"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Březen 2007

Výchova, pohyb, zajímavost

29. března 2007 v 18:10 Komondor

Výchova komondora

Výchova komondora probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od ranného věku štěněte.Výchova musí být důsledná, ale také založená na vzájemném respektu. Povaha komondora není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat. Komondor se průměrněo dožívá věku 12 let.

Pohyb je pro komondora velmi důležitý

Snažte se zajistit komondorovi hodně pohybu, neobejde sebezněj. Komondor se hodí pouze k lidem, kteří mu dokáží poskytnout dostatek prostoruk hlídání či vybití energievycházkami.

Zajímavost

Jan Ámos Komenský se o tomto plemeni zmiňuje ve svých spisech "Komondoroc oerzic a csordát", což vpřekladuznamená "Komondoři střeží stáda hovězího dobytka".
Zajímavost:
Komondor jako jediné plemeno se v průběhu svého života exteriérově mění díky srsti. Štěňata se rodí s krátkou zvlněnou srstí, která v průběhu růstu houstne. Kolem sedmého až devátého měsíce začíná plstnatět. Do této doby srst nevyžaduje žádnou péči. Od sedmého měsíce je potřeba srst protrhávat a utvořit plstnatce. Již utvořená protrhaná srst se pouze příležitostně kontroluje a roztrhává od sebe. Což je zanedbatelná péče oproti dlouhosrstým plemenům, které se češou několikrát do týdne. Koupání se provádí v teplých větrných dnech, aby srst důkladně proschla

Původ, povahové rysy, péče o srst...

29. března 2007 v 18:08 Komondor
KOMONDOR A JEHO PŮVOD
Komondor je odedávna usedlémaďarské pastevecké plemenoasijského původu. Obecně se uznává, že velcí pastevečtí psi doprovázeli maďarské kmeny při jejich tažení z východu do Panonské kotliny před více než tisíci lety. Jméno komondor dostalo toto plemeno v roce 1544. Komondor se stal populárním plemenem teprve v roce 1910, kdy se začal hojně chovat. Také se začal klást důraz na jeho bílou barvu.

Charakteristika a povahové rysy psa

Komondor je velmi svérázný, vytrvalý, temperamentní, samostatný, dominantní, velice ostražitý, velmi odvážný, nepodplatitelný, společenský, velice věrný svému pánovi a jehorodině. Od přírody štěkají tito psi velmi málo. Komondor má zvláštní schopnost rozpoznat, má-li někdo špatné úmysly.

Komondor a jeho výška, váha, srst

Průměrná výška komondora se pohybuje v rozmezí od 70 centimetrů, u fen od 60 centimetrů. Váha se pohybuje v rozmezí 50 až 60 kilogramů u psů a 40 až 50 kilogramů u fen. Typická srst propůjčuje jeho zjevu mohutný a robustní charakter. Komondor se vyznačuje unikátní šňůrovitou srstí, která je dlouhá a hrubá. Šňůrky srsti dosahují plné délky až ve dvou letech. Zbarvení je vždy bílé.

Péče o srst komondora

Komondoři se zpravidla nečešou ani nekartáčují, aby se srst zformovala do zplstnatěných ploten. Zplstnatělé plotny se vytvářejí tak, že jemná podsada nevypadává a zplstnatí dohromady s tvrdší krycí srstí. Pokud chcete podpořit formování srsti, musíte plotny občas "roztrhávat" rukou. Psa koupejte jen v případě nutnosti (nejlépe v létě), neboť může trvat i několik dní, než srst zcela uschne. Uši psa je nutné udržovat v čistotě, drápky krátké.

Něco, co se běžně nedočteme

29. března 2007 v 18:06 Komondor
První zmínky o předcích komondora se datují od 9.století.
Byli v oblastech mezi Volhou,Donem a Černým mořem.V r. 1237 je používali mongolští pastevci u Zlaté Odry a maďarské planině Pešť pro hlídání ovcí.
Pastevci si velmi cenili moc, sílu a ochranitelské schopnosti komondorů, udivujících "Nepsí" inteligencí, fantastickou starostlivostí a chutí pracovat.
Mnoho let se tito, unikátní v kráse,pastevečtí psi chovali u maďarských domů a byli vysoce ceněni.
Toto plemeno nebylo nikdy šlechtěno.Rodinná pokolení pastevců si předávali tyto psy a jejich chov z otce na syna. První pojmenování KOMONDOR se datuje od r.1544, kde byli tito psi prvně pastevci popsáni na papír.
V literatuře se v 17.století objevuje komondor již často.V r. 1643 J.A.Komenský podrobně popisuje práci těchto psů :
"Komondor - vynikající společník člověka, dnem i nocí ochraňuje stáda a lidi". Ferenc Peč ve své knize "Historie přírody a nauka řemesel" r. 1815 nazývá komondora vojákem a králem věngerských oblastí.
V téže knize je též první vyobrazení komondora a jeho schopnosti vypsány v superlativech. Nebyla zde popsána stavba těla a vzhled, pouze um a tolik obdivovaná kolosální síla. Mohutně osrstěná, šňůrovitá srst chrání komondora od útoků velkých zubů. Tito psi měli kupírované uši, aby byli ještě více chráněni. Nejlépe byli komondoři popsáni r.1841. Zde byly již podrobně vypsány exteriérové vlastnosti i charakteristika povahy tak málo lišící se od dnešních komondorů.
První fotografie komondorů pocházejí z 20.stol. od Ference Peča a z toho lze usuzovat, že se do dnešních dnů komondoři nezměnili, tudíž stavba těla i vzhled pouze prospívají těmto psům.
Mnoho sporů je kolem jména KOMONDOR. První verze je,že pochází ze slova z tjursko-pečeněkského, druhá,že je to čistě tjurské slovo - pastevci prý své velké bílé psy nazývali "QUOMANDUR", což později s fonetickou věngerštinou přešlo na komondor.
Někteří vysvětlují tento název francouzským slovem "COMMONDUER", nebo italským "COMMONDORE", což značí hlídač. Také s německým "KOMMANDEUR" argumentují někteří, neboť tito psi byli vždy předvojem ve stádě nebo lidí.

Věngerský spisovatel Šinnei uvádí ,že slovo komondor vzniklo z věngerského "komor" což značí "spokojený","sebejistý". Na pravdivou verzi však jazykovědci nepřišli do této doby a tak se můžeme jen dohadovat.
O rozvoji plemene se nezasloužili toliko lidé, ale spíše klimatické a pracovní podmínky, kde bylo těchto psů zapotřebí. Psi pracovali samostatně v extrémních teplotách od +30 do -40C! Proto se u nich vyvinulo toto unikátní osrstění, které je dokonalým termoizolátorem a zároveň ochranným krunýřem proti velkým zubům. Bohatá srst hlavně na hlavě chrání oči před sluncem, proto ji není možné stříhat.
Nabízí se teda otázka:"Jak může komondor vidět? "Když ne stranou, komondor dobře vidí i přes závoje srsti. Komondor je jedinečný při pastevecké práci.
V těchto gigantických psech jsou koncentrovány přednosti hlídače, ochranitele, samostatnost, bohatýrská síla a zdraví. V extrémních podmínkách, v nichž žili, přežívali pouze ti nejlepší a nejsilnější. Každý z příznaků ustoupení od dokonalosti neobstál.
O srsti již byla výše uvedená zmínka.
Bílý pes byl vždy a všude dobře vidět a to i v noci, což bylo pro pastevce důležité. Komondoři nejsou cítit typickým "psím" zápachem. Museli být mezi ovcemi a mohli je tak skvěle bránit před zaskočenými vlky, kteří je neviděli, ani necítili. Obrana byla proto jedinečná. Pigmentace kůže není taktéž náhodná. Na růžovofialové se nejlépe ukáže jakékoli kožní onemocnění a případní cizopasníci. Proto je tato barva příznakem ideálního komondora a poukazuje na jeho zdraví.

Čas šel. Pastevci ve Věngrii mizeli každým dnem, proto i komondorů ubývalo. Na počátku 20.stol. téměř vymizeli. Naštěstí tito svými gigantickými rozměry, vznešeností sobě danou nemohli být úplně přehlédnuti, proto je lidé zkusili chovat k obraně a ochraně svých domů.
Komondoři rychle a bez problémů změnili svojí specializaci z vlků na strážce lidí.
Stáli na stráži jak v honosných zámcích, tak i malých dřevěných domků proti zlodějům i k potěšení svých vládců - lidí.
V Maďarsku je více pasteveckých plemen -Kuvasz, puli, pumi.........., ale komondoři byli vždy králi maďarských stád. Byli to psi č.1 - národní plemeno. Proto není divu,že obliba těchto bílých gigantů milovaných věngerskými pastevci zapříčinila, že r.1924 vznikl Komondor-klub a v témže roce bylo toto plemeno národně uznaným.
Od té doby začala práce s tímto plemenem. Bylo zapotřebí z mnoha rozličných zvířat vybrat ty nejlepší a vytvořit standart.V r.1935 v knize "Představení maďarských psů" byli představitelé této rasy a to v hojném počtu 972 jedinců.
Tito původní jedinci byli zakladateli v chovatelství. Jejich dlouhá,bílá,šňůrovitá srst, kterou bylo poměrně snadné udržet v čistotě a pořádku značně přispěla k oblibě tohoto plemene .Pro pastevce byla více ceněná ochota k práci, spolehlivost a elegance byla pouze k prospěchu při ostraze stád. Proto i přes svůj exotický vzhled neustoupili k čistě dekorativní rase a i dnes jsou přes exteriérové klady spíše pracovními psy.
Ve 30.letech se maďarští komondoři objevili i na MVP a byli ceněni v Evropě i Americe. Americký klub psů tuto rasu přijal v r. 1937. 2.světová válka však zabrzdila chov komondorů. Velká část představitelů uhynula a k r.1946 na území Maďarska zůstalo jen několik desítek představitelů této rasy. Velká chovatelská činnost 20.-30.let vyšla vniveč. Naštěstí se našli lidé,kteří byli ochotni začít znovu. Kmotrem komondorů v Maďarsku i na celém světě byl kynolog Jožefa Bukovski. Dlouhé roky se ve svém sídle "Karcagpusztai", které je ve městě Erd, zabýval studiem, selekcí a rozvojem komondorů. Díky němu se tuto rasu nejen podařilo zachránit, ale stal se znovuzakladatelem komondorů nejen pro Maďarsko, ale i uznávaným odborníkem mnohých států světa. Díky němu opět stanuli komondoři na MVP. Mnozí psovodi, milovníci i profesionálové šli v jeho stopách a díky tomu jsou komondoři na vysoké úrovni.

Takoví kynologové jako Jožef Lakatoš, Michal Astaloš, Laco Maďar udělali mnoho pro rozvoj komondorů, ale otcem a kmotrem zůstává Jožef Bukovski. Bohužel 13.1.1994 po MVP v Brně tragicky zahynul při autohavárii.
Výsledky jeho práce nám však zůstaly. Komondoři se rozšířili do Německa, Itálie, Velké Británie, Holandska, Kanady a dalších států světa. V Rusku jsou jedineční exempláři komondorů a k této době čítá jejich počet kolem 200 chovných jedinců. Počet milovníků této rasy však neustále roste a tak zůstanou živou budoucností.

Pracovní využití komondora

29. března 2007 v 18:00 Komondor
Jakýkoliv výcvik staví na přirozených vlastnostech psa a schopnostech jeho nervové soustavy.
Nejdominantnější vlastností psovité šelmy je lovecký - kořistnický pud, bez kterého by se ve volné přírodě neuživila. Každému plemenu je tato vlastnost vrozená, rozdílná je jen její síla, kterou se lidé při šlechtění plemen snažili po dlouhá léta upevnit nebo naopak potlačit. V závislosti na účelu, kterému dané plemeno sloužilo.
Pokud člověk vychoval psa vhodných vlastností k práci, dál usilovně pracoval na jejich rozvoji a tuto cennou vlohu se snažil přenést na potomstvo. Ani exteriér pracovního psa se nevyvíjel náhodně, ale sloužil účelu. Velikost, síla i barva a délka srsti, tvar čelistí a uší, mělo práci usnadňovat. Přestože psi, používaní ke stejnému účelu v určitých oblastech vykazovali stejné znaky, byli stále různorodí. Teprve koncem 19. a na začátku 20. století, se u většiny plemen sepsal standard. Podle kterého se do chovu přísně vybírali typičtí (jednotní) jedinci nesoucí žádané plemenné znaky.
Dnešní povahové vlastnosti komondora vychází ze starých původních linií pasteveckých psů pocházejících z Asie. Komondor byl po dlouhá staletí využíván ke střežení početných stád ovcí, koz, uherského dobytka, ale i koní. Pastevci vyžadovali psa, který zvířata ochrání především v noci před predátory ( v podobě vlků, medvědů, hladových psů, ale i zlodějů ). Cennými vlastnostmi byly u něj přirozená nedůvěřivost vůči všemu cizímu, statečnost při útoku, ale také ohleduplnost vůči svěřeným ovcím. Které nesměl poranit, honit ani plašit. V tomto ohledu musel mít výrazně potlačen lovecký pud. Takoví psi, byli pastevci velmi ceněni neboť hlídali celý jeho majetek. Také vychovávali mladé psy, své nástupce, kteří automaticky kopírovali jejich chování. Z původních maďarských překladů víme, že nevhodná zvířata pastevci ubili. Jen díky této tvrdé selekci se dodnes uchovalo plemeno jedinečných vlastností, které ocení každý hospodář a majitel pozemku.
Pes sportovní:
Doba pomalu mění venkov i smýšlení lidí. Kteří už netouží mít psa jen jako hlídače, ale považují jej za člena rodiny, s nímž chtějí trávit volný čas. Většina populace komondorů, kteří se v současné době podílí na chovu, nehlídá na opuštěných pustách, ale jsou spolehlivými hlídači v moderních zahradách. Ukázalo se, že se dokázali přizpůsobit a svého pána rádi doprovází v přírodě, na túrách, vedle kola (s ohledem na jeho fyzický vývoj v mladém věku) nebo na cvičiště.



Pes obranář:
Přestože jsem s fenou Astiagis Histori Himes (Axou), úspěšně splnila zkoušku z výkonu ZM podle národního zkušebního řádu. Nelze komondora považovat za plemeno, které se vyrovná klasickým služebním psům. Jeho naturel je jiný a vděčí za to práci, pro kterou byl vyšlechtěn. Komondor byl nucen pracovat i rozhodovat se sám. Je to inteligentní a osobité zvíře, které při správném vedení, splní ochotně jakýkoliv povel (pokud ho umí). Nebude jej však mnohokrát opakovat. Výcvik by měl být veden formou hry a trvat jen tak dlouho, dokud psa baví. Nesmírně důležitá je správná motivace. Za podobných okolností je schopen splnit zkoušky Základní ovladatelnosti. Samotnou obranu, považuje komondor za ochranu majitele. Proto v cizím prostředí útočí především v blízkosti majitele a na zákus do ochranného rukávu je třeba jej učit. V opačném případě útočí kdekoli v oblasti horní poloviny těla.
Přesto návštěvu cvičiště všem vřele doporučuji z důvodu socializace, kontaktu s ostatními psy, výchovy, i základního výcviku. Pes takového vzrůstu jako je komondor, by měl být majitelem ovladatelný.


Pes společenský:

Komondor je díky srsti velmi otužilý a dobře snáší letní i zimní extrémní teploty. Na otevřené pustě, byla jeho srst často jedinou ochranou před nepřízní počasí, která ho dokonale izolovala. Dnes je srst obdivovaným a přitažlivým znakem a spolu s vlastnostmi, které komondor chová vůči své rodině (oddanost a rozvážnost) z něho činí výjimečného společenského psa. Někteří majitelé propadli jeho kouzlu natolik, že jej drží v domě přestože mají prostornou zahradu. K cizím lidem i návštěvám však podobné city nechová a opatrnost majitele bývá na místě.

Pes rodinný:
Potencionální zájemci o štěňátko se nás často ptají, jak se komondor chová k dětem. Z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že je to pes mimořádně tolerantní. Díky své velikosti, síle a rozvážné povaze nereaguje hystericky a raději jde stranou, pokud má pozornosti ze strany dětí dost. Důležité je štěňátku ukázat hierarchii a tu stále udržovat. Na druhou stranu bychom děti neměli nechávat bez dohledu a učit je jak se psem zacházet, aby mu neublížili. Respektovat jej při krmení a v době spánku. Při správném vedení, vznikne mezi dítětem a psem nerozlučné pouto. Komondor dokáže být k dětem i přes svou velikost neobyčejně opatrný.


Pes výstavní:
Zdá se, že navždy pominuly doby, kdy pastevci vodili své komondory na výstavy neupravené a se slámou v srsti.
V poslední době se z výstav, které slouží odbornému zhodnocení plemene nezbytnému pro chov, stává show. Především závěrečné soutěže, na které jsou psi pečlivě upravováni a oblečení vystavovatelů vystihuje výjimečnou atmosféru, potěší oko nejednoho diváka. Dospělý komondor s dlouhou srstí a elegantním pohybem bývá pro ostatní plemena velkou konkurencí. Pokud se krásný jedinec probojuje tak daleko, nezřídka se stává vítězem celkovým.

Standard komondora

29. března 2007 v 17:59 Komondor
Původ: Maďarsko

Datum publikace platných originál - standardů: 06. 04. 2000

Zařazení: Pastevecký pes

Klasifikace FCI:

Skupina 1 - Plemena ovčácká a honácká (vyjímaje Švýcarského pasteveckého psa )
Sekce 1 - Ovčáci bez pracovní zkoušky

Krátký historický nástin:

Komondor je odedávna usedlé maďarské pastevecké plemeno asijského původu. Jeho původní předkové následovali, se vší pravděpodobností, chovem dobytka živící se staromaďary až do Karpatské kotliny.

Všeobecný popis:

Komondor je vysoký a silně stavěný pes. Příjemný zevnějšek a důstojné držení těla budí v člověku úctu, eventuelně také i strach. Od přírody není mazlivý. Robustní tělo je pokryto zplstnatělou, huňatou, veskrze hustou a dlouhou srstí. Z pohledu ze strany tvoří tělo od čtverce nepatrně odchylující se, ležící pravoúhelník. Hustě osrstěná hlava vyniká nad tělem. Ocas je nošen svisle, přičemž konec ocasu je nadzdvihnut téměř až k horizontále. Osrstění je barvy slonové kosti.

Důležité proporce:

: Délka těla nepatrně předstihuje kohoutkovou výšku
: Hloubka hrudního koše odpovídá asi z poloviny výšce v kohoutku
: Tlama je o něco kratší než polovina délky hlavy

Chování - charakter:

Komondor je znám svou neochvějnou statečností při hlídání a obraně jemu svěřeného stáda dobytka, jakož i domu svého pána. Útočí naprosto tiše, neohroženě a troufale. Svůj revír považuje za jen sobě patřící a nesnese v něm žádný cizí element. Nedůvěra a podezíravost jsou jeho hlavními znaky chování. Rád leží po celý den tak, aby mohl nerušeně kontrolovat své území. V noci je neustále v pohybu.

Hlava:

: široká, s dobrými proporcemi k tělu
: husté, stínící osrstění hlavy mu nečiní žádné disproporce

Vrchní část hlavy:

Lebka: klenutá,nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuté
Stop: dobře rozvinutý, ne však strmý

Obličejová partie ( lebka ):

Nosní houba: rovná a tupě střižená, černá
Tlama: nesbíhající se do špičky, hřbet nosu rovný.
Pysky: černé, těsně přilehlé k čelistní kosti a chrupu.
Čelist / Zuby: čelist je plně muskulózní, silná a mohutná. Požaduje se pravidelný nůžkový skus a plnochrupost.
Líce: široké a středně dlouhé.
Oči: horizontálně zasazeny,tmavě hnědé. Černá oční víčka přiléhají k oční bulvě.
Uši: na klenuté lebce jsou nasazeny středně vysoko, jsou rovné, jednoznačně svislé a představují V-nebo U- tvar. Nenadzvedávají se ani při zpozornění ani při útoku.

Krk:

Velmi dobře muskulózní. S horizontálou tvoří úhel 35°. V klidu a v situacích, kdy nehrozí žádné nebezpečí, tvoří krk někdy dokonce jen prodloužení hřbetní linie. Je spíše kratší než středně dlouhý. Musí být bez laloku a volného límce.

Tělo:

Vrchní profilová linie: Časti těla, které tvoří vrchní linii jsou široké a bohatě muskulózní.

Kohoutek: dostatečně dlouhý, v předu výrazný

Hřbet: krátký

Bedra: středně dlouhá

Záď: široká, středně dlouhá, lehce pokleslá

Hruď: široká a silně muskulózní. Hrudní koš - středně hluboký, široký, dlouhý.

Břicho: lehce vtažené

Ocas:

Hluboko nasazený, jednoznačně svislý. Konec ocasu vykazuje lehké zakřivení téměř až k horizontále. Měl by dosahovat až k hleznům. Ve stavu rozčílení zvedá pes ocas nanejvýš do výšky linie zad.

Končetiny:

Přední končetiny:

Dlouhé a huňaté osrstění těla znesnadňuje do určité míry posuzování samotných končetin. Přední běhy jsou sloupovité, z pohledu ze předu a ze strany pak rovné, paralelní a kolmé. Široká hruď umožňuje silné, volně se pohybující končetiny, které jsou pevně zakotveny k tělu. Kostní substance je silná a mohutná, klouby pak objemné.

Ramena: lopatky jsou mírně šikmo ležící. Špičky lopatek se nacházejí vertikálně nad nejhlubším bodem hrudi.

Přední tlapa: velká, statná s úzce přilehlými prsty. Bříška mají barvu břidličně šedou, jsou plné a dobře polstrované. Drápy taktéž barvy šedé.

Zadní končetiny:

Tělo je podporováno pozicí zadních končetin. Jako pokračování středně dlouhé zádě jsou žádoucí široké a silně muskulózní končetiny.

Horní stehno: silně muskulózní, objemné

Zadní tlapa: delší než tlapa přední, jinak stejná. Zadní drápy je nutno odstranit.

Pohyb:

Pohybově lehký, volný a přiměřený. Klus je dlouhý a prostorově rozsáhlý.

Kůže:

Pokožka má obsahovat dostatek pigmentu a je barvy břidličně šedé. Je výhodou, když jsou dásně a patra také tmavě zpigmentovány. Jedinci se sníženou pigmentací a pokožkou barvy růžové nejsou žádoucí.

Osrstění:

Srst:

Celé tělo je pokryto dlouhou srstí. Osrstění se skládá z hrubé svrchní srsti a jemnější spodní vlny. Charakter srsti je určován podle vztahu svrchní části ke spodní vlně. Základním požadavkem je srst, mající sklon k zplstnatění. V úvahu také však přichází srst stejně hustě zvlněná v úzké šňůry. Menší chomáče chlupů jsou zplstnatělé méně nebo vůbec ne.

Délka srsti:

- délka srsti je nejdelší na zádi, v bederní krajině a na zadní straně horního stehna (nejméně 20 - 27 cm)
- na hřbetu, po stranách na hrudi a v lopatkové krajině je středně dlouhá (nejméně 15 - 22 cm)
- na lících, obočních obloucích, hlavě, uších, krku a končetinách o něco kratší (10 - 18 cm)
- na pyscích a dole na končetinách je nejkratší (9 - 11 cm)

Není žádoucí ani rozčesaná, ale také ani ne zcela nepěstěná srst.

Barva:

Barva slonové kosti.

Výška a váha:

Výška v kohoutku:

pes - nejméně 70 cm.
fena - nejméně 65 cm.

Váha:

pes - 50 - 60 kg.
fena - 40 - 50 kg.

Poněvadž tato rasa byla odedávna chována k pořád stejnému účelu, vykazuje velmi málo typových chyb a je ve větší míře spíše homogenní.

Vady:

Na každou odchylku z výše uvedených bodů, musí být nahlíženo jako na chybu, jejíž zhodnocení závisí na stupni dané disproporce.

- klešťový skus je vážnou vadou, ale toleruje se

Obzvláště:

- nedostatečná pigmentace na nosní houbě, očích a očních víčkách

- uvolněné oční víčko

- svinutý ocas

Nepřípustné vady:

- uvolněná a chudě osvalená stavba těla
- předkus, podkus, a skus zkřížený
- entropium, ektropium
- vzpřímeně stojící, lehké uši
- krátký ocas (3 cm nad hlezno)
- těžké vady končetin a těžké pohybové vady
- jinak zbarvené osrstění nebo vícebarevná srst
- odchylka od standardem stanovené výšky jedince

U psů musí být prokázána dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku

Popis a vlastnosti komondora

29. března 2007 v 17:57 Komondor
Komondor je maďarské národní plemeno
Od pradávna pomáhá pastevcům hlídat stáda ovcí a hovězího dobytka. Už sám Jan Amos Komenský se zmiňuje ve svých spisech "Komondoroc oerzic a csordát" v překladu " Komondoři střeží stáda hovězího dobytka". Pastevci chovali zvířata, která nejlépe vyhovovala účelu. Bílá barva sloužila k rozeznání v noci od vlků a jiných predátorů. Psi se pohybovali na otevřených pustách, kde byli vystaveni silnému větru, dešti a slunci. Proti těmto nepříznivým povětrnostním podmínkám jsou dokonale přizpůsobení strukturou srsti. Je to dlouhá knotovitá srst nebo chcete-li splstnatělá v provázky či šňůry, nápadně připomíná ovčí rouno. V případě útoku slouží zplstnatělá srst k zachycení a zmírnění účinků zubů protivníka.

Komondor také jako jediné plemeno se v průběhu svého života exteriérově mění díky srsti.
Štěňata se rodí s krátkou zvlněnou srstí, která v průběhu růstu houstne. Kolem sedmého až devátého měsíce začíná plstnatět. Do této doby srst nevyžaduje žádnou péči. Od sedmého měsíce je potřeba srst protrhávat a utvořit plstnatce. Již utvořená protrhaná srst se pouze příležitostně kontroluje a roztrhává od sebe. Což je zanedbatelná péče oproti dlouhosrstým plemenům které se češou několikrát do týdne. Koupání se provádí v teplých větrných dnech, aby srst důkladně
Vlastnosti:
Od štěněte nedůvěřivý, k cizím ostře odmítavý, dominantní vlastností komondora je mimořádná věrnost svému pánovi a místu. Na jemu svěřeném pozemku si najde vyvýšené místo, aby měl přehled a tam většinu dne odpočívá zdánlivě s nezájmem o okolí, ovšem stačí aby se jen někdo přiblížil ke hranici pozemku a komondor varuje hlasitým štěkotem
Doporučení:
Hodí se pouze pro toho kdo dokáže tomuto přírodnímu plemeni poskytnout dostatek prostoru k hlídání či vybytí energie vycházkami. Pro svou nedůvěřivost vyžaduje správnou socializaci a důslednou výchovu zkušených rukou.

Pastevci potřebovali samostatného psa který si s vlky poradí ve dne i v noci. Takový pes musí být ostrý, vytrvalý a odvážný, zkrátka musí mít všechny vlastnosti, které slepou poslušnost přímo vylučují.

Zbarvení a popis kolie

29. března 2007 v 17:15 Kolie
Velikost: kohoutková výška psa je 22 - 24 palce (56 - 61 cm), feny 20 - 22 palce (51 - 56 cm). Zbarvení: sobolově černé a bílé: všechny odstíny od světle zlatavé po sytě mahagonovou nebo sobolí světle slámová nebo krémová je nanejvýš nežádoucí trikolorní: převládá černá se sytě tříslovými znaky na končetinách a na hlavě rezavé zbarvení krycí srsti je vysoce nežádoucí blue merle: převládá čisté stříbřitě modré zbarvení, s černými skvrnami a černým mramorováním vyššího či nižšího stupně. Žádoucí jsou pálené znaky, ale jejich chybění není vadou. Nežádoucí jsou naopak velké černé znaky, břidlicové zbarvení nebo rezavé zbarvení krycí srsti. Bílé znaky: ve větším či menším množství jsou typickým znakem kolie, přičemž žádoucí jsou kolem krku, tzv bílá košilka, končetiny a tlapy, bílý konec ocasu. Lysinka může být na čenichové partii, na lebce nebo na obou těchto partiích. Vzhled: hlava: proporční, při pohledu zpředu a z boku je klínovitá, čistých linií mozkovna je plochá, po stranách se postupně zužuje od uší ke špičce černého nosu, bez vystupujících lícních kostí nebo zašpičatělé čenichové partie. Vrchní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rovnoběžné. Stop je lehce vyznačený. Střed spojnice mezi vnitřním koutkem očí je i středem délky vyvážené hlavy Čenichová partie je zakončena tupě, ale nikdy není hranatá. Dolní čelist je silná, dobře tvarovaná. Nos je vždy černý. Oči: musí mít milý výraz, jsou středně velké, položené poněkud šikmo, tvaru mandle, zbarvené jsou tmavě hnědě, s výjimkou psů v barvě blue merle, kdy je oko často modré nebo modře skvrnité. Výraz je plný inteligence a pozornosti, když pes naslouchá. Uši: malé, posazené na vrcholu hlavy ne příliš blízko u sebe, ale ani příliš po stranách. V klidu jsou drženy vzad, ale při akci se napřímí a jsou neseny polovztyčené tak, že zhruba dvě třetiny ucha jsou vzpřímené a jedna třetina směřuje klopená přirozeně vpřed. Zuby: přiměřeně velké, posazené v silných čelistech, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Krk: svalnatý, mocný, dostatečně dlouhý, dobře klenutý. Tělo: o něco delší, než je výška v kohoutku, hřbet je pevný a lehce se zvedá nad bedra, s dobře klenutými žebry, hlubokým hrudníkem, který je dostatečně široký za lopatkami. Končetiny: hrudní končetiny jsou rovné a svalnaté, v loktech nevytočené ven ani dovnitř, přiměřených, oblých kostí. Pánevní končetiny jsou svalnaté ve stehnech, s dobře skloněnými koleny, hlezna jsou nízká a silná. Tlapy: oválné, s dobrými polštářky, prsty klenuté a uzavřené, na zadních končetinách jsou o něco méně klenuté. Ocas: dlouhý, dosahuje až k hleznům. V klidu je nesený nízko, ale v konci lehce zahnutý. Při rozrušení může být nesen výše, ale nikdy nad hřbet. Srst: přiléhá k tělu, je hustá krycí srst je rovná a na dotyk drsná, podsada je měkká, bohatá. Hříva a límec jsou velmi bohaté, obličejová partie je hladká, uši jsou hladké na koncích, ale více osrstěné k základně, dobře osrstěné jsou hrudní končetiny, pánevní zejména nad hlezny, ale hladce pod nimi, na ocase je srst bohatá.

Popis, původ...

29. března 2007 v 17:12 Kolie

Kolie dlouhosrstá je silný a živý pes, oddaný a věrný, vhodný k dětem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Collie Rough, Scotch Collie
PŮVOD:
I když se domníváme, že plemeno je skotské, bylo před 400 lety dovezeno do Skotska ze Španělska. Pojmenování plemene pochází od skotské ovce (colley), jejichž stáda ochraňovalo. Na formování plemene se pravděpodobně podíleli irští setři a psovití chrti. Mimo všeobecně známé dlouhosrsté kolie existuje i krátkosrstý druh, který se odlišuje krátkou, drsnou a hrubou srstí.
POPIS:
Je plemeno služebních psů. Druhé označení je skotský ovčácký pes. Je to ideál krásy. Fyzická stavba je založena na fyzické síle a aktivitě, bez nemotornosti a jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo je vzhledem k výšce v kohoutku poněkud delšího rozměru, záda jsou silná, žebra zaoblená, hrudní část je hluboká a za lopatkami vcelku široká. Lokty směřují vždy dozadu, nikdy dovnitř ani ven. Kosti jsou kulaté a vcelku pevné. Hlava je dlouhá, úzká, suchá, klínovitého tvaru. Čenich nosu je u všech zbarvení černý. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, ze 2/3 od základu stojaté, jejich konce spuštěné. Krk je dlouhý, bez známek zatížení. Hrudník je hluboký. Břicho vtažené. Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fenka má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
V rozmezí 20 až 30 kg.
SRST:
Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Díky husté dlouhé srsti dobře překonává nepohodu počasí. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
CHARAKTER:
Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný, lehce se cvičící. Kolie je silný a živý pes. Je velice oblíbená, o čemž svědčí i mnohodílný americký seriálový film "Lessie" (i když v roli skotského ovčáckého psa zde vystupoval pes s přezdívkou Leddi).
PÉČE:
Nepotřebuje velkou péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CD
ČÍSLO STANDARDU:
156 / 24.07.1987 (Great Britain)


Historie kolie

29. března 2007 v 17:07 Kolie
O historii collií toho bylo napsáno mnoho a zajímavě v odborných publikacích od předních chovatelů, které vám tímto doporučuji. O colliích se v krátkosti dá říct, že jako pastevecké plemeno se po staletích chovalo ve Skotsku. Na výsluní výstav se první collie dostali v polovině 19. století za vlády královny Alžběty, která si je velmi oblíbila a přivezla je do Balmoralu v Anglii. Z této doby se datují první záznamy v plemenné knize a na jejím začátku stojí zlatý pes Old Cockie a trikolorní Trefoil, jejichž potomci se stali zakladateli dnešních linií collií. Něžná krása spojena s bystrostí, učenlivostí a přirozenou elegancí ji předurčila jako oblíbeného společenského psa. Hustá dlouhá srst, chránící před vlivy počasí ji dodala eleganci a přes svoji krásu je téměř nenáročná na údržbu. Collie se dokáže velmi dobře přizpůsobit svým majitelům ať temperamentu mládeže, nebo klidu starších. Přesto si dodnes zachovala vlastnosti pasteveckého psa. Má výborné uplatnění v soutěžích agility, pasteveckých a ve výcviku. Život s collií vám daruje mnoho krásných chvil a oddaného přítele na celý život.

Standard kolie dlouhosrsté

29. března 2007 v 16:55 Kolie
Standart plemene - Collie dlouhosrstá FCI 156
Země původu - Velká Británie
Klasifikace FCI skupina 1 ovčácká a pastevecká plemena

Celkový vzhled - velmi krásný pes s jemnými způsoby, inteligentní a něžný,temperamentní s vyrovnanou povahou. Soulad tělesných proporcí , bezvadná tělesná stavba s elegantním pohybem.
Hojností srsti,límec s pěkným tvarem hlavy a nezaměnitelným sladkým výrazem tvoří.celkový vzhled collie.

Charakteristika -
Hlava a lebka - lebka má být plochá,průměrně široká mezi ušima s, postupným zužováním k očím, šíře lebky závislá na kombinované délce lebky k čenichu, celek má být posuzován s ohledem na psa.
Čenich postupuje v pokud možno nepřerušené linii směrem k nosu a nesmí vykazovat měkkost a být příliš slabý nebo volný. Pod obočím má být slabý a patrný , ale ne příliš výrazný stop, který tvoří most od nosní linie lehce pod povrchovou linii lebky. Ať má pes jakoukoli barvu , nos musí být černý.

Oči - jsou velmi důležitým rysem a dávají psu výraz. Mají být ve středu délky hlavy, posazené poněkud šikmo, mandlového tvaru a tmavohnědé barvy s vyjímkou modré kolie, kde jsou oči- jedno nebo obě modro-bílé nebo barvy čínského porcelánu.Výraz plný inteligence s živým, bystrým pohledem při naslouchání.

Uši - mají být malé a přiměřeně široké u kořene, umístěné nepříliš sevřeně na vrchu lebky, ani ne přiliž do strany.V klidu mají být zpravidla položené dozadu, ale ve střehu mají směřovat kupředu a být polovztyčené se špičkami lehce sklopenými.

Tlama -zuby mají být dobrých rozměrů,nůžkového skusu s dolními řezáky správně sevřenými za horními řezáky.Velmi malá mezera není považována za vážnou vadu.

Šíje - má být svalnatá,´mohutná, správné délky, poněkud klenutá.

Přední část - plece mají být šikmé, přední nohy rovné a svalnaté, se správným poměrem kostí, nesmí být vybočené v loktech dovnitř ani ven. Přední nohy trochu masité,se spěnkami vykazujícími pružnost bez měkkosti.

Tělo - má být dost dlouhé, s dobře rostlými žebry, hrudník hluboký,správně umístěný pod lopatkami.

Zadní část - bedra lehce klenuta a mohutná. Zadní nohy mají být svalnaté a sevřené.zadní tlapky méně klenuté hlezna dobře spuštěna a mohutná.

Prut - má být přiměřeně dlouhý , nošený svisle s lehce zahnutým koncem, když je pes v klidu. Když je pes vzrušen má být vesele nesen, nikoliv však nad hřbetem.

Srst - má být hustá, vrchní srst drsná při doteku, vnitřní měkká a velmi uzavřená, tak aby ponejvíce zakrývala kůži. Hlava a límec mají být velmi bohatě osrstěné, maska nebo obličej hladká a také uši na špičkách, ale u kořene opět osrstěné. Přední nohy dobře osrstěné, stejně tak zadní nohy nad hlezny, ale pod hlezny hladké, přestože všechny bohatě osrstěné collie jsou na zadních nohách náchylné k růstu delší srsti. Srst na prutu velmi bohatá.

Barva - je v těchto variacích :zlatá s bílými znaky v různé škále odstín..Trikolórní černá s tříslově zbarvenými znaky a bílými stejně jako u zlaté collie na límci, spodní části těla a nohou,na špičce ocasu případně na hlavě. Blue-merle /modrá/je barva holubičí šedi, která má být poseta jasně ohraničenými drobnými černými skvrnami tříslově hnědými a bílími znaky stejně jak u zlaté a trikolórní collie. Znaky jsou nepodstatné, ale jsou-li ostatní body stejné dává se přednost jedincům s napohled pěknými znaky.

Váha psi:20 - 29kg , feny : 18 - 25 kg

Velikost psi : 56 - 61 cm , feny : 51 - 56 cm

Vady - délka hlavy očividně odchylná od rozměrů těla a hlava typu barzoj musí být co nejpřísněji zavržena.Měkký čenich, přehnaná tlama /tlamatost/. Neušlechtilé nebo angreštově zbarvené oči jsou nežádoucí. Klenutá lebka, vysoký vrchol v zátylku, vyčnívající nebo málo plné líce, římský nos. Tělo ze stran ploché, krátké, nebo nízké a těžké. Měkké dlouhé spěnky, vybočené lokty, křivé lokty. Sbíhavá hlezna/kravský postoj/, srmá hlezna. Velké otevřené, ploché nebo zaječí tlapky, tlapky vytočené ven nebo dovnitř. Prut krátký nebo nošený nad hřbetem, nebo zahnutý do stran. Měkká, hedvábná nebo zvlněná srst, nedostatečná spodní srst /podsada/.

Chov, úprava srsti, dědičná onemocnění

29. března 2007 v 16:21 Kokršpaněl
Úprava srsti a péče o zdraví

Každé dlouhosrsté plemeno vyžaduje zvýšenou péči o exteriér. Pravidelná péče se skládá z pročesávání srsti nejlépe vhodným kovovým hřebenem a různými drátěnými kartáči, které jsou na trhu k dostání v dostatečném množství. Důležité je i následné kartáčování měkkým kartáčem, aby se docílilo lesku. Při každém česání by se měl používat vhodný sprej (nejlépe rozčesávací), aby se chlupy příliš neničily. Plstnatou srst je vhodné vyčesat hřebenem s otočnými zuby.

Před každou výstavou se pes ostříhá do požadovaného střihu a vykoupe se za použití vhodného šamponu a kondicionéru, který je velmi důležitý. Po něm se srst lépe rozčesává, při fénování se tolik nevysušuje, zbaví srst statické elektřiny a dodá jí lesk.

Na výstavách se používá mnoho další kosmetiky pro požadovaný výsledek. Jsou to například spreje pro zvětšení objemu srsti, antistatický sprej, sprej pro lesk srsti, vyrovnávací gely a mnoho jiných prostředků. Pro každého psa je to však individuální, protože záleží na struktuře a kvalitě srsti
Péče o srst ale zahrnuje mnoho dalších činností a tento odstavec je jen stručný výpis. Na trhu je velké množství výrobků různých značek, kvality a s různými účinky. Péče o srst amerického kokra není příliš náročná, pokud ho pravidelně udržujete. Avšak náročnost z hlediska času je větší a nemohu říci, že by to nebyla dřina. Ale opravdu to stojí za to, protože odměnou vašeho snažení bude krásný pes s krásnou srstí.
Nesmíme zapomenout i na jiné činnosti, než je jen česání. Zvýšená pozornost se musí dávat na oči a uši. Při příchodu z prašného prostředí je vhodné psíkovi nakapat do očí příslušné kapky (např. Opthal nebo borovou vodu). Z očí se tak vyplaví nečistoty a nejsou tak podrážděny. Pravidelná péče o uši by se také měla stát samozřejmostí. Kvůli hustě osrstěným a těžkým uším, trpí kokři často na nepříjemné záněty zvukovodu. Prevencí je kapání ušních kapek, které jsou k dostání ve velkém množství a sortimentu. V letních měsících musíme dávat velký pozor na osiny a různé traviny. Mohou se dostat do srsti, mezi tlapky, ale i do uší, kde se zapíchnou do kůže. Pokud si toho majitel nevšimne, mohou nastat vážné zdravotní problémy (např. zhnisání), které se mnohdy musí léčit operativně.
Dědičná onemocnění

K častým dědičným chorobám amerických kokršpanělů patří onemocnění očí, uší a kůže. Chovatelé a majitelé kokrů se mohou setkat s řadou dědičných onemocnění z nichž za nejčastější lze považovat: dědičný šedý zákal, častější je i zelený zákal a různá alergická onemocnění.



Chov
K uchovnění amerického kokršpaněla stačí pouze výstavní ocenění bez loveckých zkoušek. Podmínkou je fyzický věk 15 měsíců, musí mít pravidelný nůžkový skus a veterinární atest na vyšetření očního pozadí. Fena může být nakryta nejdříve v 18 měsících života. Kříží se vícebarevní s vícebarevnými a černí s černými nebo ostatními jednobarevnými a opačně.
Od roku 1996 mají američtí kokršpanělé svůj samostatný American Cocker Club pod zkratkou ACC. Klub pravidelně vydává klubový zpravodaj, svolává schůze a pořádá klubové a speciální výstavy.

Srst- barv a znaky pálení

29. března 2007 v 16:20 Kokršpaněl
Barva srsti
Černí
Jednobarevní černí včetně černých s pálením. Černá má být jako uhel - hnědé nebo játrové odstíny jsou nežádoucí. Trochu bílé na hrudi nebo na hrdle je přípustné, bílá na každém jiném místě se má diskvalifikovat.
Ostatní jednobarevní kromě černých (ASCOB)
Ostatní jednobarevní kromě černých, kteří mají barvu od nejsvětlejší krémové po nejtemnější červenou, včetně hnědých a hnědých s pálením. Barva má mít jednotný tón, přípustný je světlejší odstín dlouhé srsti. Trochu bílé na hrudi nebo na hrdle je přípustné, bílá na každém jiném místě se má diskvalifikovat.
Vícebarevní
Dvě nebo více jasných zřetelně od sebe ohraničených barev, z nichž jedna musí být bílá. Černobílí, červenobílí, hnědobílí a bělouši, včetně všech těchto barevných kombinací s pálením. Je žádoucí, aby znaky pálení byly na stejných místech jako u černých a ostatních jednobarevných s pálením. 90% nebo více jedné základní barvy se má diskvalifikovat.
Znaky pálení
Barva pálení může být od nejsvětlejší krémové po nejtmavší červenou, znaky mají tvořit 10% nebo méně barvy příslušného kokršpaněla. Znaky pálení u černých a ostatních jednobarevných se mají nacházet na následujících místech:
  • zřetelný bod nad každým okem
  • po stranách čenichu
  • na všech tlapách a části nohou
  • na vnitřní straně uší
  • pod ocasem
  • na hrudi libovolně
Znaky pálení, které nejsou zřetelně viditelné nebo jsou nedostatečně výrazné, je třeba penalizovat. Pálení na čenichu, které se rozšiřuje tak, až se spojuje, má být rovněž penalizováno. Chybění znaku pálení u černých a ostatních jednobarevných na některém specifickém místě se má diskvalifikovat.

Povaha, výcvik, charakteristika+rozdíl mezi americkým a anglickým kokrem

29. března 2007 v 16:17 Kokršpaněl
Povaha a výcvik
Americký kokršpaněl je velmi inteligentní, snadno se učící pes (obzvláště v učení lumpáren). Jsou považováni za jemné a mírné plemeno bez přílišné agresivity vůči jiným psům a mají velmi přátelský vztah k lidem. Jsou to psi učenliví, temperamentní, vynalézaví a s výbornou pamětí. Ještě nikdy jsem u mojí fenky nezažila, že by nemohla najít kostičku nebo hračku, kterou před pár hodinami někde odložila. Při výcviku se povely učila neuvěřitelně rychle a povel "dej pac" se naučila během pár minut. Okamžitě to použila při žebrání nějaké dobroty nebo jídla.
Jsou velice aktivní, zvláště tehdy, je-li cvičení nebo činnost, kterou dělají, pro ně zajímavá. Pokud jejich snažení a dobře odvedenou práci odměníte pamlskem, můžete si být jisti, že se jejich aktivita mnohonásobně zvýší a pes se tak povel rychleji a snáze naučí. Je také velkým pomocníkem na výstavách. Psík si tak všímá jen vás, lépe se soustředí a lépe se pohybuje.

Charakteristika

Americký kokršpaněl je nejmenším zástupcem skupiny loveckých španělů. Má silnou kompaktní stavbu těla a ušlechtile utvářenou hlavu.
Celkově je to zcela vyrovnaný pes ideální velikosti. Stojí pevně vzpřímen na hrudních končetinách, linie hřbetu lehce klesá k silným, přiměřeně osvaleným pánevním končetinám.
Především musí být přirozený a veselý, celkově vyvážený a při pohybu musí vykazovat velkou chuť k práci. Je schopný značné rychlosti spolu s velkou vytrvalostí.
Je to pes, který se rád pohybuje a má sportovní založení. Mnozí vynikají v agility. Velmi rádi aportují vše od míčků až po klacíky a tuto činnost vydrží dělat vytrvale a bez přestávky. Milují vodu a jsou schopni se vykoupat v sebemenší louži. Američtí kokři jsou ohromní jedlíci a největší pochvalou je pro ně pamlsek. Majitel však musí dávat velký pozor, aby jeho psík brzy nebyl jako kulička, protože kokři mají velký sklon k tloustnutí a to hlavně u fen.
Rozdíl mezi americkým a anglickým kokršpanělem
Americký se od anglického liší hlavně o něco menší výškou, kratším hřbetem a vyšším nasazením ocasu. Má velmi výrazný stop, kratší mordu a hlava je celkově klenutější. Jeho srst je výrazně bohatší a delší.Plachost a přílišná bázlivost patří mezi nežádoucí povahové vlastnosti. Výjimkou jsou malá štěňátka, která po odchodu od chovatele reagují s přehnanou opatrností na cizí prostředí a předměty

Historie kokršpaněla

29. března 2007 v 16:15 Kokršpaněl
Americký kokršpaněl byl vyšlechtěn z anglického kokršpaněla, který byl do USA dovezen koncem minulého století z chovné stanice Jamese Farrowa z Anglie.

Ve 30.letech minulého století došlo v Americe k rozdělení chovaných kokrůna dva typy. Část chovatelů prosadila "New Look" (Nový vzhled) a stanovila jiné parametry pro vzhled rasy. Americký Kennel Club uznal v roce 1946 nový typ kokra, a tak vznikla dvě samostatná plemena. Americký kokršpaněl tímto rozmnožil nepříliš početnou skupinu národních plemen USA. Nové plemeno vzbudilo tak velký zájem, že americký kokršpaněl patří v zemi původu k nejrozšířenějším plemenům.

Americký kokr byl původně údajně používán k lovu, stejně jako jeho předci - angličtí kokršpanělé. Ale kvůli své dlouhé srsti původní záměr brzy ustoupil jinému, hlavně společenskému uplatnění.

Vysoký stupeň prošlechtění byl dosažen úzce příbuzenskou plemenitbou. Zakladateli linií se stali špičkoví jedinci a jejich nejlepší potomci.

K nám byl americký kokršpaněl dovezen v roce 1976 dovozem ze SRN. Díky svému elegantnímu exteriéru začal velmi rychle konkurovat anglickému kokrovi.

Byly také dělány pokusy s jeho loveckým využitím v myslivosti, ale kromě několika složených zkoušek nenašel uplatnění. Uznejte sami - který myslivec by po návratu z lesa trávil hodiny vyčesáváním psa a úpravou zevnějšku do původní podoby?

Standard kokršpaněla

29. března 2007 v 16:08 Kokršpaněl
Všeobecný vzhled: Veselý, pevný, silný, odvážný, vvážený, kompaktní; výška v kohoutku by měla přibližně odpovídat délce od kohoutku ke kořeni ocasu.
Charakteristika: Veselé povahy, se stáe se pohybujícím ocasem, zvláště při sledování pachové stopy.
Povaha: Plný života a energie, nebojácný, něžný, milující.
Hlava a lebka: Čtvercová morda s výrazným stopem uprostřed vzdálenosti mezi špičkou nosu a týlním hrbolem. Dobře vyvinutá lebka, jasně tvarovaná, ani příliš jemná, ani příliš hrubá. Lícní kosti nevystupují. Čenich přiměrěně šroký pro stopování.
Uši: Zavěšené, nasazené na úrovni očí. Jemná kůže, dosahující ke špičce nosu. Porostlé hustou, přiléhavou hedvábnou srstí.
Oči: Plné, nvystouplé. Tmavě hnědé, či hnědé, nikdy světlé, s inteligentním, jemným výrazem, ale široce otevřené, jasné a veselé, víčka pevně obepínající oko.
Tlama: silné čelisti s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tzn. zuby horní čelisti lehce přesahují přes zuby dolní čelisti a sedí kolmo v čelistech.
Krk: Úměrně dlouhý, svalnatý. Elegantně osazený do ramen. suchý.
Hrudní končetiny: Šikmé, suše osvalené lopatky. Nohy s pevnými kostmi, ne příliš krátké, rovné, přiměřeně dlouhé pro dokonalý pohyb.
Trup: Silný, kompaktní. Hrudník dobře vyvinutý, hluboký. Předhrudí dobře vyvinuté. Žebra dostatečně klenutá. Bedra krátká, široká a pevná, k nasazení ocasu jemně se svažující.
Pánevní končetiny: Široké, pěkně zaoblené, silně osvalené, s pevnými kostmi. V kolenou správně zaúhlené, krátké pod hleznem.
Tlapky: Pevné, se silnými polštářky, tzv. kočičí.
Ocas: Nasazený poněkud níže, pod linií hřbetu. Při pohybu se vesele pohybuje a nikdy nesmí být nesen nahoru. Bývá kupírován na správnou délku tak, aby nepřekážel při stále veselém pohybu při práci.
Krok a pohyb: Bezvadný ve všech chodech, se silnou akcí pánevních končetin.
Osrstění: přilehlá, hedvábná, nikdy zvlněná nebo hrubá, nepříliš hustá a nikdy zkadeřená srst. Dobře osrstěné hrudní končetiny, trup a pánevní končetiny až po patní kloub.
Zbarvení: Nejrůznější. U jednobarevných není povolena vílá, a vyjímkou skvrny na hrudi.
Velikost: Výška psa asi 39 až 41 cm, feny 38 až 39. Hmotnost přibližně 12,75-14,5kg.
Vady: Jakákoli odchylka od výše uvedených bodů je považovánsá za vadu, závažnost dané vady by měla být posuzována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.
Poznámka: Samci by měli mít dvě zřetelně normální varlata, zcela sestouplá v šourku.

Původ kokršpaněla

29. března 2007 v 16:07 Kokršpaněl
Když Kartangiňané přistáli během jedné ze svých plaveb po Středozemí ve Španělsku, spatřili vojáci velký počet králíků a křičeli "Span, span!"(span byl výraz pro králíka). Tak byla zeměnazvána Hispánie (naboli země králíků) a psi, kteří byli používání k lovu králíků byli nazýváni španělé.
Jiná teorie hovoří o tom, že keltové s sebou při osídlování Britských ostrovů přivezli psi s převislýma ušima. Obvykle se jim říkalo "ptačí psi", protože se používali především k lovu ptáků. Navětřili je na dlouhou vzálenost a pak se k nim pomalu přibližovali. V určité vzdálenosti se zastavili a čekali - z opačné strany se přiblížili lovci se sítěmi a ptáky do nich nahnali. Druhý typ "ptačích psů" byl menší, ideálně uzpůsobený k tomu, aby sledoval stopu v zarostlém terénu a zvěř vyháněl. Lovci všem těmto "ptačím psům" říkali spaniels (španělé), pravděpodobně podle jejich původní domoviny.
Jméno "spaniel" se poprvé objevilo roku 948, kdy se o těchto loveckých psech zmínil waleský král Howell. Španělé se stávali stále oblíbenější. To potvrzují i zmínky anglického spisovatele Geoffreyho Chaucera v Canterburských povídkách ("jako španěl na něj vyštěkla") a také zmínka Williama Shakespeara ve Snu noci Svatojánské (r.1549).
Za doby Jindřicha VIII. byli španělé používáni k tomu, aby náháněli ptáky k lovcům, kteří stáli připraveni s roztaženými sítěmi tak, aby se pes i pták chytili pod sítí.
Od roku 1697 se používalo pro dlouhonohé hledající španěly označení "sitters", nebo "sitting spaniels" (předci anglických dlouhosrstých ohařů) a krátkonohým zůstalo označení "spaniels". Byly mezi nimi rozdíly ve zbarvení a velikosti a postupem času vznikala jednotlivá plemena. Bezpochyby nejoblíbenějším z nich se stal cockerspaniel. Je lépe uspůsobený k lovu v podrostu a k lovu sluk. Z toho můžeme usuzovat, že jméno cockerspaniel bylo odvozeno od slova woodcock (sluka lesní), nebo od slova cockpheasant (bažantí kohout).
Trvalo až do roku 1900, než se typ kokršpaněla postupně ustálil, v roce 1902 byl vytvořen a schválen první standard, který s malými změnami platí až dodnes.

Knírač střední-vzhled

28. března 2007 v 20:00 Knírač
Vzhled
Střední knírač je středně velký pes, stavba těla je kvadratická, to znamená, že výška v kohoutku zhruba odpovídá délce těla. Fena může být v trupu mírně delší. Zvíře je podsadité, houževnaté, dobře osvalené, ne štíhlé nebo naopak těžkopádné. Hlava se silnými čelistmi je nápadná mohutným vousem, u vynikajících kníračů dosahujícím až k úrovni prsou, a dlouhým obočím zakrývajícím oči. Nosní houba je poměrně velká, černá. Oči kulaté, mají být co nejtmavší. Uši je u nás zakázáno kupírovat, pak jsou klopené, trojúhelníkovité, špičkami přilehlé k lícím. Krátký, rovný, silný krk, hrudník má dosahovat až k loktům. Břicho je mírně vtažené, záda se lehce svažují k ocasu, mají být rovná. Ocas se většinou kupíruje na dva či tři články, někteří majitelé ho nechávají dlouhý; pak může dosahovat značné délky nebo se dokonce zakrucuje. Prsty jsou krátké, tlapka kočičí, uzavřená, drápy tvrdé, čistě černé.
Srst knírače je hrubá, hustá, drátovitá, s hustou podsadou a dobře přiléhajícími pesíky, pouze na nohách může být jemnější. U středních kníračů je barvy pepř a sůl nebo černá. Je žádoucí, aby zbarvení bylo bez barevných příměsí. Černý knírač má být leskle černý, často se vyskytne načervenlé zbarvení vousu a obočí, které je na závadu. Tento nadbytek pigmentu není pro knírače typický, černí knírači mají více zdravotních problémů. Barva pepř a sůl patří k nejpůvodnějším zbarvením psů, je typická pro vlky, tzv. aguti-zbarvení. Dojem pepře a soli vzniká pravidelným střídáním pigmentované a nepigmentované části chlupu, který pak vypadá jako dikobrazí osten. Žádoucí je co nejhomogennější rozložení, ale většina psů má po těle rozložena tmavší a světlejší místa, např. tmavší masku a světlejší bradku, která dává psovi žádoucí neohrožený výraz.

Knírač střední-Historie, povaha a péče

28. března 2007 v 19:59 Knírač

Původ a historie

Střední knírači patří mezi stará plemena psů. Víme, že plemeno je původem z Německa, kde se postupně vyvinulo z hrubosrstých pinčů střední velikosti. Už na středověkých obrazech a rytinách nacházíme vousaté a štětinaté psy, kteří by mohli patřit k předkům kníračů. Tito psi hlídali statky, doprovázeli formany a chytali ve stájích krysy a velké myši, proto získali někde stále užívané jméno stájový pinč. První počátek cíleného chovu vidíme na konci 19. století. Tehdy samozřejmě knírači vypadali jinak než dnes. Na kníračích se mimo jiné hodnotila hebká srst, jiní zase upřednostňovali dlouhou teriéří hlavu. V novodobé historii se střední knírači používali jako služební psi, hlídači a prostě jako společníci. Postupem času se cílenou miniaturizací vyvinuli malí knírači, kteří jsou stejně jako Velký knírač samostatným plemenem.
Povaha
Střední knírači jsou nebojácní, velmi temperamentní psi s osobností. Vynikají značnou inteligencí a lze je výborně vycvičit jako psy služební, lavinové, asistenční a obranáře. Knírači ovšem bývají dosti tvrdohlaví a celý život nepřestanou soupeřit o vůdčí místo ve smečce (v rodině), proto je vhodné, aby jejich majitel měl již nějaké kynologické zkušenosti a dokázal nesmlouvavě svému knírači vymezit hranice, za které pes nesmí, aby se z normálně poslušného zvířete nestal nezvladatelný domácí tyran, kdy se stává z běžného česání nebo veterinární péče "rodeo". Správně vedený knírač bude celý život veselým, hravým zvířetem, které majitele poslechne i na pouhý pohled a miluje svou rodinu až za hrob. Mnoho kníračů si rádo hraje s dětmi, přesto je do rodiny s malými dětmi vhodnější doporučit jiná plemena
Péče
Péče o knírače není nijak zvlášť náročná. Pes se cítí dobře v bytě i na zahradě a není pro něj třeba vymýšlet zvláštní zábavu jako pro chrty, ani nebude shánět do houfu děti či slepice jako pastevecká plemena. Knírač je nadšen z běžných procházek s majitelem, pokud je mu dána volnost, aby mohl uspokojit svou zvědavost a touhu po kontaktu s jinými psy. Pro tyto psy je vhodná např. soutěž agility. Ovšem jako teritoriální pes bude ohlašovat bouřlivým štěkotem každého kolemjdoucího a občas může podlehnout svému původu a bude se snažit pochytat všechny myši v okolí, přičemž do svých aktivit zahrne vše od velikosti pavouka do velikosti kočky. Knírač se pravidelně češe a po každém krmení by mu měl být umyt a pročesán vous. Samotného psa není třeba koupat, pokud není vyloženě špinavý, pak ovšem stačí opláchnout ho čistou vodou. Pokud pes rád plave, není třeba mu v tom bránit. Knírači se několikrát ročně trimují a pokud si to majitel přeje, může nechat knírače v létě ostříhat. Úpravu na výstavy je pro začínající chovatele jednodušší nechat na zkušenějších nebo na specializovaných salónech. Úprava kníračů v Evropě a USA se trochu liší

Knírač velký-původ, popis.....

28. března 2007 v 19:56 Knírač

Velký knírač se používá pro lov nebo jako odvážný a spolehlivý služební pes.

ANGLICKÝ NÁZEV:
něm. Riesenschnauzer, angl. Giant Schnauzer
a). Knírač velký černý - Reisenschnauzer Schwarz,
b). Knírač velký pepř a sůl - Reisenschnauzer Pfeffersalz.
PŮVOD:
Plemeno, známé od středověku, bylo vyšlechtěno v Německu. Tito drsnosrští pastevečtí psi různých forem se vyskytovali po celé Evropě. Předpokládá se, že předkem velkého knírače byl velký drsnosrstý pinč, rozšířený v oblasti Mnichova. Drsnosrstý knírač byl také nazýván ruský nebo medvědí knírač (původ z ruských plemen není prokázán). Konečnou podobu plemeno dostalo plánovitým křížením s drobnějšími formami kníračů. Poprvé bylo představeno na mnichovské výstavě v roce 1909. Roku 1925 bylo začleněno do skupiny pracovních psů.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů. Velký knírač je největší formou knírače (střední knírač je mittelschnauzer a malý je zwergschnauzer). Pes silné konstituce, téměř hranatého tvaru. Hlava je masivní, pravoúhlého tvaru. Přechod od čela k čenichu je povlovný. Čenich je mohutný, oblý, nos černý. Uši vysoko nasazené (často se kupírují). Krk suchý, svalnatý, vysoko vzpřímený. Hrudník mohutný, oválného tvaru. Hřbet rovný, bedra krátká, záď lehce klesá. Ocas je nesený vzhůru. Tlapy jsou krátké, oblé, sevřené.
VÝŠKA:
Kohoutková výška
psů 65-70 cm (ideal 68,5 cm),
fen 60-65 cm (ideal 63,5 cm).
VÁHA:
32-35 kg
SRST:
Srst hrubá, drátovitá. Na čenichu je výrazný knír, vousy a husté obočí. Zbarvení: jednobarevné černé nebo "pepř a sůl".
CHARAKTER:
Velký knírač se používá pro lov nebo jako odvážný a spolehlivý služební pes. K cizím lidem má ostražitý a nedůvěřivý vztah. Snadno se podrobuje výcviku, je aktivní a poslušný. Je mu vlastní hravost, vždy se shodne s dětmi.
PÉČE:
Vyžaduje velkou fyzickou zátěž a dlouhé procházky. Srst je potřeba denně čistit drátěným kartáčem, rozčesávat vousy a obočí a dvakrát ročně trimovat.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní,
Sekce 1 - Pinčové a knírači bez zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KS
ČÍSLO STANDARTU:
181 / 21.11.1964 (Německo)


Knírač střední-původ, popis....

28. března 2007 v 19:54 Knírač

Knírač střední je energický živý pes, bdělý a ostražitý hlídač.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Schnauzer
a). Knírač střední černý - Schnauzer Schwarz,
b). Knírač střední pepř a sůl - Schnauzer Pfeffersalz.
PŮVOD:
Předci šnauzera jsou malí nevzhlední drsnosrstí psi, připomínající pinče. Plemeno pochází ze středověku z Německa, o čemž svědčí mnohočetná vyobrazení těchto psů na obrázcích i plátnech z 15.století. V této době byli šnauzerové obyčejní psi: chránili chlévy, pásli a střežili výběhy skotů, doprovázeli cestovatele a povozy kupců. Doma lovily hlodavce a krysy a v lese honili lasice a jinou zvěř.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Druhé označení se užívá - standardní, neboli střední šnauzer.
Na utváření plemene se přičinili černí němečtí pudlové, šedí volšpicové a hrubosrstí pinčové.
Střední knírač je pes kvadratické formy, není přiliš velký. Hlava je obdélníkového tvaru, delší. Převislé křovinaté obočí a štětinaté vousy dávají psovi zlostný výraz, ale není tomu tak. Tlapy krátké, okrouhlé, prsty sevřené do chomáče. Ocas vysoko posazený.
VÝŠKA:
V kohoutku 45-50 cm.
VÁHA:
14,5-15,5 kg
SRST:
Srst drsná. Zbarvení nejčastěji "pepř a sůl" nebo černé.
CHARAKTER:
Šnauzer je energický živý pes, bdělý a ostražitý hlídač. Nedůvěřivě se chová k cizím lidem, vždy připravený. Šikovný pes, avšak vzdorovitý a výbušný. Přistupujeme-li k chovu v městském prostředí, nejsou potřebné fyzické zátěže.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči, kromě výše uvedeného.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 1 - Pinčové a knírači bez zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KS
ČÍSLO STANDARTU:
182 / 14.11.1981 (Německo)