"Muluji svého psa stejně, jako miluji tebe.Ale zatímco ty můžeš odejít, on se mnou zůstane."
Cat Stevens

Únor 2007

Z knihy o boxerech

22. února 2007 v 12:54 Německý boxer
Z knihy
Výška: pes 57-63 cm, fena 53-59 cm
Hmotnost: pes 30 kg, fena 25 kg
Zbarvení: žluté nebo žíhané, žádoucí černá maska, bílé znaky možné
Boxer byl vyšlechtěn v 19. století z původních býkohryzů a medvědohryzů jako bojový pes. V roce 1896 založili přátelé tohoto plemene německý Boxer-klub. Tehdy ještě sdružoval psy rozdílné velikosti, postavy i povahy trvalo dlouho, než byl vyšlechtěn dnešní milý, ostražitý a všestraný boxer. Jeho krátká, tvrdá, hladká srst je přiléhavá a nejčastěji má různé odstíny plavé barvy. Mnozí boxeři jsou tmavě žíhaní. Bílé znaky jsou povoleny, pokud působí esteticky, kladem je i černá obličejovámaska výrazně se odrážející od základní barvy. Boxer je nejen všestraný služební a obranářský pes, ale také bvynikající průvodce, společník dětí při hře a hlídač. Hodí se dokonce doměstského bytu, třebaže musí mít dostatečný výběh. Díky své vysoké inteligenci snadno absolvuje obranářský výcvik. Nezbytné je ovšem důsledné vedení, protože boxer je velmi temperamentní a rád se zaplete do pouličních rvaček. Důležitá je především hlava, která musí být přiměřená tělu, příliž těžké či drobné jsou vadou. Oči mají být tmavé, bystré a inteligentní.

Vady boxerů

22. února 2007 v 12:36 Německý boxer
VADY:

Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
CHOVÁNÍ A POVAHA: agresivita, zlá povaha, záludnost, nespolehlivost, nedostatek temperamentu, zbabělost.
HLAVA: nedostatek v ušlechtilosti a výrazu, zasmušilý výraz, hlava podobná pinčovi nebo buldoku, slintavost, ukazování zubů nebo jazyka, příliš špičatá nebo lehká tlama, spadající hřbet nosu, játrový nebo šedý nos, světlá nosní houba, takzvané dravčí oko, nepigmentované okraje víček; u nekupírovaných uší: třepetající se uši, zpola postavené nebo postavené uši, uši růžicově složené; úzká dolní čelist, šikmá řada řezáků, chybné postavení zubů, slabě vyvinuté zuby, nedostatečně vyvinutý chrup následkem nemoci.
KRK: krátký, tlustý, volná kůže na hrdle.
TRUP: příliš široká a nízká fronta, prověšený trup. Kapří hřbet, spadající hřbet, hubený hřbet, dlouhá, štíhlá, silně prověšená bedra, slabé spojení se zádí, klenutá bedra, spadající záď, úzká pánev, prověšené břicho, příliš silně vtažené slabiny.
OCAS: nízko nasazený ocas, zalomený ocas.
HRUDNÍ KONČETINA: francouzský postoj, volné plece, volné lokty, slabé přední nadprstí, zaječí tlapky, ploché tlapy s roztaženými prsty.
PÁNEVNÍ KONČETINA: slabé osvalení, málo úhlená nebo přeúhlená pánevní končetina, křivé nohy. Sudovitý postoj, kravský postoj, úzké paty. Paspárky, zaječí tlapy, ploché tlapy s roztaženými prsty.
POHYB: kolébavý pohyb, málo prostorný, mimochod, vázaný strnulý pohyb.
BARVA SRSTI: maska přesahující tlamu. Příliš husté nebo jen ojedinělé žíhání. Špinavá základní barva. Slévající se barvy. Nehezké bílé odznaky jako například zcela bílá nebo ze strany z poloviny bílá hlava. Jiné barvy a zbarvení, u nichž bílá pokrývá více než třetinu těla.
POZN.: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Celkový vzhled boxerů

22. února 2007 v 12:35 Německý boxer
CELKOVÝ VZHLED:
Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.
DŮLEŽITÉ PROPORCE
a) Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce, trup je kvadratický, tzn. vodorovná linie dotýkající se hřbetu tvoří s kolmicemi, jež se dotýkají ramenního kloubu a vrcholu sedací kosti, čtverec.
b) Hloubka hrudníku vůči kohoutkové výšce: hrudník dosahuje až k loktům. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky. c) Délka hřbetu nosu vůči délce hlavy: délka hřbetu nosu se má k délce temene jako 1:2 (měřeno od špičky čenichu až k vnitřnímu koutku oka respektive od vnitřního koutku oka až k týlnímu hrbolu).
HLAVA
Hlava propůjčuje boxerovi charakteristický výraz, musí být v dobrém poměru s tělem a nesmí být ani příliš lehká, ani příliš těžká. Tlama by měla být co nejširší a mohutná. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru velikosti tlamy a mozkovny. Při pohledu z libovolné strany (zepředu, shora nebo ze strany) musí být tlama vždy v dobrém poměru s mozkovnou, tzn. nikdy nesmí být příliš malá. Hlava by měla být suchá, neměla by tedy vykazovat vrásky. Při zvýšené pozornosti psa se však přirozeně tvoří vrásky na temeni hlavy. Vrásky probíhající od kořene nosu směrem dolů do obou stran jsou naznačeny vždy. Tmavá maska se omezuje na tlamu a musí se zřetelně lišit od barvy ostatních částí hlavy, aby výraz nepůsobil zasmušile.
MOZKOVNA:
Lebka: Mozkovna je pokud možno štíhlá a hranatá. Je lehce klenutá, není ani kulovitě zkrácená, ani plochá a příliš úzká, týl není příliš vysoký. Čelní rýha je jen slabě naznačená a zvláště mezi očima nesmí být příliš hluboká.
Stop: Čelo tvoří se hřbetem nosu výrazné odsazení. Hřbet nosu nesmí být přehnaně zamáčknutý do čela jako u buldoka, ale nesmí ani spadat.
OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:
Nosní houba: Čenich je široký a černý, velmi lehce vyhrnutý; s velkými nosními otvory. Špička nosu je poněkud výš než kořen nosu.
Tlama: Tlama mohutně vyvinutá ve všech směrech v prostoru, není příliš špičatá, ani štíhlá, krátká nebo plochá. Její tvar ovlivňuje a) tvar čelistí; b) postavení špičáků a c) vlastnosti pysků. Špičáky musejí být postaveny co nejdále od sebe a musejí být dobré délky, díky čemuž je přední plocha tlamy široká, téměř kvadratická a se hřbetem nosu tvoří tupý úhel. Vpředu je okraj horního pysku na okraji dolního pysku. Nahoru zahnutá část dolní čelisti s dolním pyskem označovaná jako brada nesmí nápadně přečnívat horní pysk, ale nesmí se ani pod ním ztrácet, ale musí být při pohledu zepředu i zezadu dobře vyznačena. Tlama a řezáky dolní čelisti nesmějí být při zavřené tlamě vidět; při zavřené tlamě nesmí být vidět ani jazyk psa. Dělení mezi horními pysky je dobře patrné.
Pysky: Pysky dotvářejí tvar tlamy. Horní pysk je silný a masitý; dobře vyplňuje prostor vznikající díky větší délce dolní čelisti, přičemž je nesen dolními špičáky.
Čelisti / zuby: Dolní čelist lehce přesahuje horní čelist a je lehce zahnutá směrem nahoru. Boxer má předkus. Horní čelist dobře nasazená k mozkovně se směrem kupředu zužuje jen nepatrně. Chrup je silný a zdravý. Řezáky jsou řazeny pokud možno pravidelně v rovné linii, špičáky jsou postaveny široce a jsou dobré velikosti.
Líce: Líce odpovídají silné čelisti, aniž by však příliš výrazně vystupovaly. Přecházejí lehkým obloukem do čelisti.
Oči: Tmavé oči nejsou příliš malé, ani vystupující, ani příliš hluboko uložené. Výraz prozrazuje energii a inteligenci, nesmí být hrozivý ani pichlavý. Okraje víček musejí být tmavé.
Uši: Přiměřené velikosti, ponechány v přirozeném stavu; nasazeny na nejvyšším místě temene, v klidu přiléhají k lícím a - zvláště při vzbuzené pozornosti psa - spadají s výraznou vráskou kupředu.
KRK: Horní linie probíhá v elegantním oblouku od dobře vyznačeného týlu ke kohoutku. Měl by být značné délky, kulatý, silný, svalnatý a suchý.
TRUP:
Kvadratický. Trup stojí na silných a rovných končetinách.
Kohoutek: Vyznačený.
Hřbet: Včetně bederní partie krátký, pevný, rovný, široký a silně osvalený.
Záď: Lehce sloněná, ploše klenutá a široká. Pánev dlouhá a zvláště u fen široká.
Hrudník: Hluboký, dosahuje k lokti. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky. Dobře vyvinuté předhrudí. Žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá, dosahující daleko dozadu.
Spodní linie: Probíhá v elegantním oblouku směrem dozadu. Krátké pevné slabiny lehce vtažené.
Ocas: Nasazen spíše výš. Ocas ponechán v přirozené podobě.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, paralelně postavené a jsou silných kostí.
Plece: Dlouhé a šikmé. Pevně spojené s hrudníkem; neměly by být příliš mohutně osvalené.
Nadloktí: Dlouhé a uložené v pravém úhlu s lopatkou.
Lokty: Nejsou příliš silně přitisknuté k hrudníku, ani vybočené (odstávající).
Předloktí: Svisle postavené, dlouhé se suchými svaly.
Přední nadprstí: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé.
Tlapy hrudních končetin: Malé, kulaté, uzavřené; polštářky silné a tvrdé.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Velmi silně osvalené, velmi svaly pevné a plasticky silně vystupující. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné.
Stehno: Dlouhé a široké. Úhel kyčelního kloubu a kolene pokud možno co nejméně tupý.
Koleno: Ve volném postoji by mělo dosahovat co nejdále kupředu tak, aby se dotýkalo svislice spuštěné z kyčelního hrbolu k zemi.
Bérce: Velmi svalnaté.
Hlezno: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé. Úhel činí zhruba 140 stupňů.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy, uzavřené; silné polštářky tlap s tvrdou kůží na polštářcích.
POHYB: živý a plný síly a ušlechtilosti.
KŮŽE: Suchá, pružná, bez vrásek.
OSRSTĚNÍ:
VLASTNOSTI SRSTI: krátká, tvrdá, lesklá a dobře přiléhající.
BARVA: Žlutá nebo žíhaná. Žlutá se vyskytuje v různých odstínech od světle žluté až po tmavou jelení červeň; nejkrásnější barva však je někde mezi těmito extrémy (červenožlutá). Černá maska. Žíhaná varianta má na žlutém podkladě (viz výše) tmavé nebo černé žíhání probíhající ve směru žeber. Základní barva a žíhání se musí od sebe navzájem jasně odlišovat. Bílé odznaky není třeba zcela zatracovat, mohou být dokonce opravdu přitažlivé.
VELIKOST: Měřeno od kohoutku přes lokty k zemi:
Psi: 57 až 63 cm
Feny: 53 až 59 cm
HMOTNOST:
Psi: nad 30 kg (zhruba při kohoutkové výšce 60 cm)
Feny: nad 25 kg (zhruba při kohoutkové výšce 56 cm)

Historie boxera

22. února 2007 v 12:32 Německý boxer
Historie
Za bezprostředního předka boxerů se pokládá malý, takzvaný brabantský býkohryz. Tehdejší chov býkohryzů spočíval především v rukou myslivců, protože býkohryz sloužil hlavně k lovu. Jeho úlohou bylo uchopit zvěř štvanou psy a přidržet ji do příchodu lovce, který ji skolil. Proto musel mít pes co nejširší tlamu s široce postavenými zuby, aby se mohl důkladně zakousnout a aby mohl zvěř také dobře přidržet. Býkohryzové, kteří nesli tyto znaky, byli pro svoji úlohu nejvhodnější, a proto je majitelé také použili k chovu, který se dříve orientoval především podle činnosti a účelu použití psa. Díky tomu docházelo k chovatelské selekci, jež přinesla psa se širokou tlamou a vyhrnutým čenichem.

Z knihy o bostonském teriérovi

22. února 2007 v 12:19 Bostonský teriér
Z knihy
Výška: 18-43 cm
Hmotnost: lehký ráz 6,8 kg střední 9 kg těžký nejvýše 11,3 kg
Zbarvení: žíhané nebo černé s bílou
Ve druhé polovině minulého století, po roku 1870, bylo v Severní Americe z anglických a francouzských buldoků, boxerů a bulteriérů vyšlechtěno nové plemeno. Bylo určeno především pro psí zápasy v Bostonu a okolí. Bylo označováno jako bulteriér, ale mělo již svébytné znaky. Zápasy byly naštěstí brzy zakázány a bostonský teriér povýšil na americké národní plemeno. V roce 1893 byl oficiálně uznán americkým Kennel Clubem. Je to chytrý, podnikavý, roztomilý, přítulný a děti milující pes, který se výborně hodí do rodiny. Jeho pohyblivost nemá hranic. Chová se ve třech hmotnostních kategoriích (lehký, střední a těžký). V jeho mimořádné povaze se spojují klid a živost. Odkaz zápasnických předků však nevymizel, a tak je bostonský teriér přes svou roztomilost svědomitým hlídačem a horlivým obráncem domu a rodiny. V Evropě je zatím poměrně vzácný

Historie a použití bostonských teriérů

22. února 2007 v 12:09 Bostonský teriér
Historie:
Poměrně oblíbené plemeno "bostonů" můžeme s klidným svědomím nazvat i plemenem náhody.
Pravdou totiž je, že jeho vyšlechtění nepředcházel žádný evidentní exteriérový záměr ani nějaká odborná práce. Jednoduše přibližně v roce 1870 se dělníci z okolí města Boston bezhlavě pustili do křížení anglických buldoků, kteří byli v té době uznávanými bojovými psy, se starými bílými teriéry.Cílem bylo získat křížením ještě lepší bojovníky pro neobyčejně oblíbenou zábavu té doby- psí zápasy.V tu dobu ještě nikoho ani nenapadlo, že z náhody se vyklube úplně nové plemeno.
Později byl chov podstatně změněn úzkou příbuzenskou plemenitbou a přilitím krve francouzského buldočka.V roce 1891 požádal bostonský klub chovatelů amerických bulteriérů (American Bull Terrier Club of Boston) o uznání plemene, ale žádost mu byla vrácena s tím, že navrhované jméno Bull Terrier musí být změněno. Tak vznikl v roce 1893 The Boston Terrier Club of America, americký klub chovatelů bostonských teriérů. Od té doby patří bostonští teriéři v USA k velmi populárním plemenům jak na výstavách tak v domácnostech..

Použití:
Je považován za výborného rodinného psa, společníka na cesty a spolehlivého strážce. Oblibu si získal také ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii, jinde patří k vzácnostem.V České republice je toto plemeno chováno od roku 1985 a stále je vzácné a mezi naší veřejností málo známé.Ale jeho obliba stoupá protože je to Anděl s ďáblem v těle
Charakter mnohých psích plemen je zřetelný takřka na první pohled.To boston vypadá jako by neuměl do pěti počítat a když ho posuzujeme podle fotografie,lehko by jsme mu mohli přisoudit vlastnosti francouzského buldočka- jistou rozvážnost a rozšafnost, většinou dobráckou povahu a sklon k pohodlnosti. žádná z těchto charakteristik však nevystihuje povahu bostonka.
Když připustíme, že po exteriérové stránce existuje mezi buldočkem a bostonkem, i když jsou mezi nimi zjevné rozdíly, velká podobnost, tak potom povaha obou se zásadním způsobem odlišuje. Bostonský teriér je skutečně TERIÉR, a to nejen podle jména. Je to nesmírně energický a čilý pes,velmi bystře reagující na každý podnět. Pohybuje se rychle, lehce a elegantně, není na něm nic těžkopádného nebo neohrabaného. Má dokonalý přehled o všem, co se v domě pohne, na cokoli podezřelého okamžitě upozorní.Rozhodně není uštěkaný, ale když usoudí, že je to potřebné, dokáže se nejen ozvat, ale i aktivně zasáhnout. Američané si ho pochvalují jako vynikajícího strážce, který jako by si vůbec neuvědomoval svoji velikost, je schopný se postavit sebevětšímu protivníkovi a neváhá použít své zuby. Přitom se nedá označit za rváče, ani za nenapravitelného výtržníka. Bostonek je odvážný, ale většinou není útočný, je sebevědomý, ale není svéhlavý. Je velmi inteligentní, vnímavý a lehko ovladatelný. V USA běžně skládá zkoušky poslušnosti a často je vidět na různých soutěžích ve výcviku. Také u nás se začíná prosazovat díky své mrštnosti a rychlosti v soutěžích agility.
Takže na jedné straně jsou bostonští teriéři neúplatní strážci a v případě potřeby i velcí bojovníci, ale na druhé straně se vyznačují velmi citlivou a křehkou dušičkou, kterou bezmezně svěří do rukou svého pána. V anglicky psané literatuře se výstižně označují "people dog" tedy psi pro lidi. Ke svému pánovi a jeho rodině mají láskyplný, něžný vztah, vyžadují však intenzivní kontakt a nejsou rádi příliš dlouho sami.
Vůbec to není pes, který by mohl být zavřený v nějakém kotci. Jsou doporučováni jako společníci starších lidí, kteří mají čas se jim skutečně věnovat. Bostoni jim za to poskytnou nejen milou a nevtíravou společnost, ale i pocit bezpečí. Je to samozřejmě pes pro všechny věkové kategorie, snad s výjimkou nejmenších dětí, ale každý při pořizování jakéhokoliv živého tvora si musí nejprve ujasnit proč si ho pořizuje a jakou má možnost se o něj starat po celý jeho život.

Vady bostonských teriérů

22. února 2007 v 12:08 Bostonský teriér
Vady:
Hlava-mozkovna klenutá nebo protáhlá, rozdělená podélnou brázdičkou, mozkovna příliš dlouhá v poměru ke své šířce, slabě naznačený stop, čelo a mozkovna příliš rázné.Oči malé nebo zapadlé, též příliš vystupující, světlé barvy. Příliš viditelné bělmo v oku, příliš patrné třetí víčko. Čenichová partie klínovitá nebo dostatečně hluboká. Klabonos. Příliš silné "vybrané" prostory pod očima. Úzké nebo příliš široké nozdry. Nos s kresbou tvaru motýla. Zuby nezakryté pysky. Slabá spodní čelist, dolní čelist hákovitě vybíhající vzhůru, zahnutá. špatně nesené uši nebo uši velikostí neodpovídající proporcím hlavy.
Krk- jelení, příliš krátký (jako kdyby chyběl), krk krátký a tlustý.
Trup- oploštělý z boků, úzký hrudník, dlouhá a ochablá bedra, klenutý hřbet(jako u kaprovité ryby plotice), hřbet pronesený, příliš vysoko vytažené slabiny.
Končetiny a tlapy - volné lopatky nebo lokty, pánevní končetiny strmě zaúhlené, hlezna příliš vystupující, dlouhé nebo slabé zápěstí, neuzavřené tlapky.
Pohyb- nemá být valivý, pádlovitý, pes nesmí "plést" končetinami, a to ani v kroku, ani při běhu, ani ze předu, ani ze zadu viděno.Tyto vady jsou vady závažné.
Ocas-dlouhý nebo vesele(nahoru)nesený,extrémně zakroucený nebo nad tělem zatočený. Přednost se dává ocasu, jehož délka nepřesahuje polovinu vzdálenosti od jeho nasazení po hlezna.
Zbarvení a znaky-jednotné bílé, nebo nesprávné proporce barvy a bílých znaků na hlavě, jakékoli obměny, jež ubírají na kvalitě celkového vzhledu.
Srst-dlouhá,hrubá, bez lesku.
Diskvalifikující vady-jednotné černé zbarvení, zbarvení černo-tříslové, zbarvení játrově hnědé nebo myší. Skvrnitý nos. Kupírovaný ocas.

Celkový vzhled bostonského teriéra

22. února 2007 v 12:07 Bostonský teriér
Celkový vzhled:

Živý, vysoce inteligentní, krátkosrstý pes s krátkou hlavou, krátkým ocasem, pevné tělesné stavby, vyvážený, klidný, žíhané nebo černé barvy s rovnoměrně rozloženými bílými znaky. Hlava vykazuje vysoký stupeň inteligence a je proporcionální k celkové velikosti psa. Pes má být silný, aktivní s výrazem odhodlání, vše ve vysokém stupni. Počínání je lehké a elegantní. Vyvážená kombinace zbarvení a ideálně rozmístěných bílých znaků je pro vzhled plemene velmi významná. Ideální výraz bostonského teriéra vykazuje veliký stupeň inteligence a je též velmi důležitý pro charakteristiku plemene. V úvahu ovšem je třeba vzít spolu se zbarvením a výrazem také další znaky. Boston terrier je kompaktní pes, který má působit dojmem síly, rozhodnosti a živosti, má být uvolněný a půvabný.

Hlava a lebka.
Hranatá, svrchu plochá, bez vrásek, líce ploché, čelo srázné, stop dobře vyznačený.

Oči:
široce uložené, velké a okrouhlé, tmavé barvy, živého výrazu, současně ale přátelského a inteligentního. Při pohledu zepředu jsou oči uloženy ze široka jako by ve vnějších rozích lebky, v jedné linii s lícemi.

Uši:
Vztyčené, buď kupírované, tak jak to vyhovuje tvaru hlavy, nebo přirozeného tvaru, netopýří, nasazené, co nejblíže k rohům hranaté lebky.

Morda:
Čenichová partie- krátká, hranatá, široká a hluboká, proporcionální v poměru k mozkovně, bez vrásek. Je kratší než široká a hluboká, její délka většinou nepřesahuje třetinu délky mozkovny. široký a hluboký je čenich až po samý konec. Nosní hřbet je rovnoběžný (až do konce) s prodloužením horní linie mozkovny. Nos je černý, široký, s dobře utvářenou přepážkou mezi nozdrami. Čelisti jsou široké, hranaté s malými pravidelnými zuby. Skus - těsný předkus, toleruje se klešťový skus. Pysky dobré hloubky, nikoli však volné, dokonale krycí zuby při zavřené tlamě.

Krk:
Náležité délky vykazující vyváženost celého psa, lehce klenutý, elegantně nesoucí hlavu. Plynule přecházející do plecí.

Trup:
Hrudník hluboký, správné šířky, lopatky svými vrcholy správně vzad směřující, hřbetní partie rovná, krátká,pevná, žebra hluboká a správně klenutá, zasahující dost daleko dozadu k bedrům.
Bedra krátká, osvalená, směrem vzad lehce spadající k nasazení ocasu.
Slabiny velmi lehce vykasané.
Trup má být krátký, ne však podsaditý.
Hrudní končetiny:
Přiměřeně daleko od sebe stojící, v jedné rovině s kloubními výbě�ky lopatek. Rovné, kostnaté, osvalené. Zápěstí krátká, silná. Lokty se nesmí vtáčet dovnitř ani ven.

Pánevní končetiny:
Správně postavené, v kolenou patřičně zaúhlené, vzdálenost hlezna a tlapky je krátká, hlezna ani vybočená, ani vbočená, stehna silná, dobře osvalená.

Tlapy:
Okrouhlé, malé a uzavřené, ani vybočené, ani vbočené.Prsty správně klenuté.

Ocas:
Nízko nasazený, krátký, rovný nebo spirálovitě stočený, vždy bez delší nebo hrubší srsti a nikdy nenesený nad linií hřbetu.

Pohyb:
Jistý, přímo vpřed směřující, hrudní i pánevní končetiny se pohybují rovnobě�ně s podélnou osou těla v dokonalém rytmu, každý krok vykazuje eleganci, sílu a radost z pohybu.

Osrstění:
Krátké, hladké, lesklé, na omak jemné.

Zbarvení
žíhané nebo černé s bílými znaky. žíhání musí být pravidelné a zřetelné.
Ideální rozmístění bílých znaků-bíle je zbarvený čenich, z něho přechází bílá barva v podobě lysiny na hlavu, krk (kde tvoří límec),hruď, na část nebo celé hrudní končetiny, na pánevních končetinách je pod hlezny.

Fotky basenji

21. února 2007 v 15:03 Basenji

Charakter border teréra

19. února 2007 v 14:00 Border teriér
CHARAKTER:
Border terier je smělý, nenápadný, ale přirozeně ostrý, velmi houževnatý a vytrvalý. Nabitý energií a odvahou, přesto však poměrně dobře ovladatelný a přizpůsobivý. Dobře se přizpůsobuje drsnému horskému klimatu, odvážně pracuje i v neschůdných terénech. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Doma je laskavý a přívětivý. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám.

Popis border teriéra

19. února 2007 v 13:58 Border teriér
POPIS:
Při tvarování plemene pěstitelé nehleděli na estetickou stránku, proto tento malinký pejsek vypadá zcela nevzhledně - jeho hlava připomíná hlavu vydry s krátkou a silnou čenichovou partií. Výška v kohoutku je 25-28 cm, váha 5-7 kg. Oči tmavé, živé. Čenich nosu je černý, někdy bývá i světlejší. Uši malé, tvaru písmene V, klopené dopředu, přiléhající k lícím, visící. Ocas kratší, u kořene silný, postupně se zužující, nesený vesele vysoko, ale není zahnutý na záda. Srst hrubá a hustá, s hustým základem. Zbarvení: rezavé, pšeničné, šedé, modré s pálením.

Původ border teriéra

19. února 2007 v 13:58 Border teriér
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno na konci 18. století v hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem. Na jeho formování se prý kromě starého anglického teriéra podílel i Foxhaund a Otterhound, využíval se hlavně k honu na lišky. Pojmenování plemene ustanovili roku 1880 a standart byl přiznán v roce 1920, kdy byl založen chovatelský klub. Plemeno je hlavně rozšířeno v anglicky mluvících zemích a ve Švédsku. Je to pracovní teriér, protože jeho zevnějšek a tělesné složení jsou k tomu uzpůsobeny.

Standard border teriéra

19. února 2007 v 13:57 Border teriér
Celkový vzhled
Především je to pracovní teriér.
Charakteristika
Musí být schopen následovat koně. Spojuje v sobě pohyblivost s chutí jít za zvěří.
Povaha
Čilý, odvážný.
Hlava a lebka
Hlava se podobá hlavě vydry, v mozkovně je přiměřeně široká, čenichovou partii má krátkou a silnou. Černě zbarvenému nosu se dává přednost, ale nos zbarvený játrově hnědě nebo masově není závažnou vadou.
Oči
Tmavé, živého výrazu.
Uši
Malé, tvaru písmene V, přiměřeně silné, dopředu klopené, vnitřními okraji přiléhající k lícím.
Chrup
Nůžkový skus, přičemž horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní. Zuby jsou v čelistech zasazeny kolmo. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je těžká vada a je krajně nežádoucí.
Krk
Středně dlouhý.
Hrudní končetiny
Rovné, nepříliš hrubých kostí.
Trup
Hrudník je hluboký, úzký a dost dlouhý. Žebra zasahují daleko dozadu, nejsou příliš klenutá, takže je psa možno oběma rukama obejmout za plecemi. Bedra jsou silná.
Pánevní končetiny
Uzpůsobené k běhu.
Tlapky
Malé, se silnými nášlapnými polštářky.
Ocas
Spíš krátký, silný u kořene, směrem ke konci se zužuje. Je vysoko nasazený, vesele nesený, nikoli však nad hřbet zatočený.
Pohyb
Vytrvalý při následování koně.
Srst
Hrubá a hustá, s přiléhající podsadou. Kůže musí být silná.
Zbarvení
Červené, pšeničné, grizzly s tříslovými odznaky, modré s tříslovými odznaky.
Velikost
Tělesná hmotnost psů je 5,8-7,1 kg, fen 5,1-6,4 kg.
Vady
Každá odchylka od výše uvedených požadavků má být hodnocena jako vada, která se posuzuje podle stupně vyjádření a s ohledem na to, jak ovlivňuje pracovní upotřebitelnost psa.
Poznámka
Psi-samci musejí mít normálně vyvinutá a v šourku sestouplá varlata.

Vzhled borderek :)

15. února 2007 v 20:45 Border kolie
Vzhled
Border kolie je pes středního vzrůstu,není ale těžkopádná ani lehká. Psi se dorůstají až okolo 53 cm, feny jsou o něco menší. Stejně tak psi jsou těžší a dosahují hmotnosti cca 25 kg, feny cca 19 kg. Srst je buď středně dlouhá a nebo krátká. Border kolie má být takové tělesné stavby, aby jí nedělalo problém pracovat u stáda a celý den se mezi ním pohybovat. U tohoto plemene se nejvíce cení pohyb, který je volný, plynulý, plíživý a rychlý.
Je mnoho barevným variant srsti, nejčastější je černá s bílými znaky. Znaky jsou požadované alespoň na konci ocasu a na tlapkách, avšak nikdy nesmí převládat původní zbarvení srsti
Výška: psi: 47,5 až 55 cm, feny: 45 až 53,5 cm
Váha 14-20 kg
Hlava
Temeno: lebka poměrně široká, týlní hrbol nevyjádřen.
Stop: výrazný.
Obličejová část
Nos: černý s výjimkou hnědých nebo čokoládově zbarvených psů, u nichž může být hnědý. U modrých psů by měl být zbarven břidlicově. Nosní otvory dobře vyvinuté.
Tlama: přiměřeně široká a silná, k nosní houbě se zužuje.
Líce: nejsou plné ani oblé.
Zuby a čelisti: silné s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn. skus, u něhož řezáky horní čelisti těsně přesahují přes řezáky dolní čelisti, přičemž jsou v čelisti usazeny kolmo.
Oči: široce posazené, oválné, střední velikosti a hnědé, až na zbarvení blue merle, kdy smí být část jednoho, nebo obou očí, nebo celé oči modré. Výraz mírný, bdělý, pozorný a inteligentní.
Uši: uši střední velikosti a textury, široce posazené, nesené vzpřímeně nebo částečně vzpřímeně, vysloveně pohyblivé.
Krk: dobré délky, silný a svalnatý, lehce klenutý, k plecím se rozšiřuje.
Trup
Trup je atletického vzhledu
Hrudník: hluboký a poměrně široký. Žebra dobře klenutá.
Bedra: svalnatá ale ne vtažená.
Záď: široká a svalnatá, při pohledu z profilu půvabně probíhá směrem k nasazení ocasu.
Ocas: přiměřeně dlouhý, svým posledním obratlem dosahuje nejméně k hleznu, hluboko nasazený, dobře osrstěný, na konci s lehkým obloukem vzhůru, čímž působí půvabně a vhodně tak přispívá k celkové harmonii psa. Při vzrušení může být ocas nesen výš, ale nikdy nad hřbetem.
Varlata: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
Končetiny
Hrudní končetiny: hrudní končetiny při pohledu zepředu rovnoběžné, nadprstí při pohledu z profilu lehce zešikmené. Kosti silné, ale nepůsobí hrubě. Plece uložené dobře dozadu, lokty těsně přiléhají k tělu.
Tlapy: tlapy oválné, polštářky silné a pružné, zdravé, prsty klenuté, těsně přiléhající, drápy krátké a silné.
Pánevní končetiny: stehno dlouhé, silné a svalnaté, s dobře úhlenými koleny a silnými nízko posazenými hlezny. Od hlezen až k zemi silná stavba kostí. Pánevní končetiny při pohledu zezadu rovnoběžné.
Chody: pohyb by měl být volný, plynulý a neúnavný, tlapy by se měly zvedat co nejméně, aby se pes pohyboval plynule a velkou rychlostí.
Vlastnosti srsti: uznávají se dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá a druhá patrová. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury, podsada měkká a hustá, díky čemuž poskytuje srst border kolii velmi dobrou ochranu proti rozmarům počasí. U variety se středně dlouhou srstí tvoří bohaté osrstění hřívu, kalhoty a vlajku. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (až na vlajku) a pánevních končetinách od hlezna dolů by měla být srst krátká a hladká.
Barva srsti: dovolená je celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat.
Velikost a hmotnost: ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně.
Vady: všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, přičemž jejich hodnocení musí být v souladu se závažností odchylky.

Historie borderek :)

15. února 2007 v 20:43 Border kolie
Historie border collie
Již v letech 36 před Kristem jsou zmínky v římských záznamech o ovčáckých a pasteveckých psech, jejichž povahy jsou popisovány jako podobné těm, co má současná pracovní border collie (BC). Samozřejmě, že popisovaní psi byli větší, a ostřejší, než jak je požadováno na moderních BC. Na nich se požadovalo ne jen pasení stáda ale i jeho obrana.
Když Římané provedli invazi Británie, dovezli také sebou psy, kteří pak pokračovali v hlídání stád tak jak to dělali na kontinentě.
Další vlna dobyvatelů přišla ze Skandinávie. S nimi přišel jiný typ psa podobný spitzovi, kteří byli menší velikosti než původní románští a byli černobílí nebo žlutí s bílými znaky (black with white or sable with white markings). Občas někteří měli modré oči.
Rozdíl ve velikosti měl za důsledek více mrštného psa. Bílé znaky na psu se ukázaly výhodné v čase, kdy dny byly krátké a práce za tmy nebyla neobvyklá. Tito psi neměli pevně určená jména plemen (nebo spíše nejsou známa), a to až do roku 1617, kdy byly nalezeny první záznamy o těchto psech.
Někteří historici se domnívají že slovo "colley" kóli pochází z keltského slova znamenající užitečný. Jiní uvádějí že slova "coalie," což znamená černý, a ještě jiní jsou názoru že pochází od jména plemena Skotské ovce "collie". Žádný vsak nepopírá že BC je nejlepší ovčácký pes s obrovskou vytrvalostí. Po staletí před průmyslovou revolucí byla hlavním produktem Británie vlna. Stáda domácích ovcí byla všude hojně chována, a je více než jisté, že pes byl při tom důležitým pomocníkem.
Do Británie přivezli ovčácké psy, a zrovna tak ovce, Římané. John Caius, doktor, který psal ve čtrnáctém století, se zmiňuje o psech ovčáků. Jeho kniha De Canibus Britannicus (Popis Britských psů) může být považována za nejstarší zmínku o Britských pracovních ovčáckých psech.
Ve Skotsku, kde také chov ovcí byl rozsáhlý, ovčáčtí psi byli absolutní nutností. James Hogg (1772-1835), ovčák a básník z Ettrick Valley u Skotských hranic napsal: "Bez ovčáckého psa by pahorky a roviny Anglie a Skotska neměli cenu šesťáku. Bylo by třeba daleko více lidské pomoci zvládnout stáda ovcí na pastvinách a dohnat je míle na tržiště. Bez nich by výtěžek chovu byl ztrátový."
Abychom pochopili různorodost vzhledu a schopností border collie, je třeba si uvědomit, že psi byli chováni za účelem různé práce kolem ovcí, a tak, aby vyhovovali práci v mnoha rozdílných podmínkách a v kopcovité krajině staré Highland. Collie, jedni z předků nynější BC, byli psi silní, těžko ovladatelní, drsní vůči stádu. Velšské kolie, další předci moderní BC, byly menší, ale hbitější, perfektní na pasení v řídce obydlených kopcovitých regionech Walesu. Předci současné BC byli chováni v daleko více variantách než dnes. Tenkrát bylo tolik plemen pracovních ovčáckých psů, stejně tak jako bylo hodně různých plemen ovcí. Většina původních plemen vymřela nejen kvůli tomu, že dravci ohrožující stáda zmizeli, některá ztratila svoje užití, protože již nebylo třeba jejich specializovaných schopností. Některá, protože již nebylo třeba silných vytrvalých psů ke hnáni stád ovcí a skotu na trhy, když se vybudovala železnice a později nákladní automobily převzaly tuto práci.
Přesto stále bylo třeba psů se silným instinktem nahánět ovce a ten tamnější collie měly. Proto stálo za to se pokusit nalézt psy mírnější povahy a výběrovým křížením docílit žádané. Farmář Adam Telfer z Northubian v roce 1894 uspěl v najití správné kombinace. Dnešní BC jsou potomci Telferova psa jménem "Hemp". Nejen různé temperamenty, ale i variace různých pracovních stylů byly kombinovány při vyšlechtění Hempa a vyprodukování border collie. Border collie, Skotská kolie, Australský ovčácký pes, kelpie jsou všichni bratranci, kteří mají společný původ začínající u původních pracovních collií. Po nich zdědili různé specializované schopnosti. Jméno border collie se začalo používat po první světové válce, aby se rozlišovalo od Skotské kolie, které se také tenkrát říkalo pouze collie.

Charakteristika borderek :)

15. února 2007 v 20:42 Border kolie
Charakteristika plemene border collie
Border collie je plemeno psa s enormní inteligencí, vyžaduje smysluplnou práci s možností vlastní iniciativy. Vlastnosti border collií jsou v mnohém smyslu výjimečné. Učí se velmi rychle, vyžaduje ale energické jednání a jasné povely. Protože bývá na jednání svého pána velmi fixovaná, dovede vycítit co chce a reaguje téměř okamžité po vyslovení povelu. To vše ji vedle prvořadého pasení ovcí předurčuje například pro agility, záchranářský výcvik, pro práci doprovodného psa a ke spoustě jiných užitečných činností. Především v disciplíně poslušnost bývají borderky absolutním nebo nejvýše nasazeným favoritem.
Pocházejí z oblasti mezi Anglií a Sko
plemen psů (například různých teriérů). Dodnes tu je ale na farmách vidět zejména borderky. V oblasti od Border country až nahoru k Hebridám je border collie nejvíce chovaným plemenem, i když jen málo jich může mít průkaz původu. Všechny jsou si ale dost podobné vzrůstem, vybarvením, kdy černá převládá nad bílou, postavením uší a zejména způsobem pohybu.
Na prvním místě je psem chovatelů koz a ovcí. Jednotlivý chovatel tu má obrovská stáda ovcí, pes je musí nahánět přes rozsáhlé pastviny, zahánět je do ohrady, prohánět oplůtky. Často tuto práci vykonávají psi dva a jejich “team work" je opravdu účinný. Jeden krouží kolem stáda zleva, druhý zprava tak, až se ovce čím dál více tlačí dohromady a konečně, jako úzce uzavřené stádo, jsou zahnány do ohrady. Rozkazy dává ovčák hvizdem, není slyšet jediné slovo a už vůbec žádný štěkot.
Border collie byla vždy šlechtěna především na práci. Je produktem selektivního chovu nejlepších ovčáckých a pasteveckých psů této krajiny. Jméno dostala v roce 1915 od pana Reida. Za vznikem je třeba jít až do počátku chovu ovcí v Anglii v 15. až 16. století. Vycházeje z různých typů kolie (colley je anglické plemeno ovcí) musel být vyšlechtěn pes, který by byl schopen vykonávat obtížnou práci, byl robustní a odolný vůči drsnému skotskému podnebí. Nesměl být agresivní, nesměl mít sklon k honění zvěře, musel být inteligentní, dobře ovladatelný, rychlý a obratný. Pastýři se snažili vybírat chovné jedince už před 150 lety. Vymysleli také soutěže dovedností ovčáckých psů, Sheepdog Trials. První se datuje r. 1873. Dnes jsou jich stovky. Tento sport slouží tomu, aby byly objeveny nejlepší border collie, které jsou pak využity v chovu.
V r. 1906 byla založena International Sheep Dog Society (ISDS), jejímž cílem je podržet, rozvinout a ochránit mimořádné schopnosti border collií, které jsou dnes nejlepšími ovčáckými psy světa. V plemenné knize ISDS jsou evidovány jen border collie, které prokáží své mimořádné schopnosti. Ročně je zapsáno asi 6 000 psů. Není divu, že border collie vzbudila také zájem anglického Kennel klubu. Po dlouhých jednání oba kluby došly k názoru, že je třeba vytvořit standard plemene. Anglickým Kennel klubem byl uznán roku 1976, FCI pak v roce 1988. Na Cruftově výstavě byla borderka posouzena poprvé v roce 1982. Oba kluby se ale dohodly, že se nikdy nesmí stát, aby byl nejlepší ovčácký pes světa obětován a stal se "jen" psem výstavním. A tak zatímco ISDS provádí chov s jediným cílem - zachovat borderce všechny její vynikající pracovní vlastnosti, Kennel klub se snaží o chov podle plemenného standardu.
Border collie mají dvě typické vlastnosti výrazně je odlišující od ostatních plemen. Plíživý pohyb s dopředu vystrčenou, nízko nesenou hlavou a oko, které se fixuje na zvíře při nahánění, při zastavení, při pohybu vpřed, nebo změně místa.
Je jediným ovčáckým psem, který stádo nebo jednotlivé zvíře ovlivňuje tímto způsobem. To jí dává možnost pracovat s úplným klidem, ale velmi rychle (standard plemene říká, že pohyb psa má být volný, plynulý a neúnavný, přičemž pes nemá příliš zvedat tlapky, aby se mohl plížit a pohybovat přikrčeně a velkou rychlostí). Díky plíživému pohybu může dobře sledovat skákající ovci. Umí také rychle měnit směr. Musí však umět i ovci potrestat, třeba chňapnutím. Měla by to ale dělat jen na povel ovčáka. Neublíží, jen štípne. To, že zvířata fixuje pohledem, jí umožňuje dobře pást nejen ovce, ale i husy a třeba i krávy. Prostě se na zvíře ve svém přikrčeném postoji dívá tak dlouho až se zvíře odvrátí a udělá to, co po něm borderka chce.
Border collie pracují s plným výkonem za každého počasí, to proto, že byly po staletí chovány pouze pro práci v tvrdých podmínkách skotských planin. Tuhle vlastnost si z farem přinesly i do všech ostatních prostředí, kde s námi žijí. Neustále nás překvapují svým nadšením, citlivostí, láskou. Jsou prostě jedinečné.
tskem nazvané "Border country". Vzniklo zde mnoho

Další popis

15. února 2007 v 20:30 Bobtail
...neboli staroanglický ovčák je dobromyslný, věrný, přátelský a roztomilý pes. Je veselý a nadšený, aniž by byl divoký, má rád děti a je poslušný. Je současně odolný a citlivý, ovšem podle okolností, za nichž byl vychován. Je i velmi přizpůsobivý. Bobtail, který má málo výběhu, zůstává příliš dlouho sám a je zanedbáván při výchově, se vyvine v neovladatelné, ničivé a obtížné zvíře. Původnš byl vyšlechtěn jako pastevecký pes, nyní dělá kariéru jako hlídač a módní plemeno. Jeho problém spočívá v tom, že zejména štěňata vypadají jako vlněné hračky, kterým je těžko odolat. Nadměrná popularita, které se nyní toto plemeno těší (hlavně díky kreslenému maxipsu Fíkovi), má jako u všech módních psů nepříjemné důsledky. Nesvědomití chovatelé se snaží zájmu o bobtaily využít a produkují bez ohledu na zásady kvalitního chovu místo podivuhodných, zdatných a vyrovnaných zvířat bláznivé, rozmarné nebo agresivní psy, kteří sotva vyrostou z roztomilého štěněcího věku, skončí v útulku. Nedejte se zmást medvítkovitým vzhledem štěněte. Bobtail je pracovní pes, který potřebuje prostor, dostatek pohybu a pevnou, důslednou výchovu. Kdo respektuje potřeby tohoto plemene a správně se psem zachází, získá věrného a neúplatného společníka na celý život. Musí mu ovšem dopřát potřebné podmínky k životu a práci. Nerozmazlovat!!

Menší popisek

15. února 2007 v 20:28 Bobtail
Ve volném překladu znamená moje jméno bezocasý. Na rozdíl od většiny psů se pohybuji mimochodem, to znamená, že vykračuji společně hrudní i pánevní končetinou na jedné straně těla, podobně jako velbloud a medvěd.
Míry mého plemene jsou u fen > 56 cm a u psů > 61 cm.
Moje hrubá, dlouhá, zkadeřená srst s vodotěsnou podsadou má zbarvení v různých odstínech šedé nebo modré vždy s bílými odznaky na hlavě, krku a přední části těla a zadní části břicha.
Jsem dobrý hlídač, přátelský, věrný, vyrovnaný, inteligentní, bouřlivě veselý s výborným vztahem k dětem, oddaný své rodině.
Měl by si mě opatřit jen ten, kdo je ochotný se pravidelně starat o moji srst, která je potřeba minimálně jednou týdně řádně rozčesat, aby nezplstnatěla

Původ bladhaunda

15. února 2007 v 20:18 Bladhaund
Původ
Patří k nejstarším evropským honičům, zároveň je blízce spřízněn i s plemeny dogovitými. Pochází z benediktinského kláštera sv. Huberta v dnešní Belgii, kde ho mniši chovali v relativně čistokrevné podobě již od 7. století. O něco později se tito psi dostali i do Anglie a zde probíhal jejich chov nezávisle po dlouhá staletí. Moderní chov byl založen na sloučení obou vývojových linií.

Vzhled bladhaunda

15. února 2007 v 20:15 Bladhaund
Vzhled
Velký a těžký pes. Hlava výrazná a mohutná, s množstvím volné kůže a vrásek a dlouhými, převislými pysky. Tmavé menší oči se spadavými spodními víčky a viditelnou růžovou spojivkou. Uši nízko nasazené, dlouhé (dosahující alespoň k nosu), porostlé krátkou, jemnou srstí. Krk dlouhý, dobře osvalený, s lalokem. Hřbet široký, velmi silný, břicho mírně vtažené. Končetiny rovné, svalnaté, silných kostí. Ocas středně dlouhý, nesený v oblouku nad linií hřbetu. Srst krátká a tvrdá. Zbarvení: hnědočervené nebo černotříslové.
Vyžaduje citlivý a trpělivý přístup. Jednoznačně se lépe hodí pro držení venku, protože vyžaduje prostor a kromě toho hodně sliní. Vzhledem k dobrácké povaze není dobrým hlídačem.