Už jsem ho neviděla.
Asi tak za 3 měsíce, co jsem ho neviděla a skoro pořád za ním brečela, přišel domů táta a oznámil mi, že Arnošt už neni. Nevěděla jsem, co mi tím chce říct. Po chvíli jsem z něj vytáhla, že ho jeden tátův kolega z práce zastřelil. Prý už ho nikdo nezvládal, jak kousal a byl zlý. Vydržela jsem do tý doby, než jsme šli všichni spát a pak to přišlo. Brečela jsem jako želva a nemohla jsem přestat. Stále jsem tomu nevěřila. Jak to mohl někdo udělat. Brečela jsem a brečela. Ani nevím, kdy jsem usla. Bylo to pro mě hrozný a nikdy na Arnoštka nezapomenu. Dala bych všechno, kdyby se mohl Arnošt vrátit. Ale nejde to :(
Arnošt byl prostě vyjímečný a jedinečný pes a tohle jsou jediné 2 fotky, které mám a to ještě nekvalitní:(

Koukněte a čtěte ! HNUS

21. října 2007 v 17:11 Ostatní
Promiňte že sem dávám takové věci,ale je mě těch zvířat neskutečně líto...Pardon jestli se to někomu hnusí,ale realita je realita!
Podívejte se na tuto adresu,odstrašující příklad toho co jíte a jak se celkově zachází se zvířaty!!
Jatka koní:
Mnozí už o něm slyšeli, mnozí ne. Ovšem všichni s tímto odporným činem mlčky souhlasíme. Ročně zemře několik tisíc koní a poníků při převozu přes Českou republiku.Koně putují z Polska do Itálie, čili jedou přes Českou republiku. Na jatka se dávají koně staří a nemocní, ale i mladí a zdraví. Zvířata zažijí otřesný zážitek, který končí jak jinak než smrtí...
Koně jsou přinuceni celou cestu stát, a přitom jízda trvá někdy i týden. Nedostávají vodu a krmivo, protože je to prý zbytečná investice. Mnoho koní cestou klopýtne a upadne. Tihle chudáci ovšem už nikdy nevstanou, protože jsou následně ostatními koňmi ušlapáni.
Nejhorší na tom je, že Česká republika s tímto hnusným činem souhlasí. Je totiž sepsaná smlouva mezi Polskem, Českem a Itálií, kde Česká republika souhlasí s převozem koní na jatka do Itálie.
V České republice existují majitelé nejen koní, kteří své "miláčky" týrají, a pak je posílají na jatka. Tito majitelé porušují zákon, ve kterém je přísný zákaz týrání koní!

Kam se obrátit, víme-li o týraném zvířeti?

Na POLICII ČR nebo na obecní (obvodní, městský) úřad, který přěstupky projednává. Policii ČR se ohlašuje podezření, že došlo ke spáchání trestného činu týrání zvířat podle §203 trestního zákona. Odebrání týraného zvířete může nařídit obecní (obvodový, městský) úřad, a to pouze na návrh okresní (městské) veterinární správy. Proto je vhodné na případ týraného zvířata upozornit také tento orgán.
Zdroj:kone.blog.cz
Proč???proč to lidi dělají???Představte si jaký to musí být pocit když vás někdo týrá!!!A představte si jak vís to někdy bolí když se říznete a ještě aby z vás někdo ztahoval kůži!!!Ale to se může stát jenom zvířatům!!jenom kvůli krémům,kožešinám atd...
Verlyba je ohrožený druh ALE ONI JÍ MUSÍ LOVIT KVŮLI MASU(proč???)
Veverky jsou krásná zvířátka ALE ONI JE MUSÍ ZABÍT KVŮLI KOŽICHU(proč???vždyt to dělat nemusí)ALE ONI CHTĚJÍ!!!!
Někdo na koních jezdí ALE ONI SI MYSLÍ ŽE KŮN JE NAPROSTO ZBYTEČNÉ ZVÍŘE A CHTĚJÍ JEN JEHO MASO ABY ZA NĚJ DOSTALI PENÍZE ale kdyby oni byly v jejich kůži tak by řvali o pomoc!!!!
Prosím dejte si to na vaše blogy aby si lidi vědomili že týraných zvířat je stále víc
¨
to nejhorší na konec,podívejte se na tudle adresu: http://www.petatv.com/tvpopup/video.asp?video=fur_farm&Player=wm&speed=_med je to opravdu HRŮZA co si ti lidi nedovolí!!!

Týrání-kopčete

21. října 2007 v 17:10
PROSÍM VÁS, ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK PO INTERNETU, DEJTE SI HO NA VÁŠ BLOG, NA VAŠE STRÁNKY A POMOZTE NÁM TOMU ZABRÁNIT!!!!! BOJUJTE SE MNOU PROTI TÝRÁNÍ TĚCH, CO SE NEMOHOU NIJAK BRÁNIT!!!!! CHÁPETE TO?!? KVŮLI NĚJAKÝM DEBILNÍM PLEŤOVÝM MASKÁM, RTĚNKÁM A KRÉMŮM!
Není vůbec žádnou novinkou, že v dnešní době mnohé kosmetické firmy testují na zvířatech. Na následujících fotkách jsou králíčci, na kterých byly testovány různé výrobky. Dnes už nežijí, ale je to pro ně vlastně vysvobození, protože si prožili peklo. A jeto jen malinkatá část z tisíců a milionů takto týraných zvířat, která trpí a budou trpět kvůli testování na zvířatech.
Strašné, že? A teď si představte, že takhle nekončí jen králíci. Tímhle způsoben umírají tisíce a tisíce myší, potkanů, psů, koček, koní, ovcí, opic a mnoho dalších!
Já sama mám doma králíčka, když vidím tohle, pokaždé se rozbrečím! Nechápu, jak může někdo dělat takovou ohavnost, ten člověk nemá srdce a já sama se stydím, jak se lidstvo zhostilo úlohy nejsilnějších živočichů. Vsaďte se že králíci by to tady vedli stokrát lépe! A pamatuj že i ty můžeš pomoci, stačí jen nekupovat si kosmetiku testovanou na zvířatech!!!!!!

Soucit se zvířaty

21. října 2007 v 17:01 Ostatní
Betynka v koutě pokoje vypadá jako mokrý chumlíček rozvibrovaný děsem… Kňourá ale jen maličko, tichounce, sotva slyšitelně…Ví, že nahlas nesmí. Ví, že musí být v koutě na hadru a necapat moc kolem.Ví, že nesmí štěkat. Ví,že se nesmí počurat, i kdyby jí prasklo bříško. Ví, že když to nevydrží, nedostane nažrat a napít možná taky ne. Voda v misce je teplá a špinavá a brzy vyschne. Když si páníček nevzpomene, vyschne určitě. Za normálních okolností by Betynka byla trpasličí pudlička načesaná jako bílé světýlko. Protože okolnosti jsou, jaké jsou, Betynka je šedý zcuckaný chumel s přilepenými bobky na zadečku, suchým horkým čumáčkem a brečícíma očima. Byla vánoční dárek krásné slečně. Skončila u dárce, který na ni nemá čas a až večer otevře dveře a nakopne Betynku, aby se šla někam na pavlač vyčurat, Betynka už ten kopanec nezvládne a počurá se na prahu…A dostane další. Vyběhne ven a kdyby rozuměla lidským slovům, uslyšela by, že je smradlavá špinavá pochcaná čuba…

Slepice nemá jméno. Žádná Cajda nebo Trajda. Říkejme jí slepice X. Je mezi dalšími slepicemi A - Z v kójích, nebo jak se ty drátěné ohrady jmenují, aby nesla. Tedy - nosnice X. Dokud nosnice X produkuje vejce, dostává před zobák do korýtka něco nasypaného a ve vedlejší rýze koryta má vodu. Aby se dostala potravě a k vodě, musí prostrčit krk mezi dráty. Prostrkává ho často, protože zobat a pít se musí, zejména když se má snášet. Protože ho prostrkává často, drát odere peří z krku. Slepice X je holokrká. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Když přestane, je vyndána z kóje a brzy zlikvidována. Člověk, který ji z kóje vyprošťuje, si všimne, že drát z podlážky je ve slepičím pařátku zaklíněn tak pevně, že ho skoro nejde odtrhnout. Musí vyvinout sílu, aby slepici X vyrval od podlážky. "Hele," řekne člověk ke druhému člověku," tý slepici přirostly hnáty k podlaze!"

Velrybí matka má mládě. Plují mořem jako velký tlustý modrý anděl a andělátko. Na tu obrovskou masu, jakou jsou, mají až taneční pohyby. Člověk, který to pochopí, natočí o nich film. Natočí film o tančících modrých andělech modrých moří, kteří jeden ze svých tanců zbarví doruda. Do vod se nezřítí slunce ani ohnivá kometa, jen dobrý střelec velrybářské lodi tu modrou andělici zabije. Modré velrybí andělátko ne…to tam zůstane. Ale třeba bude mít štěstí, třeba zahyne někde na pokraji špinavého moře, plného lidských odpadků, třeba mu nebude dlouho teskno po matce…

Člověk, který to pochopí, natočí film a ukáže ho lidem. Podívejte se na svou lidskost, na svůj vznešený rozum, který dovolí ničit, co by vám pomohlo líp žít…

Člověk, který to pochopí…O to jde!
Vánoční čas dává každoroční šanci lidem, aby si naslouchali, tedy i k tomu, aby se uslyšeli. Podají si ruce, políbí se, obdarují se, povečeří u jednoho stolu. Což o to, po svátcích se třeba rozejdou, vynadají si, pomluví se, možná i zradí. Po svátcích je nesvátečně. Po svátcích nastává takzvaná normální situace. Koneckonců, je na lidech, jak spolu vyjdou. Jak chápou svátky a jak si představují normální situace. Mohou to přijmout - nebo se tomu bránit. Mohou být spolu - nebo se rozejít. Mohou toho docela dost. Jsou lidmi v lidském světě - ať už to zní humanisticky nadějně nebo docela opačně.

Ale co ty živé bytosti, které člověk k sobě připoutal - pro jejich užitek, některé dokonce jen pro jejich krásu pro lidské oko, třeba i zábavnost, zvláštnost, atraktivitu… nebo jak to člověk pojmenuje… Co ty živé bytosti, které pojmenoval: ZVÍŘATA? A když chce zvlášť zdůraznit krutost a bezohlednost člověka, říká o něm, že se chová jako zvíře.

Co tedy tyto živé bytosti, které jsme my, lidé, učinili závislé na nás, protože jsou chovná, užitková, kožešinová, pokusná a kdovíjaká ještě, protože nám dávají potravu, oděv, zábavu, společnost, pomáhají zkoumat nemoci a léky proti nim a kdovíco ještě…?

"Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit: ten, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrý člověk." Tohle řekl už před více než dvěma stovkami let spisovatel Jean Paul.


prosinec 2004
Alena Heinová

Pravidelná psí poradna

21. října 2007 v 17:00 Ostatní
* Chcete si pořídit psa?
* Nevíte si rady při výběru, jaký pes je pro Vás vhodný?
* Nevíte, co a jak zařídit do začátku?
* Nebo už psa máte, potřebujete se poradit o problémech v běžném soužití?
* Nevíte, kam se obrátit v otázkách výchovy a výcviku, při problémech zdravotních, při odchovu a umisťování štěňat? Potřebujete poradit, kam na dovolenou se psem nebo kam ho umístit v době dovolené?
* Nevíte si rady při jednání s úřady ohledně psa?
Nadace na ochranu zvířat pro zájemce provozuje bezplatnou Psí poradnu, která je k dispozici každou první středu v měsíci od 18.00 do 20.00.
Nejbližší pravidelná poradna 5. prosince 2007!!!
v sídle Nadace na ochranu zvířat,
Pacovská 31, Praha 4.
Listopadová poradna bude ze zdravotních důvodů zrušena, pro zájemce je možné určit termín po dohodě v druhé polovině listopadu!!! Volejte na tel. 222135460 nebo 739058172.
Nutno předem objednat na tel. 222135460.
Můžete se přijít poradit s odborníky o jakýchkoliv otázkách, spojených s vlastnictvím psa. Co nevíme, rychle dohledáme.
Poradce: paní Vladimíra Tichá, dlouholetá chovatelka a rozhodčí, autorka několika publikací a mnoha článků v odborných časopisech.
Bližší informace:
Nadace na ochranu zvířat, Pacovská 31, 140 00 Praha 4
Tel. 222135460, 731526120, e-mail: nadace@ochranazvirat.cz

Nadace na ochranu zvířat-sms

21. října 2007 v 16:58 Nadace a pomoc
Od 26. 11. 2004 do 31. 12. 2006 můžete přispět zasláním DMS Nadaci na ochranu zvířat.
Projekt pokračuje i v roce 2007.
Stačí odeslat SMS s textem DMS OCHRANAZVIRAT na číslo 87777.
Posláním Nadace na ochranu zvířat je trvale zlepšovat vztah člověk-zvíře- životní prostředí. Nadace vznikla v roce 1994 a snaží se hájit práva a zájmy zvířat především na území naší republiky, podílí se ale také na celosvětových projektech a kampaních na ochranu zvířat. Pravidelně podporuje útulky pro psy a kočky a záchranné stanice pro handicapované volně žijící živočichy. Vydává vzdělávací materiály, pořádá vzdělávací akce, v rámci informačních kampaní se snaží oslovovat veřejnost a šířit palčivá témata ochrany zvířat ve sdělovacích prostředcích. Snaží se pomáhat tam, kde dochází k týrání zvířat nebo ničení jejich životního prostředí a ti, kteří k tomu nejsou lhostejní, se na nadaci mohou obrátit. Nadace přispívá radou a doporučením vhodného postupu či dává podněty k řešení případů týrání zvířat u kompetentních orgánů. Uvědomuje si nutnost existence moderních právních předpisů, které lze důsledně prosazovat v praxi, a proto se zasazuje o přijetí takových zákonů, které zaručují zvířatům lepší ochranu.
Cílem projektu je přispět ke zlepšení vztahu člověk-zvíře-životní prostředí a to především prostřednictvím osvěty, vzdělávání a legislativy.
Získané finanční prostředky budou využity na podporu útulků a záchranných stanic, které se ocitnou v krizové situaci, na vzdělávací a osvětové aktivity pro laickou i odbornou veřejnost (semináře, workshopy apod.) a podporu provozu Infocentra, které zajišťuje informační služby a poradnu.
Účtování DMS:
Cena DMS je 30,- Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč.
Nadace na ochranu zvířat obdržela od 1. ledna 2007 do 5. října 2007 1 145 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2004 2 645 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2005 3 832 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2006 1 854 DMS.
Děkujeme!
logo

Zvíře v nouzi - sms

21. října 2007 v 16:56 Nadace a pomoc
Od 1. 12. 2005 do 31. 12. 2006 můžete přispět zasláním DMS projektu Zvíře v nouzi.
Projekt pokračuje i v roce 2007.
Stačí odeslat SMS s textem DMS ZVIREVNOUZI na číslo 87777.
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je největší nevládní organizací v České republice sdružující zájemce o ochranu přírody a životní prostředí. V současné době má téměř 10000 členů. V řadách ČSOP naleznete profesionální odborníky, zkušené dobrovolníky i ty, kdo prostě jen mají rádi přírodu. ČSOP úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami i s dalšími nevládními organizacemi.
Český svaz ochránců přírody se snaží působit na občany v duchu odpovědnosti za přírodu a životní prostředí. Vede své členy k úctě a lásce ke všemu živému a jedinečnému. Chápe přírodu jako soubor všech živých organismů včetně člověka, jejich prostředí a vztahů mezi nimi navzájem. V tomto vztahu uznává rovné právo mezi člověkem a přírodou.
Projekt Zvíře v nouzi má za cíl podporovat záchranu zvířat v české republice. ČSOP koordinuje záchranu zvířat prostřednictvím programu Národní síť stanic pro handicapované živočichy. Síť je tvořena jednotlivými záchrannými stanicemi, které svou činností pokrývají území celé České republiky. Ročně jimi projde mnoho tisíc potřebných živočichů, z nichž se asi 55% vrátí zpět do přírody. Takto kvalitní péče je ale velmi drahá a pracovníci stanic jsou tak nuceni mnoho času trávit získáváním prostředků na provoz, zatímco by se mohli věnovat zvířatům.
Peníze jsou určené na péči o poraněná volně žijící zvířata. Můžete podpořit buď projekt jako celek nebo konkrétní záchrannou stanici.
Pokud vám není lhostejný osud poraněných a potřebných živých tvorů, pomozte nám! Více informací o kampani a o záchraně zvířat v ČR naleznete na stránkách www.zvirevnouzi.cz.
Účtování DMS:
Cena DMS je 30,- Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč.
Projekt Zvíře v nouzi obdržel od 1. ledna 2007 do 5. října 2007 2 973 DMS.
Projekt Zvíře v nouzi obdržel za rok 2005 3 276 DMS.
Projekt Zvíře v nouzi obdržel za rok 2006 10 320 DMS.
Děkujeme!
logo

Dárcovská sms - DMS

21. října 2007 v 16:55 Nadace a pomoc
PODPOŘTE NÁS FORMOU DÁRCOVSKÉ SMS (DMS)!
Stačí odeslat dárcovskou SMS s textem DMS OCHRANAZVIRAT na číslo 87777. Cena za SMS je 30,- Kč. Nadace na ochranu zvířat obdrží 27,- Kč.

Více informací o projektu najdete na http://www.darcovskasms.cz.
Aktuální stav došlých SMS najdete na http://www.darcovskasms.cz/index.php?page_id=stav.

Firmy, které testují na zvířatech

21. října 2007 v 16:47
Firmy,které testují na zvířatech:
-všude je zde jenom jeden druh značky,ale testuje je calá firma NIVEA.
-lepidlo této náplasti se také testuje na malých nevinných zvířátkách
A tyto firmy způsobí:
Všichni kdo můžete si dejte tento článek na svůj web!Nemusíte nikam psát,kdo je jeho tvůrce.Hlavní je tento článek,ne zdroj článku.Takže si skopírujte i tyto závěrečná slova.
Většině z vás tyto obrázky příjdou nechutné,ale nezavírejte oči před realitou!!!!!!!!To,že Vy máte doma krásné a zdravé zvíře neznamená,že takto netrpí zvířata jiná.Prosím,podepisujte petice,nepoužívejte výrobky


SOS...pomozte lachtánkům

21. října 2007 v 16:27 Ostatní
SOS,pomôžte vyvražďují nás.....
→click cely článek

Povinné očkování psů proti vzteklině

9. října 2007 v 17:26 Péče o zdraví
Štěňata až do ukončení kompletní vakcinace nevodíme ještě 14 dnů do rizikového prostředí, jakým jsou cvičiště, výstavy a frekventovaná místa k venčení

Psi v ohrožení

Se začínajícím létem vyrážejí lidé do přírody a berou s sebou své psí miláčky, děti mají dva měsíce prázdnin, městští důchodci tráví teplejší část roku na chatách. Majitelé psů využívají příležitosti a předávají svá zvířata do náhradní péče svých rodinných příslušníků.

Zvýšené riziko

Při procházkách na venkově mohou psi narazit na divoce žijící zvířata, a nakazit se nejen vzteklinou. Spousta nových pachových podnětů i fakt, že povely nepřicházejí od vlastního pána, přispívají k tomu, že pes, který právě narazil na stopu lišky, zajíce nebo zdivočelé kočky, bude s uposlechnutím na přivolání otálet. Proto je psy nezbytné očkovat proti vzteklině. Povinnost očkování je dána dokonce zákonem č. 166/1999 Sb. (hlava II, oddíl I, § 4, bod f) ze dne 30. 7. 1999 O povinnostech chovatelů psů a některých dalších zvířat držených v zajetí. Všechna tato zvířata, nejen psi, se musejí očkovat proti vzteklině ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok. Kočky se vakcinují pouze na vyžádání majitele. Vakcinace je tedy povinnost a hradí ji majitel zvířete.
Pokud chovatel tuto povinnost nesplní, může mu být podle § 71, odstavce 1a, bod 1 výše uvedeného zákona uložena veterinární správou pokuta až do výše 10 000 Kč, a za opakované porušení zákona lze uložit pokutu až 20 000 Kč.
Co je vzteklina
Vzteklina je neléčitelné virové onemocnění přenosné na člověka. Je to jediné očkování, které je pro psy povinné. Ze zákona musí každý majitel dát svého psa jedenkrát ročně přeočkovat proti vzteklině.
Onemocnění se přenáší slinami nakaženého zvířete, které se dostanou do rány nebo na sliznici.
Virus napadá nervový systém. Počáteční příznaky jsou změny v chování, požírání nestravitelných předmětů a výtok slin z tlamy. Později se zvíře stává neklidným a agresivním, mění se mu hlas, nemůže polykat a má horečku. Nakonec zvíře postupně ochrne a uhyne.
Žádná léčba pro toto onemocnění neexistuje a vždy končí smrtí zvířete.

Co je očkování

Očkování je spolehlivá ochrana proti mnoha infekčním onemocněním, která mohou být smrtelná. Proti některým se vakcinuje už dlouhou dobu, jiné vakcíny jsou teprve novinkou. Do vakcinačního programu lze zařadit kromě očkování proti vzteklině také lymeskou boreliózu, parvovirózu, psinku, koronavirózu, infekční hepatitidu, leptospirózu, rainfluenzi a tetanus - ten především v těch lokalitách, kde se onemocnění vyskytuje častěji.
První očkování štěněte se provádí mezi šestým až osmým týdnem věku. Do této doby je chráněno protilátkami získanými z kolostra(mléka feny po porodu) v prvních třech dnech svého života. Pouze u zvláště ohrožených jedinců v hromadných nebo nehygienických chovech lze už v této fázi aplikovat přímo protilátky, které jsou podobné těm, které štěně přijímá od matky. Po ukončení vakcinačního programu se už provádí tzv.udržovací očkování vždy jednou za rok.
Chovatel se může sám rozhodnout, u kterého privátního veterinárního lékaře si nechá zvíře vakcinovat. Provedení očkování se vyznačí do zdravotního průkazu psa a veterinář jej zaznamená také do seznamu majitelů psů.
Nežádoucí reakce
Nejčastější nežádoucí reakce je na látku, která vakcínu ředí, a také na vakcínu proti leptospiróze. Reakce může nastoupit asi půl hodiny až hodinu po očkování, kdy se v místě vpichu objeví mírné zduření v podobě malé bouličky, která se pohybuje s kůží. Časem se pomalu vstřebává.
Výraznější alergické reakce se mohou projevit otokem hlavy a krku, při kterém může dojít k zadušení, nebo se objeví celkové nervové příznaky a bezvědomí. Nutná je okamžitá odborná pomoc.

Kdo očkuje, ušetří

Očkování proti vzteklině chrání jak psa, tak člověka. Psa před nakažlivými nemocemi, které ho smrtelně ohrožují, člověka před nákazou získanou od psa, před pokutami za nedodržení zákona a před případným trestním stíháním, pokud by jeho pes nemocný vzteklinou pokousal člověka. Bohužel, někteří chovatelé si stále ještě myslí, že ušetří, když svého psa nenechají přeočkovat, nebo že se vlastně nemůže nic stát, když mají psa stále zavřeného na zahradě.
Paradoxně je tak hodně neočkovaných psů mezi módními drahými plemeny, honosícími se ozdobnými obojky, drahými oblečky nebo prvotřídním krmivem.

Pár rad na závěr

* Týden před očkováním by měl být pes odčervený, v okamžiku očkování by měl být bez zjevných příznaků nemoci - tedy bez teploty, nechutenství, průjmu nebo zvracení. Neočkují se háravé feny a psi léčení antibiotiky.
* Na většině hromadných akcích s účastí psů je vyžadováno minimálně očkování proti vzteklině, spíše však očkování rozšířené - ať už se jedná o školní výlet dětí s jejich psy, o sportovní kynologické závody, psí výstavy včetně voříškiád apod. Rovněž ubytování psa na přechodnou dobu v psím hotelu nebo penzionu je podmíněno příslušným zápisem v očkovacím průkazu.
* Štěně, které ještě nebylo očkované, by nemělo přijít do styku s cizími psy ani prostředím. Pokud u veterináře nejsou dvě čekárny (pro zdravé a nemocné psy), raději ho držíme na klíně.
* Po očkování by pes neměl být zatěžován. Chovatel musí dávat pozor, zda se neobjeví příznaky alergické reakce.
* Štěňata až do ukončení kompletní vakcinace nevodíme ještě 14 dnů do rizikového prostředí, jakým jsou cvičiště, výstavy a frekventovaná místa k venčení.

Když se narodil pes

9. října 2007 v 17:25 Informace o psech
Na nás, chovatelích, je především, aby štěňata měla od narození dostatečný kontakt s člověkem. Štěně v tomto věku už chápe svou podřízenou roli ve vztahu k lidem, i když to neznamená, že by mělo projevovat bezmeznou podřízenost nebo dokonce strach z lidí. Člověk je pro štěně autoritou, ale také společníkem ke hrám, který umí pohladit, pochválit, odměnit, poskytnout nové podněty a v neposlední řadě jídlo.

Co už štěně umí

Nic netrvá věčně a tak jednou musí nastat chvíle, kdy se se svými štěňaty rozloučíme. Štěňata jsou stará osm až dvanáct týdnů, fyzicky už nejsou závislá na feně a je jen na nás, jak jsme je připravili pro odchod do nové rodiny.
Ze soužití s vlastními sourozenci už štěně chápe hierarchii ve smečce, umí si hrát, soutěžit a učit se. Podle svých vlastních psychických i fyzických předpokladů je štěněti jasné, na které místo ve smečce patří, a je tím také do jisté míry dáno, jak se bude zařazovat do smečky nové.
Na nás, chovatelích, je především, aby štěňata měla od narození dostatečný kontakt s člověkem. Štěně v tomto věku už chápe svou podřízenou roli ve vztahu k lidem, i když to neznamená, že by mělo projevovat bezmeznou podřízenost nebo dokonce strach z lidí. Člověk je pro štěně autoritou, ale také společníkem ke hrám, který umí pohladit, pochválit, odměnit, poskytnout nové podněty a v neposlední řadě jídlo.

Kdo si koho vybírá

Noví majitelé by měli mít možnost vybrat si štěně z vrhu s dostatečným předstihem a my bychom jim měli umožnit i několik návštěv ještě před tím, než si štěně definitivně odvezou. Pro toto seznamování platí jak pro chovatele, tak pro nové majitele několik pravidel, která by obě strany měly ve vlastním zájmu i v zájmu zdraví štěňat dodržovat.
Dříve než cizího člověka přivedeme k vrhu, měli bychom jej seznámit s fenou, která bude pravděpodobně nervózní z přítomnosti neznámé osoby. Potenciální budoucí majitel si musí být vědom, že neočkovaná štěňata jsou ohrožena jakoukoli infekcí - a proto nejen že by měl být zdravý, ale měl by být připraven i na výzvu úzkostlivějších chovatelů odložit obuv, na jejíž podrážkách by mohl do blízkosti štěňat zavléci zdroj možných chorob.
Nejen nový majitel si vybírá z vrhu své štěně. Mělo by platit i to, že chovatel vybírá vhodného pána pro štěně, které za cenu mnohých obětí vypiplal a ke kterému má nevyhnutelně citový vztah. Nemělo by se stávat, že o "svém" štěněti už chovatel nedostane žádnou zprávu, a proto se vkládají různé podmiňující klauzule do smluv, které se při koupi, resp. prodeji štěňat uzavírají.

Přípravy na loučení

V rámci přípravy na odchod od stávající rodiny odebíráme čas od času jedno štěně ze společnosti ostatních, aby si přivykalo na fakt, že může být bez matky a sourozenců, pouze s člověkem. Odrostlejší štěňata už nijak nechráníme před běžným i méně běžným hlukem domácnosti, před zvuky, které na štěně budou čekat v jeho novém domově, nebo před přítomností jiných zvířat.
Štěňata odčervujeme už od dvou týdnů jejich věku, zpravidla vždy po dvou týdnech od předcházejícího. Zatímco odčervení tak už štěňata stará osm až deset týdnů absolvují minimálně počtvrté, čeká nás ještě jejich první očkování.
Štěňata už konzumují tuhou stravu, proto je postupně připravujeme na režim, kdy budou dostávat potravu typu junior. Při výběru značky krmiva se řídíme vlastní praxí, doporučením veterináře nebo radou chovatelů, kteří mají s chovem konkrétního plemene a určitým typem krmení dobré zkušenosti. Je známo, že mezi jednotlivými značkami jsou značné cenové rozdíly a není dobré zacházet do extrémů - ani laciných, ani předražených krmiv. Kromě jiných důvodů je tu i ten, že chceme, aby náš výběr odpovídal i nárokům a možnostem nových majitelů našich štěňat.
Samozřejmostí jistě je, že naše štěňata chováme v čistotě. Štěňata začínáme vychovávat k čistotnosti už tím, že jim umožňujeme vycházky - pokud nemáme možnost vyvést je na zahradu, odvedeme je po krmení, probuzení a v podobných případech, kdy se potřeba vyprázdnění dá očekávat, na zvláštní místo - v bytě alespoň na noviny - a v případě úspěchu vždy štěňata pochválíme. Porodní bednu a její okolí důkladně uklízíme, protože by určitě pro nás nebylo nijak dobrou vizitkou, pokud bychom štěně předali špinavé nebo dokonce zablešené. Proti vnějším parazitům štěňat neexistuje mnoho bezpečných přípravků, ale ve spolupráci s veterinářem si určitě vybereme.
V případě, že prodáváme štěňata s rodokmenem, už s předstihem bylo třeba odeslat příslušné formuláře. Kolem osmého týdne je také nejvyšší čas označit štěně čipem nebo tetováním.
Poslední sbohem...
Na den, kdy si noví majitelé přijedou pro štěně, si pamatují chovatelé jako na srdcervoucí záležitost. Není lehké rozloučit se s malým příslušníkem rodiny po dlouhých osmi týdnech soužití - a loučení se může opakovat několikrát, podle počtu prodávaných štěňat.
Naproti tomu je ryze praktickou záležitostí papírování: podpisy smlouvy, předání průkazu původu o štěněti (pokud už je k dispozici), očkovacího průkazu, placení...
Poslední, co chovatel může pro své štěně udělat, je vybavit ho "pro začátek" krmením na prvních několik dnů a hračkou nebo částí deky ze starého pelíšku. Štěně bude několik nocí v novém domově truchlit, ale pokud mu zůstane alespoň strava, na kterou je zvyklé, a věc s pachem starého domova, feny a ostatních štěňat, přechod do nového života mu zpříjemníme.
A to, jak rychle se štěně v novém domově zabydlí, je už v režii jiného chovatele.

Překrmování psů

9. října 2007 v 17:25 Výživa psa
Londýnský tribunál odsoudil dva bratry za to, že nechali příliš ztloustnout svého psa. Jejich labrador vážil dvakrát tolik, co by měl vážit pes této rasy v dospělosti. Čokoládově hnědý Rusty byl údajně tak tlustý, že už nedokázal ujít ani pár kroků, aniž by si odpočinul. Vážil 70 kilogramů, asi dvakrát tolik, kolik má dospělý labrador vážit. Veterináři z Královské společnosti pro prevenci krutosti vůči zvířatům proto jeho majitele zažalovali. Psa jim odebrali a Rustyho váhu se podařilo o dvacet kilo snížit. Labrador se nyní může k bratrům vrátit, ovšem pod podmínkou, že ho nebudou překrmovat (z denního tisku).

Otylost -snížení kvality i délky života

Aby dospělý pes vážil dvojnásobek své váhy podle standardu, musí být překrmován skutečně dlouhodobě. Paradoxem je, že majitelé, kteří to způsobí, jsou (mimo naši republiku) trestáni za krutost, i když je tloušťka jejich psa "jen" výsledkem lásky(u lidí zvané opičí) a povolnosti.
Obezita je častější u starších psů, zejména u fen, což souvisí s hormonálními změnami ve stáří. Otylost jako důsledek hormonání poruchy v mladším věku je u lidí i u psů výjimečná, spíše tu působí zděděné rodové zatížení; u psů navíc i plemenná dispozice. Známá je náchylnost k obezitě například u labradorů, kokršpanělů, jezevčíků, basetů či bíglů. Ovšem zcela jasná je společná příčina nadváhy: nadbytečný příjem energeticky bohaté potravy spojený s nedostatečnou aktivitou, čili s malým výdejem energie.
Otylost může způsobit vážné zdravotní problémy a ve svém důsledku zkrátit psí život; a navíc, vůbec to není hezké. Riziko zdravotních problémů přináší překročení ideální váhy o 20 až 30 %, 40 až 50 % už znamená nástup úporných problémů, při 60 až 70 % už hrozí vážné obtíže a 80 až 100 % nadváhy je předznamenáním smrti - a je třeba okamžitě začít hmotnost redukovat.

Moderní je netloustnout

Obezita je ve vyspělých zemích běžným jevem jak u lidí, tak u psů. Uvádí se, že v prosperujících státech je podíl obojí populace trpící nadváhou v rozmezí od 24 do 44 procent.
Mezi nejčastější choroby a obtíže, se kterými se lze u otylých psů setkat, jsou nemoci oběhové a dýchací s hypertenzí a městnavou srdeční chorobou - více než dvakrát častější než u psů s ideální váhou. Více než čtvrtina obézních psů mívá také vážné pohybové potíže v důsledku zánětů kloubů, poškození vazů či plotýnek v páteři. Na první pohled patrné to bývá zejména u jezevčíků, kteří se na procházkách se svými nedůslednými páníčky plouží s prověšenou páteří a s břichem těsně u země. A to, že každá změna mezi obratli je bolestivá, vědí přece i mnozí z chovatelů "na vlastní záda".
Obezita poškozuje játra, způsobuje záněty slinivky břišní, plynatost a zácpy, u starších obézních fen malých plemen není vzácná ani cukrovka. O padesát procent častější jsou i nádorová onemocnění a o čtyřicet onemocnění kůže. Obezita snižuje pravděpodobnost zabřeznutí feny při jejím připuštění, má vliv i na sníženou hladinu sexuálního hormonu, na malou životnost spermií i na zhoršenou funkci svaloviny dělohy u fen.
Pokud je z jakéhokoli důvodu nutná operace psa, musí se mu podávat vyšší dávka anestetik, která se pak vážou na tukovou tkáň. A při zákroku existuje reálné riziko selhání základních životních funkcí.

Jak hubnout a zhubnout

Dnes už existují veterináři, kteří se cíleně zabývají dietetikou psů. Nestačí odhodlání a dobrá vůle chovatele, protože amatérské pokusy by mohly psovi ještě více ublížit. Před zahájením razantních opatření je vhodné nechat psa důkladně interně vyšetřit, aby se vyloučila případná jiná onemocnění, která se mohla na vzniku otylosti psa spolupodepsat a nebo která by se dietou a zvýšeným pohybem mohla teprve projevit.
To, jak zhubnout, teoreticky zná každý člověk, aniž by nutně musel být chovatelem. Teď bude třeba tyto notoricky známé zásady dodržovat: zvýšit tělesný pohyb a snížit příjem potravin s množstvím tuků a uhlovodanů (tj. cukrů a škrobů) a naopak zvýšit přísun nestravitelné vlákniny a kvalitních bílkovin. Vláknina zrychlí pohyb obsahu trávicího ústrojí, čímž se sníží vstřebávání cukrů, a dostatek bílkovin v těle zase podporuje spalování tuků.
Dieta ale musí odpovídat výživné hodnotě jednotlivých složek potravy tak, aby byl poměr živin v ní vyvážený. K tomu jsou dnes běžně dostupné průmyslově vyráběné kompletní diety, značené anglickým "light" nebo "low calorie". U renomovaných firem existují i diety pro starší psy značené "senior", které však slouží spíš k prevenci obezity.
Může se stát, že přechod z tradiční na dietní stravu může být zvláště u staršího psa obtížný, někdy dokonce nemožný. Pak se bohužel musí vypočítat domácí dieta z potravin, na které je pes celý život zvyklý. Ale na každou dietu - domácí, konzervovanou i suchou - se musí pozvolna přecházet po dobu jednoho až dvou týdnů, kdy postupně zvyšujeme její podíl na úkor stávající stravy.

Nezbytná je kázeň

Nejen počítané kalorie zaručí úspěch. Důležitý je i program hubnutí a jeho dodržování. Chovatel si ve spolupráci s veterinářem musí stanovit reálný cíl, spočívající v určení cílové hmotnosti a doby, za kterou jí chce dosáhnout. Obvykle se počítá s dvou- až čtyřprocentním poklesem hmotnosti týdně, takže většina běžně otylých psů se dostane na ideální váhu za osm až dvanáct týdnů.
Chovatel včetně rodiny, známých, sousedů ap. nesmí podlehnout upřeným psím pohledům, významnému potřásání miskou a žebrání.
Také případné odměny v podobě pamlsků musejí být započítány do celkové povolené denní dávky kalorií. Pokud si chovatel sám v tomto smyslu příliš nedůvěřuje, musí své vlastní jídlo odbývat za zavřenými dveřmi.
Velkým nebezpečím je právě letní období, které psi často tráví na chatách a chalupách s dalšími členy rodiny, bez každodenního dozoru chovatele. Takové příležitostné "chůvy" běžně neodolávají psím očím a ani neuhlídají psa, který si na zahradě nebo v nejbližším okolí brzy najde zdroj přilepšení k poskytované stravě. A po dvou nebo třech měsících je obezita tzv. na cestě.
Počítat kalorickou hodnotu a množství potravy ale nestačí. Nutností je také obětovat něco z vlastního pohodlí a chodit se psem na delší a častější procházky, dopřávat mu hry spojené s pohybem a kdoví, třeba se po oněch dvanácti týdnech dát společně na nějaký psí sport.

Kdo má skutečně rád svého psa...

... nenechá ho trápit se s kily navíc. Pes zbavený handicapu doslova omládne svému pánovi před očima, bude se pohybovat s radostí a bez námahy a bolesti a na zmenšené dávky krmení i nový stravovací režim si po čase zvykne. Chovatel tak prodlouží společný život se svým psem o několik dalších šťastných let.


Smysly psa - sluch

9. října 2007 v 17:22 Informace o psech
Pes nejenže slyší tóny pro člověka neslyšitelné a nejenže má dokonalý hudební sluch, dokáže navíc rozpoznat i drobné nuance lidské řeči, intenzitu i pocitové zabarvení hlasu. Pes tak přesně pozná, jakou má pán náladu a reaguje na ni příslušným způsobem.

Proč je pes tak dobrý hlídač

Sluch a čich patří mezi nejrozvinutější smysly psa. Přestože by se sluch umístil v pomyslném žebříčku těch nejlepších psích smyslů "až" na druhé místo, přesto je proti sluchu lidskému nesrovnatelně lepší. I když člověk slyší lépe hluboké tóny, pes má mnohem větší rozsah vnímání, slyší i ultrazvuky. Zatímco člověk je v dospělosti schopen vnímat zvukové vlnění o frekvenci 12 000 až 20 000 hertzů, pes slyší zvuky o frekvenci 30 000 až 40 000 hertzů. Ostatně na této schopnosti psů je založen princip píšťalky, kterou člověk vůbec neslyší.
I slabý zvuk, který člověk zaznamená až z bezprostřední blízkosti, vnímá pes už na vzdálenost 24 metrů. Navíc dokonale rozlišuje výšku tónů, takže rozpozná nejen čtvrttóny jako lidé s velmi dobrým hudebním sluchem, ale dokonce i šestnáctiny tónů. Tak dokonalý sluch má i nevýhody, protože každý hlasitý zvuk, rány, sirény nebo hlučná hudba je pro psa nepříjemný až bolestivý, a pes se mu proto brání, utíká před ním, nebo alespoň pronikavě vyje. Proto musí být u psů, u kterých je předpoklad, že ve svém životě budou běžně přicházet do styku s výstřely a detonacemi, výcvik a navykání na střelbu postupné a velmi opatrné, aby se výstřelů nezačali bát. Bezdůvodně vystavovat zvíře s tak citlivým sluchem ohlušujícímu rámusu je skutečné týrání, které navíc ohrožuje psovo zdraví.
Sluch všeobecně je spojen se smyslem pro rovnováhu a se schopností koordinace vlastních pohybů, především hlavy.

Ucho

Tvar, velikost a postavení uší se podle plemen liší, ale anatomická stavba je vždycky totožná. V zásadě je anatomie psího ucha stejná jako u lidí.
Sluchový orgán se dělí na vnější, střední a vnitřní ucho. Vnější se skládá z ušního boltce a zvukovodu. Ušní boltec je tvořen chrupavkou a je pokryt sedmnácti uchohybnými svaly a kůží. Díky těmto svalům může většina plemen boltci pohybovat, natáčet a napřimovat je, aby zachytily zdroj jakéhokoli zvuku. Boltcem zachycené zvuky jsou převáděny zvukovodem ke střední části. Rozhraní mezi vnějším a středním uchem tvoří tzv. bubínek, který se podle zvukových vln rozechvívá a chvění pak dál předává sluchovým kůstkám v dutině spánkové kosti - ve středním uchu. Sluchové kůstky jsou tři: kladívko, kovadlinka a třmínek - u psů je navíc ještě mezi kovadlinkou a třmínkem malá čočkovitá kůstka. Přes tyto kůstky je zvuk přenášen k vnitřnímu uchu zvanému labyrint. Je to rovnovážné a pohybové ústrojí, uložené ve skalní kosti. Skládá se ze tří částí: z předsíně, polokruhovitých kanálků a hlemýždě. Tři polokruhovité kanálky vybavené nervovými zakončeními a vyplněné tekutinou jsou centrem rovnováhy. Kostní hlemýžď je posledním článkem, ve kterém se přijímaný zvuk přenáší sluchovým nervem do sluchové oblasti v mozkové kůře, kde vyvolá smyslový vjem.
Pes dovede své vnitřní ucho uzavřít tak, aby za všeobecného hluku oddělil ty zvuky, na které se chce soustředit.

Každý pes slyší jinak

Různá plemena psů slyší různě. Plemena se vzpřímenýma ušima (např. německý ovčák) jsou co do kvality sluchu ve výhodě, protože mohou boltce natáčet a jako radarem jimi zjišťovat, odkud zvuk přichází. Psi s dlouhýma ušima (např. dlouhosrstí jezevčíci) tuto schopnost nemají, ale mohou své boltce v případě potřeby alespoň částečně nadzdvihnout. Dlouhé uši mají jiné výhody, např. se jejich nositelé mohou pohybovat v hustém podrostu bez toho, aby jim vnikala cizí tělesa do zvukovodu a podle některých domněnek dokonce dlouhé uši usměrňují i pachové vjemy vycházející ze země.
I v rámci jednoho plemene neslyší všichni psi stejně. Závisí to na rodových dispozicích, na momentálním zdravotním stavu a samozřejmě také na věku.

A proč je pes přítel člověka

Pes nejenže slyší tóny pro člověka neslyšitelné a nejenže má dokonalý hudební sluch, dokáže navíc rozpoznat i drobné nuance lidské řeči, intenzitu i pocitové zabarvení hlasu. Pes tak přesně pozná, jakou má pán náladu a reaguje na ni příslušným způsobem. Každý chovatel ví, že pes přijde na přísně vyslovený povel mnohem neochotněji než jindy.
A nejen hlas svého pána dokáže pes rozeznat na velkou vzdálenost. Stejně brilantně rozezná zvuky kroků na schodech nebo příjezd konkrétního auta, a to mnohem dříve, než je lidský sluch dokáže vůbec zaznamenat.

Neuznaná plemena psů III. (český horský pes,patterdale terier)

9. října 2007 v 17:21 Informace o psech
Americký Mini-Pei
Plemeno vzniklo selekcí drobných jedinců plemene šarpej. Není dosud uznáno FCI. Pochází z USA, dnes se chová i v Evropě a úspěšně i minimálně ve dvou chovných stanicích v České republice - Tabat a Sharp Marlen. Chov v Evropě je zastřešen evropským klubem. ČMKU již vydala několik průkazů původu (P. a N.Reg.) na toto plemeno a byli také vyškoleni rozhodčí z exteriéru. To znamená, že existenci tohoto plemene nelze zpochybnit. American Mini-Pei Club byl založen v ČR v březnu 2002. Ve srovnání se šarpejem jsou američtí mini-peis temperamentnější, živější a energičtější. Správný mini-pei je celkovou zmenšeninou šarpeje ve všech proporcích a není to tedy jakýsi šarpej s krátkýma nohama. Existují čtyři barevné rázy - žlutá, černá, apricot a čokoládová. Jejich povaha je přátelská, milá a mazlivá.
(podle www.mydogs.cz, www.kchmpp.cz)

Český horský pes

První štěňata českého horského psa se narodila v roce 1977 v chovatelské stanici Třeboň-Kopeček a vzešla ze spojení feny slovenského čuvače Galka Vajgarské vrchy a Leifa, černobílého tažného psa neznámého původu z Athabasky. Štěňata vypadala velmi nadějně. Po konzultaci s několika předními českými kynology se přistoupilo ke šlechtění nového českého plemene. Jeho tvůrci si rychle uvědomili, že nemohou šlechtit pouze nového saňového psa, protože v té době u nás používalo psy v zápřahu jen pár nadšenců a navíc se dalo očekávat, že i k nám se dostanou specializovaná severská plemena.
Hlavním cílem šlechtění tedy bylo získat psa všestranného, dobře ovladatelného, přátelského k lidem, otužilého a houževnatého, vhodného zejména do našich horských a podhorských oblastí. Psa, kterého bude možné zapřáhnout do saní, stejně jako třeba s ním absolvovat záchranářský výcvik. Psa líbivého, který zároveň bude člověku dobrým společníkem doma i na cestách. Podobné všestranné plemeno u nás dosud chybělo. Při vzniku plemene se vycházelo jen ze dvou jedinců a příbuzenská plemenitba se musela používat po několik generací.
Nové plemeno dostalo název český horský pes, a v roce 1984 bylo tehdy československými úřady uznáno jako české národní. Na mezinárodní uznání FCI teprve čeká.
Podle standardu plemene je to nenáročný, otužilý pes takové stavby těla, která umožňuje skloubení síly, rychlosti a vytrvalosti; je dobře osrstěný, bez problémů snáší rozdíly klimatu střední Evropy; kontrastní strakaté zbarvení zajišťuje jeho dobrou viditelnost při práci v terénu, a to v zimních i letních podmínkách. Využívá se jako všestranný sportovní a pracovní pes, určený zejména pro horské a podhorské oblasti; uplatňuje se například jako pes tažný, pro závody psích spřežení, záchranářský, lavinový, pastevecký i jako hlídací pes a rodinný společník. Řazením spadá do skupiny psů dogovitých horských. Je to dlouhosrstý strakatý pes s převislýma ušima, mírně obdélníkového, až téměř kvadratického formátu těla, na vyšších nohách, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti. Povaha přátelská a sebevědomá, temperament živý. Je dobře ovladatelný, schopný všestranného výcviku. Výška v kohoutku u psů 60 až 70 cm, u fen 56 až 66 cm; hmotnost psů 30 až 40 kg, fen 26 až 36 kg.
(více o plemeni na: www. blackhead.cz nebo http://chp.topline.cz)
(podle knihy Česká národní plemena psů, Findejs a kol., 1998)

Patterdale teriér

Patterdale teriér má svůj původ už v 18. století ve Velké Británii, ve státě Yorkshire. Pojmenování plemene pochází od jména vesnice, ve které se objevili poprvé. První tito psi byli využíváni především k honu lišek, mývalů a jezevců. Vlastníci plemene se při jeho rozšiřování zaměřili pouze na jeho pracovní vlastnosti a proto je vnější vzhled těchto psů velice různorodý. Na výstavách se toto plemeno začalo předvádět v roce 1932 a v témže roce byl založen i první klub.
Patterdale teriér je, jak již z jeho názvu vyplývá, plemenem teriérů. Je to ideální pracovní pes pro norování škodné a naháňky na černou. Má úzký hrudník a tak se dostane i tam, kde jiní teriéři končí. U škodné to bývá velice ostrý pes, zároveň však poslušný, který se nechá z nory odvolat. Nosí i kachny z hluboké vody.
Má rád všechny lidi, zejména děti. Při výcviku poslušnosti se nemusí používat žádného nátlaku. Toto plemeno je velice temperamentní a každý pohyb si doslova vychutnává. Patterdale teriéři jsou vynikající hlídači s obzvláště silným hlasem, ale většinou nebývají příliš uštěkaní. Ve vztahu k ostatním psům jsou poměrně dominantní, takže se nedoporučuje trvalé soužití více psů ve smečce - i když při práci jsou schopni do jisté míry spolupracovat.
Podle standardu plemene má patterdale teriér hlavu pravidelného tvaru, s plochým čelem, čelisti silné, čenich není dlouhý, avšak široký. Vyžaduje se, aby čenich nosu byl černý. V kohoutku měří 30 až 30,5 cm., hmotnost se může pohybovat od pěti do šesti kilogramů.
Má drsnou a krátkou srst, která k tělu vydatně přiléhá. Uznané zbarvení je černé, rezavé, pšeničné, černé s pálením, rezavé v tříslech. Jsou povoleny i malé bílé značky na hrudi a tlapách.
Patterdale teriéři potřebují dostatek pravidelného pohybu a dlouhých procházek. Srst je třeba dvakrát týdně kartáčovat, dlouhé chloupky mezi polštářky pravidelně zastřihávat.
U nás se jeho chovem zabývají např. stanice Ze Smolinky od Jakuba Krčína nebo Zwi-Le-Ro.
(podle www.labrador-patterdale.cz, www.celysvet.cz/patterdale-terier.php)
Mezi další tzv. neuznaná plemena chovaná v ČR dále patří: Bílá kolie; Hahoacu; Pudl vícebarevný; Lajka karelo-finská; Barevný boloňský psík; Moskevský strážný pes; Eskymácký pes; Búrský buldok; Dlouhosrstý vipet; Chrtána Borzaja... Některá z nich si krátce představíme také příště.

V módě je voříšek

9. října 2007 v 17:18 Informace o psech
Přibývá lidí, kteří si pořizují voříšky, křížence, pouliční směsky... Někdy je k tomu vedou smutné psí oči nalezence, jindy touha pomoci aspoň jednomu psovi z těch mnoha, které psychicky strádají v útulcích, u někoho je rozhodující jeho finanční situace a u jiného prostě nekonvenčnost.

I voříšek je živý tvor

Získat křížence bývá věcí okamžitého nápadu a k dostání je leckdy opravdu za hubičku - a to je dvojkombinace, kvůli které pes o svůj nový domov může zase brzy přijít: to, že nemá žádnou tržní hodnotu, může nezodpovědného takychovatele svést k tomu, že při prvním neúspěchu nebo nedorozumění psa vrátí do útulku, na ulici, na dálniční odpočívadlo, nebo ho zase přiváže v lese.

Čistokrevný voříšek

Není to právě spravedlivé: I ze spojení dvou čistokrevných psů vznikne vrh štěňat, kterým pak lidé nelichotivě říkají voříšci. Za voříšky a křížence jsme si zvykli považovat všechny psy, kteří nepřísluší k žádnému plemeni.
Co vlastně plemeno je? Jde o podskupinu určitého živočišného druhu, v našem případě psa, a podle typických znaků jednotlivých podskupin rozlišujeme jednotlivá plemena - třebas kolie dlouhosrsté, bílého švýcarského ovčáka nebo pudla velkého. A pokud čtete naši pravidelnou rubriku Portrét plemene, už pravděpodobně víte, že prakticky všechny rasy, jak se dříve nehezky říkalo, jsou výsledkem křížení.
A další paradox: pokud dojde u vás na dvorku ke spojení vaší hrubosrsté foxteriérky se sousedovic vendéeským grifonkem, výsledkem bude (možná) krátkonohý pes s bílohnědou střapatou srstí, protáhlým čenichem, zakrouceným ocasem a překlopenýma ušima, určitě však bez průkazu původu. Ovšem v Německu vzniklo stejným způsobem jedno z nejmladších uznaných plemen, kromfohrländer. U nás zatím není příliš rozšířen, takže pokud byste na procházce museli čelit dotazu na původ svého psa, směle jej označte za kromfohrländera. Je to stejně jen náhoda, že se nenarodil v Německu a nemá papíry...

Výhody

Voříška potkají s daleko menší pravděpodobností genetické poruchy a jiné zdravotní problémy, které často bývají typické pro kterékoliv čistokrevné plemeno. Málokterý voříšek bude tak namáhavě chodit jako třeba těžký bernardýn, trpět dědičnými poruchami stavby loketního kloubu jako yorkšíráček a mít potíže s dýcháním podobně jako pekinéz. Na druhou stranu - i voříšci mají své choroby, protože i oni si ve své genetické výbavě nesou negativní faktory, i když křížením už naředěné.
A stejně jako při cíleném křížení dochází k tzv. oživení krve plemene (což zabraňuje vzniku různých degenerací, ke kterým jinak může dojít v důsledku páření v malé skupině nebo mezi příbuznými jedinci), při křížení kříženců se zvyšuje plodnost i odolnost organismu psů. Proto je velká pravděpodobnost, že i náš voříšek bude statný, učenlivý, neproblematický a přizpůsobivý
.

Co z něj bude?

Pokud si pořídíme štěně psího křížence, nemůžeme si být zhruba rok nikdy jisti konečnou velikostí, barvou ani povahou psa. Pořizovat voříška si musíme z lásky a neměli bychom předem s jistotou očekávat, že by se snad pes v dospělosti skutečně dal využít k nějakému konkrétnímu účelu. Přesto jsou voříšci hvězdami cirkusových šapitó i záchranářských týmů, slouží lidem jako vodiči nevidomých i hlídači stád.
U křížence, kterého si přivedeme domů jako odrostlého nebo dospělého, můžeme očekávat problémy s udržováním čistotnosti, s důsledky předešlé špatné nebo neexistující výchovy, s poruchami přijímání potravy, se zanedbaným zdravotním stavem i s cizopasníky. Dokonce i po delší době, kterou strávíme společně, nás může zaskočit psova averze k pošťákům, v horším případě k dětem, snaha dohonit každého cyklistu nebo chuť zadávit kdejakou slepici nebo dokonce jiného psa. Neměli bychom k sobě citově poutat psa, když si nejsme jisti, zda všechny tyto problémy zvládneme.

Našli jsme voříška

Většinou to bývá obráceně: pes si najde nás. I když je patrné, že pes je bezprizorní, nemůžeme si ho hned ponechat - z hlediska zákona je pes věc a když ji neodevzdáme, dopustíme se přestupku zatajení nálezu.
Nejen kvůli přestoupení zákona, ale i proto, abychom měli jistotu, že pes skutečně nikomu nepatří, obvoláme nejbližší psí útulky. Ty slouží nejen jako fyzická úschovna nalezených psů, ale kromě toho i jako ústředna, kde se shromažďují veškeré informace o ztracených i nalezených psech. Někdy stačí zeptat se, zda už někdo neshání podobného psa, jindy budeme první, kdo na sebe nechá v útulku spojení spolu s popisem nalezence. Každý pes už by měl být označen čipem nebo tetováním, takže jasno by měla udělat osobní návštěva se psem u veterináře, na městské nebo obecní policii nebo ve zmíněném útulku. Ve všední dny v pracovní době na obecních úřadech můžeme nahlásit identifikační číslo z obojku a i když platí zákon na ochranu osobních údajů a úředníci nám nesdělí jméno majitele, sami ho osloví a předají mu náš telefon. Správně bychom měli nalezence do útulku ihned odvézt, ale protože jsou tato zařízení až chronicky přeplněná, možná, že nás požádají, abychom si psa zatím na přechodnou dobu ponechali - je-li to možné.
Až potud je všechno stejné u psů čistokrevných i u voříšků. Pravdou ovšem je, že psí útulky jsou ze sedmdesáti až osmdesáti procent obsazeny právě voříšky. Takže je pravděpodobné, že k tomu "našemu" se nebude nikdo hlásit celý půlrok, což je právní limit, a my si ho pak budeme moci vzít konečně domů. Pokud se najde i po této lhůtě někdo, kdo bude tvrdit, že je původním majitelem psa a bude ho chtít vrátit, musíme to bohužel udělat. Je nám ovšem povinen uhradit všechny náklady, které jsme zatím vynaložili na psovo ošetření, inzeráty, čipování, výživu ap.
(Podle Ch. Metzgerové a U. Streitferdta)

Musíme si na sebe zvyknout

Je velmi pravděpodobné, že pes, kterého jste našli, je dospělý. Štěňata mají samozřejmě mnohem větší šanci, že se o ně někdo postará - aspoň tak, že je předá do útulku. A je také možné, že pes se ocitl na ulici proto, že jeho předcházející majitel nezvládl některá úskalí doprovázející soužití se psem, nevěnoval se dostatečně jeho výchově a problémy, které z toho vyplynuly, vyřešil tím nejvíce zavrženíhodným způsobem. Nevíte, jaké zkušenosti zatím pes s lidmi měl, jestli byl zvyklý žít někde v bytě, jestli byl jako štěně vůbec v kontaktu s člověkem, nebo jak dlouho byl odkázán sám na sebe. To všechno budete v následujících dnech, týdnech a pravděpodobně měsících zjišťovat a zároveň si psa přetvářet k obrazu svému.
Pes se bude v novém domově zpočátku chovat stejně jako v jakémkoliv jiném cizím prostředí. Možná se bude bát, možná bude jen nedůvěřivý a možná si bude chtít všechno důkladně prohlédnout a očichat. Dejte mu proto možnost všechno důkladně prozkoumat a proveďte ho po bytě nebo po zahradě. Může být také nešťastný z toho, že přišel o svého předcházejícího pána, bude se snažit utéct a hledat ho.

Čistota především

Pes by se v novém domově neměl stresovat. Je ovšem třeba najít rozumný kompromis, jak psa vykoupat a zároveň ho při tom příliš nevyvést z míry. Současně musíte psa zbavit zevních parazitů. Počítejte raději s tím, že nic z toho pes doposud nezažil, a proto raději většinu těchto hygienických úkonů provádějte za zavřenými dveřmi, nebo psa mějte na vodítku. Je pravděpodobné, že váš nový pes bude mít zplstnatělou srst. Pokud půjde rozčesat, dávejte pozor na to, aby to psa příliš netahalo, a jestliže budete muset vzít na pomoc nůžky, postupujte s velkou opatrností, abyste psa nestřihli. Jestli je pod srstí kůže zdravá, nechte raději kadeřnické a holičské úkony na pozdější dobu, až si na vás pes zvykne a bude vám důvěřovat. Někteří hodně zanedbaní jedinci mají srst v takovém stavu, že ji lze odstranit jedině u veterináře v narkóze.

Zdraví

Pod rozsáhlejšími místy zplstnatělé srsti, kam dlouhodobě nemohl pronikat vzduch, může mít pes ekzém. Kromě toho může trpět i prašivinou, svrabem a dalšími kožními chorobami, které způsobují roztoči. Ačkoliv na sobě postižení psi nemají okem viditelné parazity, stále se drbou, olizují si některá místa na těle a v srsti mají lysiny. Počítejte s tím, že většinou jsou původci těchto kožních symptomů přenosní na člověka a návštěvu u veterináře neodkládejte. Stejně musíte psa nechat přeočkovat proti vzteklině a nechat ho odčervit. Samozřejmostí by měla být celková prohlídka psa, která nám řekne více i o stáří psa a jeho celkovém zdravotním stavu.

Pelíšek

Pes, který žil odkázán sám na sebe, bude podvědomě vyhledávat k odpočinku taková místa, kde se bude cítit chráněný a přitom mít zároveň i přehled o dění v okolí. Dobře se bude cítit pod stolem nebo pod lavicí, některým psům vyhovuje pobyt v boudě a jiní se spokojí s papírovou krabicí s víkem, kam budou vcházet otvorem vyříznutým v boku. Pokud se ukáže, že pes byl zvyklý spávat v posteli, pamatujte si, že i jediná výjimka zakládá na (pro vás) nehygienický zvyk a možné problémy s novým hierarchickým uspořádáním v rodině. Jestliže pes tráví většinu dne sám v bytě, bude mít potřebu alespoň v noci být se "smečkou", proto bychom mu měli takové záložní místo v naší ložnici, ovšem mimo postel, zařídit.

Výživa

Nalezený pes nemusí být nutně podvyživený, protože si mohl najít místa, kde se nasytil: u zadních vchodů restaurací, u hodných lidí, u odpadkových kontejnerů... Odpadky nebo zbytky jídla určené lidem určitě neodpovídaly skutečným potřebám psího organismu a bude teď na vás, abyste vnesli řád i do jeho stravovacích návyků.
Jistěže můžete psa krmit doma připravovanou stravou, což však neznamená živit ho stejným jídlem, jaké si připravujete sami pro sebe. Nezapomeňte, že nalezený pes může mít deficit kromě uhlodydrátů, bílkovin a tuků také v příjmu minerálních látek, vitamínů a stopových prvků, což se zcela jistě časem projeví na jeho zdravotním stavu. Proto byste i při přípravě domácí stravy měli zachovávat všechny doporučené poměry veškerých složek potravy. Určitě bude rychlejší, když začnete psa přivykat na hotové krmivo, ať už suché nebo ze speciálních psích konzerv, a ušetřený čas budete psovi věnovat při společných aktivitách.
Jídlo psovi předkládáme vždy ve stejnou dobu v klidné části bytu. Hlavně zpočátku by psa při krmení neměla rušit ostatní domácí zvířata, natož lidé nebo dokonce děti. Pes byl dosud zvyklý své žrádlo tvrdě hájit a mohlo by tak snadno dojít k neštěstí.
Štěňata, psi nemocní a staří i březí feny musejí dostávat stravu, která je přizpůsobena jejich odlišným potřebám. A ani chovatel-začátečník by neměl zapomínat vyměňovat a doplňovat psovi čerstvou vodu.

Když se narodil pes - aneb Než půjde do světa

9. října 2007 v 17:17 Informace o psech
Vývoj štěněte
Po narození štěňata jen spí a sají. Ke strukům matky se dostávají díky vrozeným instinktům, které umožňují především poznat pach mateřského mléka. Vidět a slyšet začínají až ve dvou týdnech. Ve třetím týdnu začínají být štěňata aktivní. Slyší, vidí a dokážou se na nejistých nohách přemisťovat a prozkoumávat nejen porodní bednu, ale přes její boky také nejbližší okolí. Je to důležité období, ve kterém získávají první vlastní poznatky a zkušenosti a učí se je zpracovávat a reagovat na ně.
Od čtvrtého do sedmého týdne mají štěňata dokonale prozkoumanou bedýnku a snaží se nezadržitelně vydávat za její hranice. Pro jejich bezpečnost musíme zajistit chráněný, prostorný a dobře oplocený výběh, nejlépe na zahradě. V této fázi je nutný nejen kontakt s fenou a ostatními štěňaty, ale i s dalšími domácími zvířaty a především s člověkem. Jedině tak si štěně uvědomí svou sounáležitost s ostatními psy a utvoří se i zdravý základ pro jeho budoucí chování k člověku. Dobře socializovaná štěňata, která vyrůstala se svými sourozenci a měla denní kontakt s člověkem, nebudou v dospělosti ani bázlivá, ani agresivní - pokud je (jiný) člověk nezkazí špatnou výchovou.
Většina štěňat odchází k novým majitelům od osmého týdne svého věku. To je období pro štěně velmi těžké, protože ztrácí svou matku a sourozence, prostředí, na které bylo doposud fixované, pravděpodobně přechází na jinou stravu... aby to všechno štěně dobře zvládlo, musí k tomu být od původního majitele připravováno.

Vštěpování

I ta štěňata, která žijí mimo domácnost, musí být denně s člověkem v jeho prostředí, aby se nebála běžného provozu domácnosti s jejími typickými zvuky a pachy, aby přivykla přítomnosti dětí a návštěv a aby tolerovala přítomnost i jiných zvířat v bytě. Nesmíme ovšem k vrhu pouštět návštěvy, které jsou z laického pohledu třeba banálně nemocné, protože v tomto věku jsou štěňata obzvlášť náchylná na infekce a choroby a může je ohrozit i prosté nachlazení jediného hosta.
Je vhodné občas štěně vzít od ostatních a věnovat se mu odděleně, aby si zvyklo na to, že ne vždy bude členem psí smečky. Ideální je, pokud se štěněti takto alespoň občas může věnovat budoucí majitel ještě před tím, než si je ve správný čas odveze.
Tam, kde není možné připravovat štěňata na reálné zvuky, se kterými se budou ve svém novém domově setkávat, využíváme různé nahrávky. Hlavně loveckým a služebním plemenům pouštíme zvuky výstřelů, bouřky nebo ohňostroje, protože štěně v přítomnosti feny a v domácím prostředí bude i na nepříjemné a hlasité zvuky reagovat klidněji a snáze jim přivykne.
Výživa
Feny se většinou samy rozhodnou, kdy je čas štěňata definitivně odstavit. Než se tak stane, měli bychom jí dát čas od času možnost, aby si od věčně hladových štěňat odpočinula. Koneckonců, krátkodobé odloučení od feny je prospěšné v rámci výchovy i pro štěňata. Na procházkách se pokud možno vyhýbáme místům, kam chodí větší množství jiných psů, aby se fena nenakazila.
Kolem třetího až pátého týdne můžeme začít s přikrmováním. Začínáme se speciální tekutou směsí pro štěňata, která se většinou musí předem objednat i ve specializovaných obchodech. Pokračujeme osvědčenou nebo veterinářem doporučenou značkou granulí speciálně určenou pro štěňata. Namáčíme je ve vodě, aby změkly a lépe se štěňatům polykaly. Někteří chovatelé doporučují přidávat do této stravy malé kousky vařeného masa (hovězího nebo jehněčího srdce nebo krůtího masa) pro zdravou střevní mikroflóru, což také směsi dodá vždy jinou chuť a štěňata tak nebudou v budoucnu vybíravá v jídle.
Přikrmování znamená také to, že od nynějška musí mít štěňata k dispozici vždy čistou vodu k pití.
Čistota
Jakmile začneme s přikrmováním, fena přestane po štěňatech uklízet. Musíme se připravit na to, že tato práce přejde na nás. Pokud by štěňata přivykla životu ve znečištěném prostředí, měla by i v budoucnu problém s čistotností. Té štěňata učíme už v tomto věku tím, že jim umožňujeme jakési "vycházky" co nejdál od porodní bedny.
Potravu a vodu podáváme štěňatům v čistých nádobách.
Zdraví
První odčervení štěňat provádíme ve dvou týdnech věku. Nejvhodnější jsou odčervovací pasty a suspenze pro štěňata. Odčervení opakujeme ve 4., 6. a 8. týdnu, později jednou měsíčně až do jednoho roku. Se štěňaty vždy odčervíme i fenu.
První očkování se provádí ve věku sedmi až osmi týdnů. Příliš brzké očkování u normálního zdravého štěněte protilátky nejenže nevytvoří, ale naopak zničí protilátky mateřské, které má štěně od feny a z mleziva.

Doklady

Pokud má náš vrh nárok na rodokmen a včas jsme vyplnili a odeslali potřebné formuláře, je kolem osmého týdne věku štěněte čas na identifikační označení. To, zda tetovat nebo čipovat právě naše plemeno, nám poradí v příslušném chovatelském klubu, a v případě tetování nám tu přidělí i tetovací čísla.

Člověk a pes 1.

9. října 2007 v 17:16 Informace o psech
V dlouhém vývoji lidstva postupně docházelo k tomu, že člověk zkrotil mnoho divokých zvířat, která pak držel ve své blízkosti a hospodářsky je využíval. Ani tato zkrocená divoká zvířata se však nestala zvířaty domácími. Ke krocení nebo spíše ochočování mohlo docházet jen u těch zvířat, která žila ve stádech nebo smečkách s určitou sociální hierarchií, čehož člověk využil k jejich podrobení. Druhou podmínkou pak byla vázanost zvířat na teritorium. To, že právě pes a kočka začali mít pevnou vazbu přímo na lidská obydlí (na rozdíl od stejně brzy domestikovaných ovcí nebo koz), nepochybně souvisí s tím, že stejně jako člověk mají právě tato zvířata potřebu udržovat své bezprostřední obydlí v čistotě a také to, že jako masožravci neprodukují příliš často výkaly.

Vnější znaky domestikace

Prvním znakem bylo podle nalezených vykopávek zkrácení přední části hlavy v poměru k té části lebky, ve které je uložen mozek. V porovnání s vlkem se zmenšuje hmotnost mozku u stejně velkých psů až o 30 %, zmenšují se smyslová centra, zhoršuje samostatnost při řešení problémů a naopak stoupá cvičitelnost a závislost na člověku.
Zatímco vlk je téměř výhradně masožravec, pes se stává všežravcem. V dalším průběhu domestikace se v důsledku toho prodlužují střeva za účelem lepšího trávení, zmenšují se zuby, "zhušťují" stoličky a čelisti se vychylují z osy. Vlci mívají klešťový skus, ale u většiny psích plemen se striktně vyžaduje skus nůžkový. S nižším využíváním žvýkacích svalů slábnou svalové úpony na lebce a začínají se vytvářet temenní svaly.
Vlčice hárají jednou ročně a rodí menší počet mláďat, feny kulturních plemen psů hárají dvakrát do roka a rodí více mláďat.
Vzhledem k tomu, že se logicky nedochovaly žádné zbytky kůže a srsti, neví se nic o původních barevných mutacích z počátků domestikace, o změnách kůže (např. výraznost pysků) nebo o tvaru ocasu. Podle nejstarších dochovaných maleb (až) ze starověkého Egypta se zdá, že tehdejší psi nosili ocas na rozdíl od vlků zatočený. O barvě se předpokládá, že z původní vlkošedé barvy aguti se postupně vyvinulo pravděpodobné zbarvení černá s pálením, black and tan, a pokročilejší domestikační změnou už byly svislé ušní boltce a častější výskyt kožních řas a záhybů.
Rovněž v Egyptě byla nalezena zobrazení dalšího typu psa s krátkýma nohama. Změnu anatomické stavby končetin lze snad přičíst poruše zvané achondrodystrofie, při které dochází k chybnému vývoji dlouhých kostí.

Další změny

Na rozdíl od vlků, kteří pouze vyjí a kňučí, došlo u psů i ke změně hlasových projevů a lze snad předpokládat, že štěkat psi začali pro lepší dorozumívání s lidmi.
Současně se změnami stavby těla začalo docházet i ke změnám psychické struktury. Ty psa zcela začlenily do lidské společnosti, aniž by ovšem poškodily vazby k jedincům stejného druhu. Přitom všechna ostatní zvířata závislá na člověku ztratí definitivně kontakt s jedinci svého druhu a nejsou například schopna se s nimi dál rozmnožovat. To však není případ psů, kteří dovedou jak žít v lidské společnosti, tak i pářit se s vlky.
Pes má na rozdíl od jiných domestikovaných zvířat tu neopakovatelnou vlastnost, že přes svou příslušnost k vlčí smečce zůstává věrný člověku.

První zásahy člověka do přirozeného výběru

Člověk brzy začal bránit svým ochočeným zvířatům v tom, aby se pářila s jedinci žijícími dosud ve volné přírodě. Místo přirozené selekce se začíná se selekcí umělou a postupně vznikají takové mutace, které by v přírodě neměly šanci na přežití. První "šlechtění" byla na světě a měla za úkol připravit jak dobré pracovní psy s důrazem na jejich vlohy, tak i psy s požadovaným exteriérem. Protože domestikace je ustavičný proces, lze oprávněně tvrdit, že dnes jsou chovatelé ve fázi, kdy jsou soustředěni téměř výhradně na vnější vzhled svých domácích zvířat a kdy také cíleně vytvářejí nová plemena.

Starověcí psi

Psi byli ve starověku uctívání mnohdy jako božstvo. V Egyptě oslavovali Anuba, který měl lidské tělo a psí hlavu, na jeho počest vybudovali město, ve kterém byli psi chráněni a uctíváni, a přiřkli mu dokonce poctu nejvyšší - doprovázet zemřelé na cestě k věčnému životu. V Etiopii býval poradcem náčelníka korunovaný psí král, ve starověkém Řecku věřili, že pes dokáže uzdravovat nemocné (po jednom ze psů lovce Oriona je pojmenována nejjasnější hvězda na obloze Sírius) a řecký bůh podsvětí měl dokonce tři hlavy. Římskou bohyni lovu Dianu doprovázeli psi na lov a varovná tabulka CAVE CANEM (Pozor, psi) byla nalezena v Pompejích. Psy uctívali také Inkové, Íránci, Číňani nebo Indové.

Smysly psa

9. října 2007 v 17:14 Informace o psech
Mít vynikající čich není výsadou jen psovitých šelem. Stejně dokonalým čichovým aparátem se mohou pyšnit i jiná zvířata, například morče. Na rozdíl od morčete lze však psí čich využít k prospěchu člověka a protože je navíc schopen i výcviku, možnosti podobného využití se ještě násobí.
Ne každý pes se ovšem hodí k pachové práci, a dokonce i v rámci jednoho plemene mohou existovat opravdoví psí specialisté. Psi vyšlechtění a cvičení k lovu mohou buď zachycovat pach zvěře přímo ze vzduchu (větřit), nebo sledovat pachovou stopu při zemi (stopovat).

Čichová paměť

Pes v průběhu života přichází do styku s velkým množstvím různých pachů. Pokud se některé pachy několikrát opakují - pach pána, členů smečky, háravé feny, domova, kořisti apod. - pes si je ukládá do tzv. čichové paměti. Tato čichová paměť umožní psovi rychle se orientovat i ve změti různých pachů, a to i po několika letech od zafixování. Bez čichové paměti by nebyl služební pes schopen sledovat několik hodin starou stopu, kterou si na místě činu nasumuje z předmětu nalezeného na místě činu. Cvičením stop se čichové schopnosti psa zdokonalují.
Pes je zatím nejdokonalejším analyzátorem pachů, který člověk cíleně využívá. Psího čichu využívá k lovu zvěře, k vystopování pachatele trestného činu, k vyhledávání pašovaných drog nebo ukrytých výbušnin, k nalézání živých i mrtvých lidí pod sněhem i sutinami a v poslední době je psí čich zkoumán a využíván i v humánní medicíně. Psího čichu se využívá i při kynologickém sportu, nazývaném pachové práce neboli stopy.

Čichový orgán

Čichový orgán psa je natolik složitý a rozsáhlý, že jen samotná plocha jeho čichové sliznice je dvacetkrát až čtyřicetkrát větší než u člověka a pohybuje se mezi 70 až 200 centimetry čtverečními, podle plemene psa. Nejmenší rozměry čichové sliznice mají psi tzv. krátkonosí, jako jsou např. pekingští palácoví psíci, buldočci apod. Naopak psi s delší nosní partií mají čichovou sliznici mnohem větší. Výjimku tvoří chrti, kteří i přes svou dlouhou nosní partii nemají právě vynikající čich. Byli totiž šlechtěni k lovu na otevřených prostranstvích s převážným použitím zraku a jejich čichové orgány zčásti zakrněly.
Čichová sliznice se prostírá na povrchu složitého bludiště tenkých, stočených nosních skořepin. V přední části dutiny nosní se nachází také větřící orgán, který je složen z tenkých vazivových rourek. Rourky obsahují přibližně 100 až 200 miliónů čichových buňek. Tyto rourky umožní psovi zachytit pach. Jednotlivé smyslové buňky dovedou analyzovat i nepatrná množství pachových látek, často dokonce i jedinou molekulu. Pes po počátečním vjemu začne intenzivně nasávat mohutnějšími vdechy vzduch společně se zjištěným pachem. Ten se dostává do zadní části dutiny, kde je uloženo čichové ústrojí zvlhčované sekretem. Zde se pach koncentruje a pomocí přenosu působí na orientační mozkové centrum. Nos zdravého psa je neustále přiměřeně vlhký a studený, což je pro vnímání pachu velmi důležité, protože to umožňuje dokonalý čichový vjem. Pes je například schopen zaregistrovat přicházející osobu čichem o mnoho dříve, než ji doopravdy spatří. Může také čichem rozlišit, zda se člověk, který se k němu blíží, bojí nebo ne.

Cvičit ano, přetěžovat ne

Tak složitý orgán by neměl být zatěžován zbytečnými čichovými podněty. Každý chovatel by si měl být vědom, že psovi, kterého chová v bytě, otupuje mimořádnou citlivost čichu množstvím chemikálií, které se používají například při úklidu, pachem syntetických dekoračních tkanin a jejich barviv nebo třeba psím šampónem při koupání. Každý chovatel zažil situaci, kdy čerstvě vykoupaný pes překryje pro něho nepříjemnou umělou vůni pachem daleko přirozenějším a zemitějším. Ze stejného důvodu se psovi nikdy nesmí podávat kořeněná, připálená nebo silně aromatická strava, ze stejného důvodu vybavujeme štěňata při odebrání od matky kusem deky s pachem matky a dosavadního domova.
Čich psa neopouští psa ani v pokročilém věku - na rozdíl od jeho ostatních smyslů.
Díky svému dokonalému čichu je pes trvale oblíbeným společníkem člověka už řadu let.