"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Září 2007

MAX factor

30. září 2007 v 13:47 Ostatní

DEJTE SI TO DO SVÝCH BLOGŮ!!!

Ať každý vidí, co je tato firma zač. To je to nejmenší, co můžete udělat!!!
Věděli jste, že firma Max Factor testuje na zvířatech? Uvědomte si, kolik nevinných zvířat muselo zemřít kvůli všem těm výrobkům. Já jsem zásadně proti testování na zvířatech a pokud jste na tom stejně, tak to nejmenší, co pro ta bezmocná zvířátka můžete udělat, je, že si nebudete tyto výrobky kupovat a vždy se podíváte, jestli daná kosmetika spolupracuje se zvířaty, nebo ne!!!!
Jo ne všechny ty firmy testujou všechno na zvířatech!!!
Takhle by vypadaly ženy, na kterých by se testovala kosmetika, tak jako na zvířatech
Zkopírujte si to prosím do blogu. Je to hnus!!!!!


Otazníky kolem Saarlosova vlčáka

29. září 2007 v 12:39 Saarlosův vlčák
V dostupné kynologické literatuře najdeme většinou informaci, že Fleur byla kanadská vlčice. Seriozní zdroje však tuto informaci popírají a i z dostupných i když ne příliš kvalitních fotografií lze rozpoznat, že se nejedná o poddruh vlka Canis lupus alces, ale vzhledem k sibiřskému původu vlčice Fleur se jedná tedy s největší pravděpodobností o Canis lupus lupus. Bohužel i v počtu samotných vlků použitých ke šlechtění tohoto plemene není dodnes jasno, jelikož pan Saarloos všechny své vlčice nazýval Fleur! (Viz. článek výše)
Faktem je, že soused pana L. Saarloose vlastnil černě zbarveného samce vlka amerického timberwolfa, takže předpoklad pro použití tohoto konkrétního samce se nabízí a je oprávněný, neexistuje však pro to jediný důkaz či psaný záznam a holandský NVSWH přilití krve amerického timberwolfa popírá!

Osobně si myslím, že dohady o poddruzích vlků v plemeni saarloosův vlčák mají pramalou cenu a pravdu se asi již nikdy nedovíme.
Určitě se ale můžeme zabývat myšlenkou přilití krve aljašského malamuta, jelikož jeho vliv v tomto plemeni lze vysledovat a některé články týkající se vzniku a šlechtění saarloosova vlčáka o tom otevřeně hovoří. Rozhodně to však nebyla vůle samotného pana Saarloose, ale k nekontrolovaném přílivu krve seveřana došlo až po jeho smrti a v mezidobí mezi samotným zánikem a uznáním tohoto psa jako plemene FCI.
Za velmi zajímavou pokládám i hnědou barvu saarloosů. Kde se vzala? Nikdo z dlouholetých chovatelů mi na tuto otázku nedokázal odpovědět. Hnědí saarloosovi vlčáci se rodili od nepaměti a sám pan Saarloos čelil v počátcích nařčení z přilití krve sibiřské husky. On to vždy rezolutně odmítal.
U československých vlčáků, v počátcích křížení NO a vlka, se hnědě zbarvená štěňata nikdy nenarodila. Jisté je, že některý ze psů, který byl použit při šlechtění SAV, musel být nositelem genů (bb), které jsou zodpovědné za vznik hnědé barvy a játrového nosu a příbuzenskou plemenitbou, která byla hojně využívána, došlo k značnému rozšíření. Mnoho prvních saarloosových vlčáků se tak stali nositeli těchto genů. Podobně je to i s bílou barvou, které však pro mne není tak nevysvětlitelná jako hnědá. Staří němečtí ovčáci tuto barvu nesli. Nositeli genů zodpovědných za vznik bílé barvy byli tedy psi, kteří se použili při šlechtění saarloosova vlčáka. Dnes se bíle zbarvení SAV téměř nerodí. Standard však tuto barvu nadále uznává a čas od času se bíle zbarvený saarloos ve vrhu objeví, nejedná se však o albíny.
Zdroj:www.zmolu.vlcak.cz

Zdraví SAV

29. září 2007 v 12:38 Saarlosův vlčák
Saarloosův vlčák by měl být energický, vytrvalý a zdravím překypující pes. Hlavním kritériem pro chov musí tedy být jeho dobré zdraví, funkční a harmonická tělesná konstituce. Jsou dlouhověcí ovšem podobně jako divoká zvířata jsou velmi citliví na léky, speciálně pak na anestetika a každý majitel a chovatel saarloose toto musí vědět a seznámit s tím svého veterinárního lékaře.
Populace saarloosových vlčáků v zahraničí je z geneticky podmíněných chorob kontrolována pouze na PRA (progresivní atrofii sítnice) v některých státech i na DKK.
Saarloosův vlčák je povážován za plemeno vzácné a kromě země původu Holandska není příliš znám. V nedávné době byla do ČR importována první hnědě zbarvená fenka jménem Wolfsírius Covername Iris z Finska. Toto plemeno zastřešuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů.
Zdroj:zmolu.vlcak.cz

Zbarvení SAV

29. září 2007 v 12:37 Saarlosův vlčák
Standard saarloosova vlčáka popisuje tyto barvy:
- Vlkošedá ve všech odstínech - wolfsgrey -
- Hnědá ve všech odstínech - aqutibrown - které se říká " bos" či forest (lesní
hnědá)
Světle krémová až po čistě bílou.
Vlkošedá a bílá zvířata mají černě zbarvený nos, víčka, pysky. Drápy mohou, ale nemusí být černé.
Hnědá a krémová zvířata mají zpravidla nos, pysky, víčka a drápy barvy játrové.
Bíle zbarvení sarloosovi vlčáci jsou velkou vzácností a prakticky se již nerodí. Nositeli genů pro bílou barvu (neplést s albinotismem, kde pigment zcela chybí) byli staří němečtí ovčáci, použití při šlechtění tohoto plemene (dnes má patronát nad bílými ovčáky, ze kterých se postupem doby vytvořilo samostatné plemeno Švýcarsko, v nedávné době byli však známi pod názvem americko - kanadský bílý ovčák.)
Za nositele těchto genů u saarloosových vlčáků jsou považováni psi Yro van de Kilstroom, oblíbený pes L.Saarloose, Caro a jeho syn Oskar, Nimrod a Urba. Vyjmenovaní psi se velmi často vyskytují v průkazech původu saarloosů a posledně jmenovaný pes Urba se vyskytuje prakticky ve všech.
Vzhledem k preferování zejména vlkošedé barvy a v některých zemích hnědé barvy se bílí saarloosovi vlčáci již od roku 1986 nerodí. Dva poslední bíle zbarvení SAV žijící v Holandsku a registrovaní (NVSWH) holandskou asociací pro SAV - Tjaary Twitjana van Asthado zemřela v roce 1999. Poslední bílý saarloosův vlčák - Tagos Timber van Asthado zemřel v roce 2000......
Velkou vzácností a překvapením bylo tedy narození bílé fenky 12.3. 2003, která se jmenuje Yukawitte Yosemite Timberley!
Zdroj: www.zmolu.vlcak.cz

Povaha SAV

29. září 2007 v 12:36 Saarlosův vlčák
Přestože přes 300 vlčáků bylo trénováno jako slepečtí vodící psi a někteří i byli pro tuto činnost využíváni, není dnes saarloosův vlčák kvalifikován jako pracovní pes. Obrovské úsilí samotného L. Saarloose trénovat a používat vlčáky jako policejní či záchranářské psy selhalo, přestože někteří jeho vlčáci splnili testy policejních psů. Jeho oblíbený pes "Yro" který byl použit v roce 1963 jako poslední při křížení "Fleur II" a znovu přilití vlčí krve, měl složeny záchranářské zkoušky.
Vlčí původ je však silnější, než by se na první pohled mohlo zdát…….a saarloosův vlčák si toto dědictví nese již mnoho generací.
Dnešní saarloosův vlčák je společenský a rodinný pes s velmi jemnou a citlivou povahou, přestože je tak trochu tvrdohlavý. K cizím lidem je rezervovaný pro někoho možná zbabělý. To co však platí pro vlky již staletí a díky bezcharakternímu vybíjení této šelmy na celém světě, je tato vlastnost velmi silně ve vlčí populaci upevněna, platí pro mnohé saarloosovy vlčáky dodnes také:
"Radši 100x zbabělý než 1x mrtvý!" Opatrnosti není nikdy dost.
K lidem, kteří si získají jejich důvěru jsou neobyčejně milí, přítulní a odevzdaní. Jejich mazlení spočívá v co nejtěsnějším kontaktu s člověkem, položí si hlavu do klína či se na vás namáčknou celou svou vahou a nekonečně dlouho setrvávají ve strnulé blaženosti.
K dětem jsou velmi jemní, citliví a nikdy nejsou a nesmí být agresivní! Jakákoliv forma agresivity je vylučující vadou.
Milují doslova každou psí společnost a zcela bez problémů se začlení do jakékoliv "zdravé" psí smečky. Přesně ví, kde je jejich místo a co si ke kterým členům můžou či nemůžou dovolit. Jejich mimika a řeč těla jsou na tolik výrazné, že se velmi rychle naučíte svému saarloosovi rozumět.
I když mnoho neštěkají, štěkat umí a pokud žijí ve smečce, rychle se od ostatních psů učí.
Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku!
Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne!
K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček je to pravé. Saarloosův vlčák je vhodný na dlouhé procházky do přírody, ale zrovna tak nepohrdne posezením u televize, kde s nekonečnou trpělivostí a přitulen k vám vydrží ležet celé hodiny.
Štěňata velmi ráda okusují doslova cokoliv a tak nechat štěně samotné doma se rozhodně nedoporučuje. Oplocený pozemek či kotec na dobu nezbytně nutnou pokud jste v práci, je k umístění saarloose ideální. Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Tak jako všechno v jejich životě, i jízdu autem je nutné spojit s něčím příjemným. Pokud budete jezdit jen k "veterináři" již po třetí svého psa do auta nedostanete. Jsou velmi inteligentní, doslova čtou vaše myšlenky a jednu chybu již podruhé nezopakují. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože své pána nade vše milují jsou velmi samostatní.
Podobně jako u československého vlčáka je zapotřebí štěně dokonale a včas socializovat. Období mezi 3 a 16 týdnem jejich života je velmi důležité.
V tomto období je nezbytně nutné, aby štěňata byla brána do ruky co největším počtem osob a všechny zážitky a podněty byly pozitivní. Úloha kvality výchovy během prvních týdnů a i celého prvního roku života saarloosova vlčáka je velmi důležitá a zanedbaná socializace se nikdy již nedožene.
Je třeba však vědět, že i sebelepší socializace vrozené vzorce chování nezmění.
Zdroj: www.zmolu.vlcak.cz

O saarlosově vlčáku

29. září 2007 v 12:35 Saarlosův vlčák

Saarloosův vlčák
Saarloos Wolfhond (od roku 1993 také Saarlooswolfhond)
Saarloos Wolfdog

Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více jak 20 let starší, než nám více známý československý vlčák.
První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Duchovním otcem myšlenky vzniku tohoto plemene byl velký milovník přírody pan Leendert Saarloos (16.11. 1884 - 13.1. 1969), který šlechtění a propagaci tohoto plemene obětoval téměř celý svůj život. Jeho snem bylo vytvořit ideálního pracovního, inteligentního a především " ne degenerovaného" psa.
Ke svému pokusu koupil evropskou vlčici " Fleur" ze ZOO Blijdorp v Rotterdamu a jako otce štěňat zvolil svého německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild) jehož předci sloužili v první světové válce.
Fleuřina "rodina" evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména.
První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil na jaře 1936. Bohužel, všechna štěňata uhynula během prvního měsíce na psinku. Leendert Saarloos však nikdy neztratil odvahu k dalšímu křížení i když stále odmítal své psy vakcinovat a během následujících let mu uhynulo na toto onemocnění mnoho štěňat, včetně první vlčice Fleur. Všechny následující matky - vlčice pojmenovával L. Saarloos opět "Fleur" a kolem počtu vlků v tomto plemeni není tedy jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 - 6 vlčicích.
Koncepce L. Saarloose bylo vytvořit hnědě zbarveného " evropského vlčáka" a v jeho chovných plánech mu později pomáhal holandský genetik Dr.L. Hagedoorn. On sám byl vždy přesvědčený o kvalitách vlčáků a přestože jich mnoho bylo stále velmi plachých, již v roce 1942 požádal o registraci vlčáků holandský Raad van Beheer. Všechny materiály byly však vráceny, protože jeho čtvrtinoví a poloviční vlci, byli stále velmi nevyrovnaní co se povahy a především exteriéru týče a nepříliš se odlišovali od ostatních již registrovaných plemen.
Pan Saarloos nikdy nekladl důraz na exteriér, jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byla povaha! I přesto byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé přátele úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, kteří se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem.
L. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a zachranářské vodní psy. Avšak bez větších úspěchů. Začátkem padesátých let zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů a sám zde své vybrané vlčáky trénoval. Někteří se ukázali jako mimořádně vhodní pro tuto činnost, byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Jako průvodce vychoval a vycvičil jednoho vlčáka i pro svoji nevidomou manželku.
Selekci na povahu prováděl L. Saarloos vždy důkladně, ale i přesto se stále rodilo velmi mnoho vlčáků příliš plachých, nedůvěřivých a nejistých v neznámých situacích. Pro tyto vlastnosti se stali SAV ve stále rušnějším pouličním provozu jako slepečtí psi nepoužitelní a i od tohoto využití bylo postupem doby upuštěno docela.
V roce 1963 Leendert Saarloos žádal podruhé o uznání evropských vlčáků holandský Raad van Beheer, bohužel znova mu byla registrace zamítnuta.
Koncem šedesátých let byla zrušena i jeho škola vychovávající vlčáky jako slepecké psy a 13. ledna 1969 ve věku 84 let pan Leendert Saarloos umírá…..
Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem" van de Kilstroom" s velkým problémy vedla tehdy jeho teprve 17- ti letá dcera Marijke se svojí matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách u přátel a nadšenců těchto psů. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času...... Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto úžasného plemene a především díky nim se podařilo registraci vlčáků u Raad van Beheer prosadit! A i když se toho pan L. Saarloos již nedožil, 5. června 1975 byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy a na počest svého tvůrce byli "evropští vlčáci" přejmenováni na SAARLOOS WOLFHOND.
Nekontrolovaný chov se zastavil a Zaska van de Kilstroom se stala "předlohou" k napsání standardu. V roce 1981 byl Saarloosův vlčák registrován FCI, standard no. 311.1 FCI skupina 1.
Zdroj: www.zmolu.vlcak.cz

Standard saarlosova vlčáka

29. září 2007 v 12:34 Saarlosův vlčák

Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)

FCI I/311, zkratka SAV, původ Holandsko

POUŽITÍ: věrný a spolehlivý, společenský a domácí pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina I - ovčáčtí psi a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů)
Sekce I - ovčáčtí a pastevečtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více než 20 let starší, než československý vlčák. První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Za vznikem tohoto plemene stál velký milovník přírody pan Leendert Saarloos (16.11.1884 - 13.1.1969). Objel mnoho cizích zemí jako lodní kuchař, hluchota udělala přítrž jeho tuláckému životu. V Dordrechtu se živil jako obchodník, ale více se věnoval různým zvířatům, která choval ve svém domě. Nejraději měl psy. Byl přesvědčen, že domácí pes v průběhu domestikace zdegeneroval a chtěl vyšlechtit "přírodního" psa. Zkřížil psa německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild), jehož předci sloužili v první světové válce, s vlčicí Fleur, kterou koupil v ZOO Blijdorp v Rotterdamu. Fleuřina "rodina" evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména. První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil ve druhé polovině 30. let. Mnoho štěňat mu uhynulo na psinku, protože Saarloos chtěl chovat naprosto zdravé psy "bez civilizačních chorob" a bránil se očkování svých psů. Jeho víra, že infekční choroby, které se ve velké míře u psů objevují, nemohou napadnout vlčáky, začala být nahlodávána, když jeho první vlčice Fleur zemřela na virové onemocnění. Všechny následující matky - vlčice pojmenovával Saarloos opět "Fleur" a kolem počtu vlků v tomto plemeni není tedy jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 - 6 vlčicích. Saarloos nikdy nekladl důraz na exteriér, jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byl charakter a zdraví psů. I přesto byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé přátele úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, kteří se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem. Jako poradce v chovu "evropského vlčáka" mu stál po boku genetik Dr.L. Hagedoorn. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a záchranářské vodní psy, avšak bez větších úspěchů. Když jeho žena, která ho ve všech pokusech podporovala, oslepla, Saarloos vychoval jednoho svého psa jako slepeckého. Zřejmě se pes dobře hodil pro daný účel a to mu dalo naději, že se plemeno na tuto činnost hodí. Zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů. Někteří byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Ale časem se ukázalo, že psi pro své opatrné a plaché chování nejsou pro roli slepeckých psů vůbec vhodní. Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem "van de Kilstroom" s velkými problémy vedla tehdy jeho teprve 17ti letá dcera Marijke se svojí matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách u přátel a nadšenců těchto psů. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času...... Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene a především díky nim byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy (1975) a na počest svého tvůrce byli "evropští vlčáci" přejmenováni na Saarloosovi vlčáky.
Chování / charakter (povaha): Živý, energií oplývající pes s hrdým a samostatným charakterem. Je poslušný ze své svobodné vůle, nejde o otrockou poslušnost. Ke svému majiteli je velice pevně a spolehlivě vázán. K cizím se chová rezervovaně a poněkud nedůvěřivě. Jejich rezervovanost a vlčí odstup v neznámých situacích je pro Saarloosy typická plemenná vlastnost. Pokud se cizí člověk přiblíží k Saarloosovi, měl by uznat toto jejich chování, zdrženlivost a plachost, vlastnost dědičně nesenou. Vynucený kontakt s cizí osobou může vést k tomu, že plachost, úprk - převládne. Při znemožnění útěku Saarloos vypadá znepokojeně, nikdy není agresivní.
Zvláštní nároky: Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku! Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne! K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček je to pravé. Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Tak jako všechno v jejich životě, i jízdu autem je nutné spojit s něčím příjemným. Pokud budete jezdit jen k "veterináři" již po třetí svého psa do auta nedostanete. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože svého pána nade vše milují jsou velmi samostatní. Podobně jako u československého vlčáka je zapotřebí štěně dokonale a včas socializovat. Období mezi 3 a 16 týdnem jejich života je velmi důležité. V tomto období je nezbytně nutné, aby štěňata byla brána do ruky co největším počtem osob a všechny zážitky a podněty byly pozitivní. Úloha kvality výchovy během prvních týdnů a i celého prvního roku života saarloosova vlčáka je velmi důležitá a zanedbaná socializace se nikdy již nedožene. Je třeba však vědět, že i sebelepší socializace vrozené vzorce chování nezmění.
Celkový vzhled: Silný, vlku podobný pes. Psi měří 65 - 75 cm, feny 60 - 70 cm. Ačkoliv oválné kosti jsou silné, nesmí být hrubé. Saarloosův vlčák je harmonický, nohy jsou dlouhé bez dojmu "dlouhonohého psa" Na první pohled je patrný rozdíl mezi psem a fenou. Saarloosův vlčák budí dojem čilého, obezřetného a milujícího psa s rezervovaným postojem k neznámým lidem a prostředí. Toto nejsou projevy bojácnosti. Jednou z význačných vlastností Saarloose je samostatnost.
Proporce: Delší než vyšší. Horní čelist a lebka jsou v poměru 1:1.
Hlava: Musí budit dojem vlčího vzhledu a její velikost musí být v souladu s tělem. Lebka je široká a rovná s mírným zakřivením mezi ušima. Směrem k očím má klínovitý tvar. Strany hlavy jsou rovné bez výstupků. Týl nesmí být výrazný. Stop je mírný, tlama silná, dobře utvářená. Vzdálenost od nosu ke stopu je téměř shodná se vzdáleností od týla ke stopu. Nos je široký apevný, pigmentovaný podle zbarvení srsti - černý nebo játrový. Pysky uzavřené a neodstávající. Saarloos má kompletní silný chrup, nůžkový skus.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé, upřednostňuje se žlutá barva. Mají ostražitý výraz a současně rezervovaný. Šikmo uložené, nesmí být vypoulené a kulaté, dobře přiléhající víčka. Výraz je pozorný, pravděpodobně zdrženlivý, ale ne znepokojený. Oči jsou charakteristickým znakem plemene, zvýrazňují vlčí vzhled. Tento dojem budí pouze světlé oči. Na barvě, tvaru a správném posazení očí v lebce velice záleží. U starších zvířat mohou oči tmavnout, ale dědictví by mělo být zachováno. Hnědé oči jsou méně žádoucí. Oční důlek přechází plynule v lebku. Výrazné oční důlky, nadočnicové oblouky a výrazný stop jsou nežádoucí.
Uši: Vztyčené, středně velké, ukončené nevýraznou špičkou. Masité, trojúhelníkovité s oblým hrotem (špičkou), uvnitř dobře osrstěné, nepatrně skloněné. Měli by začínat ve výšce očí. Jsou velice pohyblivé a vyjadřující povahu a emoce psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté a vysoko nasazené. Široce nasazené uši kazí typický vzhled a jsou proto méně žádoucí.
Krk: Suchý, dobře osvalený, plynule přecházející v plece. Bývá osrstěn bohatým límcem, zvláště v zimní srsti. Volná kůže (lalok) je minimální. Saarloos se vyznačuje téměř horizontální linií hlavy a krku při volném klusu.
Tělo: Mírně delší než výška psa (měřená v kohoutku).
Hřbet: Rovný, silný, bedra silná dobře osvalená ne příliš úzká, mírně spáditá. Hrudník ohraničen dobře klenutými žebry, nedosahuje pod lokty.
Hruď: Plynulá linie hrudníku většinou nedosahuje pod lokty. Mírně rozšířený. Příliš masivní hrudník není žádoucí, kazí typickou vlčí siluetu.
Ocas: Je nasazen hluboce, v klidu nesen ve tvaru šavle nevykazující příliš pohybu. Při vzrušení a dominantním postavení může být nesen vzhůru.
Lopatka: Dlouhá, šikmo uložená, dobře přiléhající.
Přední končetiny: Dobře úhlené, rovné, pružné nadprstí. Mírně vybočený postoj tlap je povolen.
Zadní končetiny: Normálně úhlené, silné a svalnaté. Mohou mít mírný kravský postoj.
Tlapy: Oválné, uzavřené, mírně klenuté prsty, pevný pružný polštářek.
Pohyb: Typický vytrvalý klusák, může v konstantní rychlosti pohodlně překonat dlouhé vzdálenosti. Pohyb je lehký, uvolněný, pružný. Pohyb je velmi typický, připomíná vlka. Správný pohyb je silně závislý na různých detailech stavby těla, především správném zaúhlení. Ve volném klusu nese Saarloos hlavu a krk téměř horizontálně, čímž se spolu s polohou očí a klínovitou hlavou Saarloos vyznačuje. Typický vytrvalý klus se nevyznačuje přílišným krokováním, jelikož to ničí dojem plynulého pohybu.
Srst: Letní a zimní srst je odlišná. V zimní převládá hustá vlnovitá podsada, společně s pesíky hustě pokrývá celé tělo. Typický je zřetelný límec kolem krku. Letní srst pokrývá celé tělo. Rozdíly teplot na podzim a v zimně silně ovlivňují vývoj podsady. Je nezbytné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní strany stehen a varlata.
Zbarvení:
- vlkošedá ve všech odstínech - wolfsgrey -
- hnědá ve všech odstínech - aqutibrown - které se říká " bos" či "forest" (lesní hnědá)
- světle krémová až po čistě bílou
Vlkošedá a bílá zvířata mají černě zbarvený nos, víčka, pysky. Drápy mohou, ale nemusí být černé. Hnědá a krémová zvířata mají zpravidla nos, pysky, víčka a drápy barvy játrové. Šedí i hnědí Saarloosové mají tmavé dolní části končetin. Maska musí být zřetelná. Bíle zbarvení vlčáci jsou velkou vzácností a prakticky se již nerodí. Nositeli genů pro bílou barvu (neplést s albinotismem, kde pigment zcela chybí) byli staří němečtí ovčáci, použití při šlechtění tohoto plemene (dnes má patronát nad bílými ovčáky, ze kterých se postupem doby vytvořilo samostatné plemeno Švýcarsko - bílý švýcarský ovčák, v nedávné době bylo známo pod názvem americko - kanadský bílý ovčák.)
Výška a váha: Kohoutková výška kolísá u psů od 65 cm do 75 cm, u fen od 60 cm do 70 cm.
Mírně přerostlá výška je povolena.
Vady: Na každou odlišnost od standardu se pohlíží jako na vadu, jejíž závažnost závisí na stupni projevu.
Hlava:
- příliš kulaté a vystouplé oči
- příliš velký oční důlek, stejně jako nadočnicové oblouky narušující plynulou linii lebky, často souvisí s přílišným stopem a příliš kulatýma očima
- vysoko nasazené nebo špičaté uši
- rozvěšené uši
Tělo:
- příliš hluboké, příliš krátké
Ocas:
- prstencovitě stočený
- ocas nesený nad hřbetem
Srst:
- příliš světlá intenzita barvy srsti
- výskyt černého sedla
Vylučující vady:
- jiná než povolená barva srsti
Další:
- příliš hrubá stavba kostí
- jakákoliv forma agresivity
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Saarlosův vlčák

29. září 2007 v 12:32 Saarlosův vlčák

Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)

Pohyblivý, silný pes, podobný svému divokému předkovi.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Saarloos Wolfhound
PŮVOD:
V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů zkřížit domácí plemena psů s vlky, podařilo se to však až nizozemskému chovateli Leendertovi Saarloosovi. K získání nového plemene křížil od roku 1930 vlky, chované v zoologické zahradě, s německými ovčáky. První výsledky byly neuspokojivé, ale cestou důsledné selekce Saarloos dosáhl svého cíle. Plemeno však bylo uznáno "Holandským klubem chovatelů psů" až po smrti svého zakladatele roku 1975.
POPIS:
Pohyblivý, silný pes, podobný svému divokému předkovi. Stavba těla pevná, svalstvo dobře vyvinuté. Hlava má klínovitý tvar, mozková část není příliš široká. Nos se výrazněji zužuje směrem k čenichu černé barvy. Uši jsou velké, vzpřímené.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku minimálně 66 cm.
Fena má v kohoutku 63,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 36 až 41 kg.
SRST:
Srst je krátká, pevně přilehlá, se silným podsrstím. Na krku tvoří hustou hřívu. Zbarvení: vlčí šeď nebo vlčí hněď se světlejšími plochami. Podsrstí je zrzavé. Zabarvení nesmí být kontrastní. Skvrny jsou nepřípustné. Srst chrání psa za jakéhokoliv počasí.
CHARAKTER:
Přestože je temperament Saarloosova vlčáka zklidněn geny německého ovčáka, velmi lehce zdivočí. Je mu vlastní nevyrovnané chování a sklon k tuláctví. Po vlkovi toto plemeno zdědilo lovecké instinkty, dodnes loví drobnou zvěř.
PÉČE:
Potřebuje prostor a každodenní fyzickou zátěž.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SAV
ČÍSLO STANDARDU:
311 (Nizozemí)


Moje časáky o psech

28. září 2007 v 14:02
Tady je pár časáků, který jsem si koupila. Ještě jich mám pár z antikvariátu, alety jsou hodně starý :)

Psí den - Praha 8 - voříškyáda 1.

28. září 2007 v 13:01
Ahojky, tak akcička, Pražský voříšek se konala v Praze 8 Na Meteoru (roku 2007),. Bylo tam spoustu lidí a hlavně hodně pejsků. Snažila jsem se je vyfotit, tak je tu vystavim. Koukněte se a třeba se roku 2008 přijdete podívat :)

Pro koho se BOC hodí?

23. září 2007 v 16:46 Border kolie
Border kolie je často hodnocená jako nejinteligentnější psí plemeno. Často se objevuje v nejrůznějších tabulkách snažících se měřit psí inteligenci na předních ba dokonce na prvních příčkách. V přihánění stáda ovcí nemá konkurenci, stejně tak výborná je v různých kynologických sportech jako jsou třeba agility. Pokud má vhodného pána, je z ní příjemný společník toužící splnit každé pánovo přání. Je to pes pro každou legraci, pro každý psí sport. Je to pejsek fyzicky zdatný a odolný nepřízni počasí. Nesnáší hrubost, psychický nátlak, zklamání a fyzické či psychické tresty ze strany pána. Border kolie je schopná naučit se stovky "kousků", ale žádný se nenaučí drilem a pod výhružkou trestu. Pokud nemá border kolie dostatek fyzického a psychického vyžití, najde si práci sama v podobě ničení bytu nebo sebepoškozování. Rozhodně border kolie není kotcový pes, potřebuje neustálý kontakt se "smečkou" a proto je vhodna hlavně pro aktivní pány kteří jí dopřejí hodně aktivit a "akcí".
Rychle se učí a je velmi přizpůsobivá. Je to velký "závislák" na pánovi, stále připravena plnit jeho příkazy. Je velmi líbivá, akorát velká a snadno se o ni pečuje. Ale je borderka psem pro každého? Rozhodně ne!
Bordera je vyloženě pracovním plemenem. Potřebuje nejen mnoho pohybu, ale hlavně zaměstnání pro svůj mozek. Musí mít smysluplnou práci, bez ní bude nešťastná.
Hodí se tam, kde ji dokáží dostatečně zaměstnat a mají na ni dostatek času. Pak může být chována i v bytě jako klidný rodinný společník. Když se jí budete ve správné míře věnovat, zvykne si na váš denní režim a po dobu vaší nepřítomnosti bude v klidu odpočívat.
Pokud uvažujete o pořízení border collie, pořádně si to promyslete a nepodléhejte momentální módní vlně. Pořizujete si kamaráda na dalších 15 let a s nedostatečně zaměstnanou borderkou to bude trápení pro ni i pro vás. Když však hodláte obětovat pro ni dostatek času,energie a fantazie, je pro vás borderka tou nejlepší volbou!
//<![CDATA[ //]]>

Stručná charakteristika borderky:

23. září 2007 v 16:30 Border kolie
Důležité pro novopečené borderkářky a borderkáře:

-VELMI aktivní a pohyblivá
- neunavitelná
- workoholik
- mimořádně inteligentní
- velni citlivá
- chytrá
- překypuje iniciativou
- pozorná
- má tendenci si vytvářet pevnou vazbu na jednu osobu
- hlídá ale nebrání
- dobře snáší společnost ostatních psů
- Jsou málo citlivé na nepříznivé počasí, což znamená, pokud mají dostatek pohybu, může být držena i ve venkovní boudě

Zajímavost o BOC

23. září 2007 v 16:27 Border kolie

Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Border Collie
PŮVOD:
Border kolie vznikla kdesi na britsko - skotském pomezí (border = hranice), a to vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů. Cílem tohoto šlechtění bylo získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Začala utvářet zhruba před 150 lety, na konci 19. a začátkem 20.století, a to z plemena skotských kolií. Během šlechtění tohoto plemene spolupracovali milovníci psů s nejrůznějšími ovčáky. Jejich výsledkem pak bylo toto plemeno pracovitého psa, bleskurychlého a snadno se rozhodujícího. Rozšířený je u všech chovatelů ovcí. Standard byl přijatý "Anglickým klubem chovatelů psů" v roce 1976. Border kolie se podrobují speciálnímu výcviku, neboť mohou pracovat i jako průvodci zrakově postižených občanů.
POPIS:
Border kolie je harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký pes(výška v kohoutku u psů je 53 cm, u feny jen o málo menší, váha asi 14 až 20 kg), s pevnou kostrou a silnými svaly. Středně velký pes obdélníkového formátu, širokou a hlubokou hrudí, krátkým závěsem. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, přechod od čela k čumáku je jasně zřetelný. Čumák se směrem ke špičce zužuje, je přiměřeně krátký. Čenich nosu je černý, nozdry široké. Čelisti jsou silné, lícní kosti ploché, nikoli kulaté. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené a pohyblivé. Oválné oči má umístěné daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Srst je rovná, přiléhající s rozvinutým základem. Dlouhá srst je na zadní straně předních tlap, na hrudi, krku, břiše a ocase. Zbarvení: různé, nejčastěji je rozšířené šedý s bílými známkami, bílá barva nesmí převládat.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47,5 až 55 cm (ideálně 53 cm).
Fenka je o málo menší, v kohoutku má 45 až 53,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 13,5 až 22,5 kg.
SRST:
Rovná, dlouhá.
CHARAKTER:
Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes. Mírný a přátelský je k lidem i ke zvířatům. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je nejen vynikajícím pastýřem a hlídačem, ale také věrným přítelem. Dobře se cítí mezi dětmi. Ochotně plní jakékoliv příkazy zadané člověkem, avšak život ve městě mu příliš nevyhovuje, neboť miluje svobodný pohyb.
PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelné vyčesávání kartáčem nebo hřebenem.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOC
ČÍSLO STANDARDU:
297 / 08.09.1988 (Great Britain)

Historie vzniku plemene...
Border kolie je v současné době jedním z mála plemen, které se i v současnosti využívají jako pastýřské plemeno. Na skotských pastvách, kde ovce tráví větší část roku, musí pastýřský pes po celý den běhat kolem stáda. Jeho hlavním úkolem tedy bylo běhat kolem stáda a měnit při tom neustále místo jeho pastvy. Naháněl stádo nejen na stříhání, ale také do místa jeho úkrytu. Border kolie byla pro tuto pastýřskou práci nenahraditelná. Plemeno bylo vyšlechtěno v horských podmínkách. Border kolie využívají při pastvě unikátní taktiku. Stádo jakoby řídí svým pohledem, který na ovce působí téměř jako hypnóza. Pes se často skrčí, přičapne a simuluje to, že na ovci hodlá skočit. A toto mu zároveň s jeho hypnotickým pohledem přidává zvláštně hrozivý vzhled. Stále na ovce upřeně hledí a nutí je jít ve směru, který je potřeba.
Border kolie běhá jako vítr, v jediném okamžiku dokáže unikátně zcela změnit směr. Ovce před psem sice nemají přímo strach, ale obrovsky na ně působí sílou svojí autority. Neexistuje důvěryhodný údaj, kolik plemen bylo během staletí do jeho vývoje zaintegrováno. Jaká to byla plemena, můžeme pouze předpokládat z jeho genetických rysů. Předpokládá se, že prapůvodním předkem plemene byla kolie z jižní části Skotska, kteréžto území hraničilo s Anglií. Ve jménu tohoto pejska z těchto dob zůstalo na památku slovo "border", což v angličtině znamená hranice. Keltským jménem "kolie" se nazývala všechna plemena psů, která se používala k pastýřskému účelu.
Následuje popis čtyř plemen, která jsou pravděpodobně prapůvodními předky border kolie:
1.)"springeršpaněl
2.)"greyhoundský chrt
3.)"bradatá kolie"
4.)neznámý pes

Od springeršpaněla převzala border kolie reflex přikrčení k zemi, což z ní udělalo lepšího pracovního pastýřského psa, než byl pes původního druhu, který pouze štěkal a kousal.
Od greyhoundu převzal jeho rychost a vytrvalost. Byl dokonce rychlejší a vytrvalejší než sám greyhound. Tomuto kříženci kolie a chrta angličané říkali "lurcher". Tvar uší současné borderkolie pochází nepochybně od chrta.
Předkové border kolie byli později zkříženi s bradatou kolií.
Šechtění border kolií bylo až do určitého momentu chaotické a bez pravidel. Chovatelé se snažili zlepšit pouze její vlastnosti. I po vzniku ISDS (Mezinárodní organizace pastýřských psů) se do plemenné knihy zapisovaly různá neznámá plemena psů i psi neznámého původu, kteří by mohli zlepšit vlastnosti tohoto psa, což bylo důležitější než genetická čistota plemene.

Border kolie je plemeno, které převzalo od svých předků jejich nejlepší vlastnosti, a to lovecké hlídací i pastýřské, což z něho udělalo jedno z nejlepších pastýřských psů na světě.
Border kolie je plemeno, jehož selekce se prováděla podle jeho chování, tzn. podle jeho užitečnosti. Plemeno si až do dnešní doby zachovává všechny přijaté vlastnosti od svých předků, ale vzhledem se nepodobá ani jednomu z nich. Je to překrásný pastýřský pes, který vyniká zvláště ve psích závodech. Do bytu se hodí, avšak jen pokud vydržíte jeho superaktivitu.

Border kolie je pes s vysokou úrovní intelektu. Musel často dávat rozutíkané stádo dohromady, spoléhal se pouze na vlastní schopnosti a bystře přijímal náhlá řešení podle momentální situace, což z něho postupem času udělalo bystrého a nezávislého psa. Nepotřebuje již vůbec pomoc pastýře - člověka. Vrozený instinkt k pastvě je nezničitelný. Je schopen pást vše, co se jen hýbe - ať už to jsou kachny, ovce, kočky, auta nebo děti. Potřebuje stále něco dělat, aby dal průchod své energii. Je využíván nejen jako pastýřský pes, ale také jako vynikající závodník v agility, fly-boll (letící míč) a v frisbee firstbee (letící disk), v nichž často vítězí.
Bude dobrým společníkem v rukách zkušeného majitele, který pejskovi umožní pro něho tolik důležitou aktivitu a správnou péči, což ještě zaštítí svojí láskou. V rukách nezkušeného majitele se pes může stát nervózním a snadno podrážděným. Chovatel při prodeji border kolie by měl novému majiteli připomenout, že nesnese uzavřený prostor. Je to výborný hlídač, má rád svoji rodinu a jejich kamarády, je velmi chytrý a oddaný společník. O děti bude oddaně pečovat. Velice rychle se učí novým pokynům. Svému pánovi může nosit snídani, mobilní telefon, projíždí se na kolečkových bruslích. Border kolie byl hlavním aktérem mnoha filmů, z nichž mezi nejznámější patří například Mistr pes (Itálie), Maličký (USA). Během natáčení se ukázali jako velice klidnými a samostatnými psy. Měli obrovskou chuť pracovat. První border kolie byli zaregistrované Jamesem Raidem v roce 1915, ale jako výstavní pes se stal známým až později. Hlavní námitkou odborníků bylo to, že je to pouze pracovní pes, který nemá čistou genetickou linii. Nyní po uplynutí mnoha let má plemeno již předurčený genotip, ale jeho pastýřské schopnosti jsou před vymizením.
Standard plemene byl přijat anglickým cannal clubem v roce 1976.


Gaston a Dominik na prázdninách

23. září 2007 v 15:03
Ahojky, tady je pár foteček koucourka Dominika a Gastonka (britská modrá). Jsou to kocouři tetiný mamky. Strávila jsem s nima celý měsíc. Jsou trošku rozmazlení :) Ale přesto roztomilí, i když kočky moc nemusim, tak přiznávám, že tihle zvížátka jsou fajn.

Standard chesapeake bay retrívra

22. září 2007 v 12:31 Chesapeake bay retrívr
Standard FCI č. 263/29.5.1995/D
Celkový vzhled: Přiměřený dovednosti na zemi ve vodě, neboť Chesapeake byl vyšlechtěn k lovu vodního ptactva za nejnepříznivějšího počasí a vodních podmínek, často maje za úkol zdolat během lovu led z mnoha vyčerpávajícími přináškami. Často musí CHBR překonávat vítr, odliv a dlouhé plavání ve studené vodě.
Plemeno je speciálně vyšlechtěno tak, aby CHBR plnil tyto funkce s lehkostí, efektivitou a vytrvalostí. Lebka je široká a kulatá, se středně vyvinutým stopem. Čelisti mají být dostatečně dlouhé a silné, aby umožnily přinesení velkých lovných ptáků s lehkostí a měkkým držením. Dvojitá srst je složena z krátkých, hrubých a zvlněných pesíků a husté, vlně podobné podsady, obsahuje hojnost přírodního oleje a je ideálně vhodná pro ledové, namáhavé podmínky počasí, v kterých CHBR často pracuje. Tělo Chesapeaka je silné, dobře vyvážené, je to pevně rostlé zvíře, prostřední velikosti a střední délky trupu a nohou. Tělo je široké a hluboké v hrudníku, ramena jsou utvářená s plnou volností pohybu, vyloučen je sklon k slabosti v jakémkoliv ohledu, zejména v zadní části. Přesto nesmí síla převažovat nad ceněnou agilitou či vitalitou. Velikost a založení by neměly být nadměrné, protože se jedná o pracovního retrívra s aktivní povahou. Jemné rysy zahrnují oči, které jsou velmi jasné, žlutavě nebo jantarově zbarvené. Kyčle stejně vysoké nebo poněkud vyšší než ramena a dvojitou srst se sklonem k vlnění výhradně na ramenou, hřbetě a bedrech.
Chesapeake je hodnotný pro čistou a šťastnou povahu, inteligenci, tiché, dobré smysly a milující, ochrannou přirozenost. Příliš plaché nebo agresivní projevy nejsou přijatelné protože je to lovecké či družné ( ne ve smyslu společenské) plemeno.
Diskvalifikace:Vlastnosti, které charakteristika plemene neobsahuje jsou vyřazující.
Velikost, proporce, založení:
Výška: psi mají mít 58 - 66 cm, feny 53 - 61 cm. Zvířata větší či menší nechť jsou přísně penalizována.
Proporce: Výška v kohoutku má být poněkud menší než délka těla od prsní kosti k hýždím. Hloubka těla má být nejméně k lokti.Vzdálenost od ramene k lokti a od lokte na zem má být přibližně stejná.
Váha: psi mají vážit 29,5 - 36,5 kg, feny 25 - 32 kg.
Hlava: Chesapeake má mít inteligentní výraz.
Oči: jsou střední velikosti, jasné, barvy žlutavé nebo jantarové, široce posazené
Uši: jsou malé, vysoko nasazené, volně visící, středně masité
Mozkovna: je široká a kulatá se středním stopem
Hřbet nosu: je středně dlouhý, morda je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna, klínovitá ale ne zašpičatělá, pysky jsou tenké, nesvěšené.
Skus: preferován je nůžkový, ale klešťový je přijatelný.
Diskvalifikace: podkus, předkus.
Hřbet, horní linie, trup: Hřbet má být střední délky, silně osvalený, zužující se k ramenům.
Vrchní linie ukazuje kyčle stejně vysoko jako rameno nebo poněkud výše.
Záď: má být krátká, dobře svázaná a silná.
Trup: je střední délky, není zavalitý, ani kapří, s výrazným pasem, ocas má být správně nasazen. Ocas je střední délky středně silný u kořene. Má být přímý nebo mírně zakřivený. Nesmí se stáčet nad záda nebo do boku.
Přední končetiny: nesmí mít sklon ke slabosti v jakémkoliv ohledu.
Ramena:mají být skloněná s úplnou volností akce, se spoustou síly a bez jakéhokoliv omezení pohybu.
Nohy: mají být střední v délce i síle, vykazovat dobré osvalení i kosti. Záprstí je mírně skloněné a středně dlouhé.
Při pohledu zepředu nebo zezadu mají být rovné. Paspárky na předních bězích mohou být odstraněny. Tlapky mají dobrou plovací blánu a mají mít dobré vlastnosti s dobře zakulacenými polštářky a uzavřené.
Zadní končetiny: dobré zadní končetiny jsou podstatné. Mají ukazovat stejně síly jako přední. Nesmí tady být známka jakékoliv slabosti. Mají být zvlášt silné, protože zajišťují při plavání rozhodující zdroj síly. Nohy musí být střední délky a síly, vykazovat dobré kosti a svaly,. Mají být správně zaúhlené. Vzdálenost od kolena k zemi má být střední. Při pohledu zezadu nebo zepředu Mají vyhlížet přímé. Paspárky, pokud jsou, musí být odstraněny.
Diskvalifikace:paspárky na zadních nohách musí být odstraněny.
Srst: má být silná a krátká nikde ne delší 4 cm s jemnou, hustou, vlně podobnou podsadou. Chlupy na líci a nohách mají být velmi krátké a pevné. Tendence k vlnění je přípustná pouze na ramenech, hřbetu, zádi a bedrech. Mírné zpeření na zadních končetinách a břiše je přípustné.Textura srsti CHBR je velmi důležitá, protože CHBR je využíván k lovu ve všech druzích nepříznivého počasí, často pracuje na ledu i ve sněhu. Olej v hrubé vnější srsti a vlně podobná podsada mají zvláštní význam v ochraně před studenou vodou ( aby se nedostala ke kůži) a navíc rychle usychá. CHBR má vodě odolnou srst, stejně jako kachna peří. Když se otřepe povylezení z vody, nesmí držet vůbec vodu.
Diskvalifikace: srst, která se kudrnatí nebo má k vlnění tendenci po celém těle, srst delší než 4,5 cm.
Barva: CHBR musí mít barvu co možná nejblíže barvě krajiny v níž pracuje. Jakákoliv hnědá, třtinová nebo uschlá tráva jsou přípustné. Jednobarevní mají přednost. Jednotlivé odstíny se neupřednostňují, bílé skvrny na prsou, břiše, prstech nebo zadní straně tlapek jsou přípustné. Čím jsou však menší, tím lépe. Bez skvrn mají přednost. Barva srsti a její struktura musí být v každém případě v centru pozornosti rozhodčího.
Diskvalifikace:Černá barva, bílá místa jinde než povoleno výše.
Chůze, pohyb : uhlazený, volný a nenucený s výrazem velké moci a síly. Při pohledu z boku nesmí být vidět žádná omezení předních a velká síla zadních končetin, bez ohýbání v zápěstí a kotníku. Při pohybu k posuzovateli nesmí být patrné vybočení v loktech.Když se vzdaluje, nesmí být ani náznak kravského postoje. Se zvyšující se rychlostí pohybu se tlapky přibližují ke středu tíhové linie.
Temperament : Chesapeake má nadání ukazovat jasné a šťastné vlohy s inteligentním výrazem. Statečnost, vůli pracovat a ostražitost, nos, inteligence a láska k vodě, všeobecné kvality a hlavně vlohy by měly být dány prvotní úvahou v selekci a chovu CHBR.
Diskvalifikace:: vlastnosti, které nejsou uvedeny v charakteristice plemene
- předkus, podkus,
- paspárky na zadních končetinách
- kudrnatá srst mimo určená místa
- praporce srsti delší než 4,5 cm
- černá barva srsti
- bílá barva jinde, než hrudník, břicho, prsty a záprstí
Dobré osrstění a celková vyrovnanost v typu mají při posuzování přednost před všemi výsledky bodovacích tabulek. Chesapeak musí být celkově proporcionální. Pes s výbornou srstí, který je v ostatních bodech vyrovnaný, má být upřednostněn před takovým, který je v některých ohledech vynikající ale v jiných slabý.
Kladné bodové měřítko:
Hlava, vč. mordy, uší a očí…… 16
Krk………………………………4
Ramena a hřbet……………..… 12
Zadní končetiny……………...... 12
Mechanika pohybu………..….... 12
Barva……………………............. 4
Trup……………………....…… 10
Kvalita osrstění……………....... 18
Celkový vzhled…………………12
Celkem……………………….. 100
Přibližné míry:
- délka hlavy ( nos - týlní hrbol) - 24,13 - 25,04 cm
obvod přes uši - 50,08 - 53,34 cm
obvod čenichu pod očima - 25,04 - 26,67 cm
délka uší - 10,43 - 12,07 cm
rozteč očí - 6,35 - 6,78 cm
obvod šíje u ramen - 50,08 - 55,88 cm
obvod boků - 60,96 - 63,05 cm
délka trupu (týl - kořen ocasu) - 86,36 - 88,09 cm
obvod horní části stehna - 48,25 - 50,08 cm
od ucha k uchu přes čenich - 12,07 - 15,24 cm
od týlního hrbolu ke kohoutku - 22,86 - 24,53 cm
od lokte k lokti přes ramena - 63,05 - 66,04 cm
Poznámka: Psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá v šourku

Chesapeake Bay Retriever

22. září 2007 v 12:31 Chesapeake bay retrívr

Chesapeake Bay Retrívr je nebojácný, silný, inteligentní pes, trochu tvrdohlavý a těžkopádný ve výcviku…

ANGLICKÝ NÁZEV:
Chesapeake Bay Retriever
PŮVOD:
Chesapeake Bay Retriever byl vyšlechtěný na konci 19. století v USA, ve státě Maryland, v kraji útesů, na pobřeží Chesapeackého zálivu - odtud pochází jeho název. Legenda o historii jeho původu spadá do doku 1807, kdy anglická briga, nasedla na mělčinu u břehů státu Maryland a byla zachráněna posádkou americké lodě. Na palubě lodě se nacházela dvě štěňata, převážená z ostrova Nový Foundland. Byla darována kapitánovi Georgovi Lo, který zachránil jejich loď. Tyto dva psy křížili se žlutými a žlutě hnědými kunhaundy, s cílem přidat jim vyšší rychlost.
Chesapeake Bay Retriever byl vyšlechtěn speciálně k honu divoké kachny. Je rozšířený především v USA i Kanadě, vyskytuje se však i v evropských zemích.
POPIS:
Chesapeake Bay Retriever je plemenem loveckých přátelských psů.
Je to masivní, silný a harmonicky stavěný pes. Hlava má širokou, kulatou lebku a krátký, zužující se čumák. Oči jsou nevelké, široce posazené, světle-žluté barvy. Čenich nosu je středně velký, barvy v odstínu zbarvení srsti. Uši jsou malinké, vysoce posazené, volně spuštěné. Ocas je u kořene dost silný, ke konci se zužuje, někdy s nevelkým závěsem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 53 až 61 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 29,5 až 36,5 kg.
Fena váží v rozmezí 25 až 32 kg.
SRST:
Chesapeake Bay Retriever má krátkou a hustou srst, na plecích nemálo vlnitou, na bedrech a zadní části má cholce. Podsrstí je měkké a husté. Zbarvení je: od tmavě hnědého do barvy posečené trávy.
CHARAKTER:
Chesapeake Bay Retriever je nebojácný, silný a inteligentní pes, s živým a jásavým charakterem. Při výcviku bývá trochu tvrdohlavý a poněkud těžkopádný, potřebuje pevnou a šikovnou ruku chovatele. Rodině je velice oddaný, děti svého pána miluje.
PÉČE:
Chesapeake Bay Retriever potřebuje dlouhé procházky a fyzickou zátěž. Srst vyžaduje čistit kartáčem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Chesapeake Bay Retriever se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér vodního ptactva.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 1 - Retrívři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CBR
ČÍSLO STANDARDU:
263/ 12. 03. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
14. 02. 1995


Historie CHBR

22. září 2007 v 12:30 Chesapeake bay retrívr
0 vzniku tohoto plemene existují různé teorie. Předkové chesapeake bay retrievera byli vyšlechtěni ze dvou psů podobajícím se novofundlanďanům. Pes, který se jmenoval Sailor, byl tmavočervený a černá fena se jmenovala Canton. Tito dva psi byli zachráněni spolu s posádkou lodi, která ztroskotala v roce 1807 u pobřeží Marylandu. Na pevnině je používali domorodci k lovu a byli nadšeni jejich chutí a náruživostí k lovecké práci, hlavně k nadhánění a aportování. Tito první dva psi nebyli pravděpodobně spářeni mezi sebou, ale byli pářeni s flat coated retrívrem a curly coated retrívrem. V jejich krvi je asi také přimíšen irský vodní španěl a někteří setři.
V roce 1885 byl stanoven první standard chesapeake bay Retrievera. Díky vynikající mastné srsti je toto plemeno skvělé při práci ve vodě. V České republice je zatím jedna fena a jeden pes, kteří jsou v majetku manželů Čečrdlových.
Fena, která je v současné době již starší, se výbomě umístila na Světové výstavě ve Vídni, kde vyhrála ještě třídu mladých. V roce 1997 jsme přivezli fenu tohoto plemene z amerického chovu z New Yersey.
Ing. Jan Kubeš


Pro pasení jako stvořené

19. září 2007 v 13:44 Border kolie
PRO PASENÍ JAKO STVOŘENÉ
Border collie mají vlastnosti, které je předurčují býti jedničkou v pasení ovcí, tak silně a v tak úzké vzájemné vazbě se neprojevují u žádných jiných plemen psů. Které vlastnosti to jsou?

Zaujetí pro práci

Práce je pro borderky důležitější než mnoho jiných vjemů, možná se dá i říci, než jakýkoli jiný vjem. Úžasné zaujetí, obrovské soustředění, vyvíjení neustálého tlaku a jakýsi magnetismus (vytvoření a udržení pevného pouta vzorce pes-stádo-pán po celou dobu práce) je u nich výsledkem tvrdé selekce zaměřené pouze na pracovní stránku. Jsou to psi, o kterých téměř všichni lidé, kteří měli možnost s nimi pracovat, říkají, že jsou "workholici", že milují práci, že vydrží přesně, dlouho a neúnavně pracovat mnoho hodin, a s velkou chutí.

Potřeba vyhovět svému pánovi

Border collie jsou velmi vázány na člověka, ne však pouze na jednoho, dokáží poslouchat každého, kdo to s nimi umí. Snaží se mu vyhovět rychle a za všech okolností. Dychtivě čekají na nějaký povel.

Snadná ovladatelnost i na velkou vzdálenost

Cvičené border collie celkem běžně přihánějí ovce ze vzdálenosti i vyšší než půl kilometru. To již jsou slyšet jen povely píšťalkou, přesto tito psi na každé zapísknutí ihned zareagují podle toho, co který povel znamená.

Ovlivňování zvířat pohledem a držením těla

Na ovci, ale i třeba na krávu nebo kachnu, kterou chce například zahnat, se bez jakéhokoli hlasového projevu, v typickém přikrčeném postoji s dopředu nataženým krkem, border collie upřeně dívá, její oči se na zvíře maximálně fixují, okamžitě postřehne jakoukoliv změnu jeho pohybu, dá se říci, že ho svým pohledem hypnotizuje. Dívá se tak dlouho, až se zvíře odvrátí a udělá, co se po něm chce. Pokud by chtělo učinit něco jiného, zasáhne borderka většinou ještě dříve než se zvíře pohne, její "šestý" smysl je velmi vyvinutý. Asi i proto je border collie nejlepším ovčáckým psem na světě.

Druh pohybu

Dá se říci, že pokud border collie volně obíhají stádo ovcí, jejich běh je něco mezi klusem a cvalem (podobně běhají například lišky), to však není nic tak zvláštního. Pokud se ovšem ke stádu přiblíží na určitou vzdálenost, způsob jejich pohybu se trochu změní. Je přikrčený, napnutý, plíživý. Psi při něm jen velmi málo zvedají tlapky, hlavu přitom nesou velmi nízko a nataženou dopředu. Ovcím se zdá, že pes, který je hlídá, je neustále velmi bedlivě pozoruje.
Tento způsob pohybu jim umožňuje velmi rychle změnit směr. Borderkám nedělá nikdy problém v prudkém běhu se zastavit, obrátit, a to třeba i přímo ve výskoku o 180 stupňů, skočit z místa a podobně. Jsou
Povely pro práci border collie mohou být pohybové (řeč těla), hlasové, nebo povely pískáním. Někdy se vzájemně kombinují. Důležité je, zejména v začátku výcviku, používat správnou "řeč těla", na kterou border collie citlivě reagují, umí dobře postřehnout pohybové povely svého pána i při velké rychlosti svého běhu, dovedou se jimi také okamžitě řídit. Zorné pole má pes oproti člověku díky bočnímu umístění očí a divergujícím očním osám o 30 až 50 stupňů větší, nevidí však tak plasticky a detailně. Tak například pes nás vidí, i když jsme šikmo za ním (může také provést vše co mu v této pozici ukazujeme, ať správně nebo špatně). Není to však schopen zaregistrovat, a to i na poměrně krátkou vzdálenost (již od l0 metrů), pokud se jeho pán nepohybuje. Stejné je to s ovcemi, pokud ovce leží nebo nehnutě stojí, pes ji téměř neregistruje, jakmile se však začne pohybovat, vidí ji jasně i na delší vzdálenost, a to i kdyby byla šikmo za ním. Zkušení ovčáci nejčastěji používají povely pískané speciální píšťalkou. Pes je velmi dobře slyší i na velkou vzdálenost.

Barva očí

Když se vypěstuje mezi vámi a vaším psem dobrý vztah, zjistíte, že z jeho očí můžete jen pohledem vyčíst spoustu důležitých informací. Ale nejenom lidé jsou schopni přečíst si spoustu informací z očí psa, to samé dělají ovce. Psi s nevhodnou barvou očí mohou být zvířaty špatně chápáni. Ideální oko je střední velikosti, je, teplé (příjemný, srdečný pohled) středně hnědé barvy, ne příliš tmavé, ne příliš bledé.
V poslední době se jsou na výstavách u všech plemen upřednostňováni psi tmavoocí. Border collie je však jiná, upřednostňování tmavého oka před světlejším by bylo založeno na základním nepochopení schopnosti tohoto pracovního ovčáckého psa ovlivňovat zvířata pohledem. Velmi tmavé oko psa totiž nepřenáší tolik důležitou aktivitu mozku psa a ve skutečnosti se tyto oči nedají "přečíst". Oči psů trikolórních mají většinou bledší odstín než u psů černobílých, nejsou ani moc tmavé, ani příliš světlé.
Příliš světlé oči vypadají dost tvrdě, psi pak mají moc pronikavý pohled, zvířata se více bojí (u dobytka, například, ale větší respekt, které tato barva vzbuzuje může být žádán.

Znaky na tváři

Znaky na tváři mají význam hlavně z hlediska rozeznávání psů ovcemi. Zkušenosti z posledních let říkají, že psi, kteří mají na tváři příliš bílé barvy, nevzbuzují u ovcí dostatečný respekt. Na druhé straně psů, kteří mají na tváři bílé málo, mají takzvaně tmavou tvář ovce se ovce bojí (zejména u dobytka to opět může být přínosem). Ovce dobře rozumí vyváženosti bílé a černé barvy, ideální pes má tvář, ve které nepřevažuje ani jedna z těchto barev, jejich rozložení je pravidelné a obě oči jsou v tmavší barvě. Proto jsou také v poslední době nejoblíbenější trikolórní psi, kteří mají kresbu poměrně stabilní (na přechodu mezi černou a bílou barvou ještě barvu "tan", což je odstín barvy hnědé).
také vynikající skokani do dálky i do výšky. Bez rozběhu rychle vyšplhají na drátěný plot vysoký 180 cm nebo přeskočí elektrický ohradník (nedovolte jim, aby to dělaly samy bez povelu).

Odhad vzdálenosti

Odhad vzdálenosti, ve které by se měl pes od zvířat pohybovat, aby je nepoplašil, nebo naopak v jiných situacích zahnal, je pro border collie také typický, mají pro to zvláštní cit (nutno však podotknout, že tuto vlohu je třeba prohloubit výcvikem.

Správné povely

Nesení uší

Nesení uší má také vliv na chování ovcí. Zdá se, že psi s ostrýma, vzpřímenýma ušima vzbuzují u ovcí větší respekt, na druhé straně psi s nízkýma a pokleslýma ušima jsou ovcemi často ignorováni. Nejideálnějším uchem z hlediska reakce ovcí je částečně vzpřímené ucho s pokleslou špičkou. Pes, který má v tváři převahu tmavé barvy a má ostře vzpřímené uši může znamenat problém, a to zejména ve stádech ovcí, které jsou tvrdohlavé a takového psa se bojí.
Tvrdost a zároveň jemnost a citlivost
Border colliím je vrozená určitá tvrdost spojená s extrémně jemnou citlivou poddajností, mohou za to staletí těžké práce psů v tvrdých podmínkách vřesovišť a pevná vazba na člověka. Pracují za každého počasí s vynikajícím výkonem. Zajímavá je jejich odolnost třeba na nějaký náraz nebo na bolest. Ovce, především ale jalovice, umí uštědřit pořádnou ránu nožkou, na pastvinách se mohou borderky lehce zranit, ani v nejmenším je to však neodradí od další práce.
Vysoká inteligence
Border collie jsou podle výsledků mnoha odborných testů nejinteligentnějšími psy na světě. Potřebují přesně a včas vědět, co pán po nich chce, pak se učí úžasně rychle. Správně vycvičené border collie většinou plní požadavky svého pána někdy až neuvěřitelně rychle a přesně. Co je mi však velmi sympatické, zdá se, jakoby vše dělaly s velkou chutí. Díky své inteligenci se naučí pochopit velkou škálu zvukově či pohybově odlišných povelů. Povely musí být však vždy dávány jasně, včas, přesně, odstupňovaně podle situace a vždy se stejným významem. Pokud tomu tak není, pokud jednání pána není energické a důsledné, chytrá borderka na to zareaguje tak, že si dělá co chce ona. Její přednosti pak mohou být naopak na obtíž...
Radko Loučka